Degenerativními nemocemi nervového systému trpí v Česku desítky tisíc lidí. Bez vynálezu účinné léčby jich bude do roku 2050 několikanásobně více.
Foto: Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky
Naději pro všechny, které ohrožuje například Alzheimerova choroba, představují výzkumy Evy Šťastné a jejího týmu z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky. Ten ve spolupráci s Fyziologickým ústavem Akademie věd vyvíjí nový lék, který by mohl znamenat zásadní přelom nejenom při léčbě Alzheimerovy nemoci, ale také pacientům s poraněním mozku po úrazech, mozkovou mrtvicí, Parkinsonovou chorobou, epilepsií, depresemi, schizofrenií, chronickými bolestmi nebo s mozkem poškozeným dlouhodobým užíváním drog.
„To ale neznamená, že na všechny uvedené nemoci bude naše sloučenina fungovat. Možná to bude ve finále jen jedna, a to jen v případě, že další vývoj bude úspěšný,“ mírní přehnané naděje Eva Šťastná. Celý projekt přitom původně nezačal jako vývoj léků. „Snažili jsme se zjistit, jaký vliv mají látky podobné pohlavním hormonům na fungování chemických poslů, které v mozku přenášejí informace. Zhruba před čtyřmi roky nás překvapilo, jak dobré účinky mají některé z těchto látek na buňky vystavené podmínkám podobným stavům mozkových buněk při mozkové mrtvici,“ dodává Eva Šťastná.
Nadějnou látku čeká ještě mnoho testů z hlediska účinnosti i bezpečnosti. Další vývoj závisí především na dostatku peněz na testování. „Je třeba ověřit, zda nemá vedlejší účinky, zda se v těle dostane tam, kam potřebujeme, zda v něm nevytvoří něco toxického a také zda zase z těla beze škody odejde,“ popisuje Šťastná možná rizika. Vědci přitom hrají o čas. „Pokud se látka nedostane do praxe do 10 let od podání patentové přihlášky, komerčně se ji nevyplatí zavádět,“ říká Eva Šťastná.
Výsledky nákladného bádání pomáhají ústavu chránit patenty. Zaregistrovat si nový objev přitom není vždy jednoduché. „Pro nás bylo alespoň ze začátku překážkou, že jsme takový patent neuměli napsat. Nyní na to má náš ústav odborníky. Někdy je problém, že patentoví úředníci obvykle nejsou specialisty v našem poměrně úzkém oboru a máme potom občas problémy si porozumět. Kromě toho se celá problematika poměrně rychle vyvíjí a mění,“ vysvětluje šéfka vědeckého týmu.
