Mittalova dohoda vytváří globální mocnost
Lakshmi N. Mittal, ocelářský magnát původem z Indie, vybudoval 6,4miliardový osobní majetek z malých zbytků a kusů chátrajících ocelářských společností od Alžíru přes Polsko až po Mexiko. Kromě toho dokáže obrovský majetek, který mu tento úspěch vynesl, také utrácet. Loni v dubnu zaplatil Mittal 128 milionů dolarů za neoklasické sídlo s dvanácti ložnicemi v londýnské luxusní čtvrti Kensington. O dva měsíce později hostil tisícovku hostů v Paříži a okolí během týdenních oslav svatby své dcery. Slavnosti zahrnovaly formální recepci v zámku ve Versailles a vyšly prý na více než padesát milionů dolarů.
Za co však čtyřiapadesátiletý Mittal opravdu rád utrácí, jsou další ocelárny. Jeho zatím posledním a zároveň největším krokem je dohoda, jejímž výsledkem bude největší světový výrobce oceli s odhadovaným ročním příjmem 31,5 miliardy dolarů. Transakci tvoří dvě fáze, které propojí Mittalovy evropské společnosti Ispat International a LNM Holdings v hodnotě 13,3 miliardy dolarů. Nový podnik s názvem Mittal Steel potom za 4,5 miliardy dolarů převezme skupinu International Steel Group (ISG) z ohijského Richfieldu. Rozšířením Mittalových amerických držav o ISG, kdysi zchátralou, ale nyní znovu oživenou sbírku amerických oceláren patřících Wilburu L. Rossovi Jr., se spojí čtyři ze sedmi největších původních amerických výrobců oceli, kteří existovali v roce 2001 – LTV, Bethlehem Steel, Weirton Steel a Ispat Inland Steel. Pokud dohoda vyhoví zákonným požadavkům, což odborníci v odvětví očekávají, Mittal předpokládá, že transakce bude uzavřena v dubnu příštího roku.
Očekávaná fúze a akvizice téměř jistě odstartují novou vlnu globální konsolidace v ocelářském průmyslu, protože konkurence - například lucemburská společnost Arcelor či jihokorejská Posco - se bude snažit získat stejný rozsah a vliv, jako má Mittal Steel. To ale představuje závažný problém pro americké výrobce: omezí vytvoření Mittalovy globální ocelářské mocnosti jejich možnosti při sjednávání cen? Prozatím však hlavní otázkou zůstává, zda Mittal se všemi svými úspěchy při oživování starých oceláren většinou na rozvíjejících se trzích a v zemích bývalého sovětského bloku uspěje v mnohem tvrdší konkurenci amerického trhu.
Mittal zatím mnoho špatných rozhodnutí neudělal. Podobně jako Ross na sebe rád bere značné riziko a dokázal, že i ve starém průmyslovém odvětví lze vydělat velké peníze. Mittal nakupoval ocelárny po celém světě - kdykoli se objevila nabídka - a vytvořil tak říši sahající od Evropy přes Afriku až po Latinskou Ameriku. Dokázal vydělávat díky svému záběru při nákupu levných surovin a zavádění moderních manažerských postupů do dříve neefektivních státních oceláren.
Nad konkurencí.
Nyní je však laťka o hodně výš. V provozech ISG už Wilbur L. Ross srazil náklady hodně nízko. Mittal přitom při koupi zaplatil 42 dolarů za akcii, tedy o 42 procent víc než je nominální cena. Indický magnát přesto tvrdí, že to jsou dobře uložené peníze, protože konsolidace zajistí vyšší efektivitu. Nový podnik bude například vlastnit tři ocelárny u michiganského jezera, takže bude snazší centralizovat management, konsolidovat dodávky materiálu a optimalizovat výrobu každé továrny. Díky své velikosti bude mít společnost přístup k větším a levnějším dodávkám rudy, uhlí a koksu. „Už teď řídíme ocelárny s nejnižšími náklady a nejvyšším ziskem ve Spojených státech,“ prohlašuje Mittal a dodává, „ISG toho ještě nedosáhlo, ale s naší pomocí k tomu také dojde.“
Nástup Mittal Steel otevírá novou kapitolu v konsolidaci odvětví. Dosud se hrálo většinou regionálně, americké a evropské firmy fúzovaly na vlastních trzích. Mittalova transakce tento trend globalizuje. Největší světoví výrobci oceli nemají jinou možnost než se rozšířit, aby se vyrovnali firmě Mittal Steel, která bude po fúzi produkovat 57 milionů tun oceli. To odsouvá do pozadí světovou dvojku a trojku: lucemburská firma Arcelor se blíží výrobě 43 milionů metrických tun a jihokorejská Posco zřejmě vyprodukuje 30,5 milionu. Navíc ani jedna z nich nemá silnou pozici ve Spojených státech. „Budou se muset dostat do zámoří, aby se vyrovnali globálnímu rozsahu Mittal Steel,“ domnívá se Michael Locker, prezident konzultační firmy Locker Associates.
Tyto změny znamenají nejistotu pro ostatní americké výrobce. S roční produkcí kolem dvaceti milionů metrických tun na jednu firmu jsou na domácím trhu společnosti U. S. Steel a Nucor velkými podniky. Ale v globálním měřítku je jejich produkce odkazuje do druhé řady s malou mezinárodní vahou. Pokud rychle neporostou, riskují, že je nejspíš převezmou zahraniční výrobci hledající způsob, jak proniknout do Spojených států. Locker odhaduje, že za pět let by mohlo zatím velmi fragmentovanému ocelářskému trhu dominovat zhruba šest „supervýrobců“. Dnes je na této úrovni pouze Mittal Steel.
Méně zdrojů oceli také pravděpodobně bude znamenat růst cen. To jsou špatné zprávy pro nákupčí, kteří od loňského roku sledují jejich pravidelnou cestu nahoru. Analytici očekávají, že automobilky budou muset za nové smlouvy na nákup oceli od příštího roku vyplatit až o dvacet procent více. To by podle UBS Securities zvýšilo průměrné náklady na výrobu vozidla o 174 dolarů. Společnost Ispat, Mittalova současná americká divize, si už získala pověst tvrdého vyjednavače. Nedávno zvýšila ceny Whirlpoolu, což v září vedlo výrobce domácích spotřebičů ke zvýšení cen až o deset procent. Předseda představenstva a generální ředitel Jeff M. Fettig k tomu uvedl: „Nedomnívám se, že by nějaká společnost dokázala překonat takový rozsah zvyšování cen surovin pouhým zvyšováním produktivity.“
Pokud může zkušenost Whirlpoolu s Mittalem sloužit jako ukazatel do budoucna, indický magnát bude moci utrácet za honosné slavnosti stále a američtí výrobci budou mít o další starost navíc.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Jana Fantová, www.LangPal.com
