Vyšší cenovou hladinu by podnik neustál
Mezi pražskými restauranty mělo jméno Černý kůň vždy vysoký kredit. Ať již krátce po zrodu Paláce Lucerna, kdy restaurace byla centrem setkávání kulturních celebrit, nebo i v době nedávné a neblahé, v níž nebylo mnoho podniků na vyšší úrovni, mezi něž tento po valnou část své historie patřil. Se společenskou změnou koncem minulého století se proměnila i situace Černého koně – způsobem poněkud nešťastným. Časté střídání provozovatelů, chátrající výzor interiéru, klesající úroveň služeb byly viditelnými a nepříliš zdobnými markanty porevoluční existence kdysi vyhlášeného gastronomického centra v srdci Prahy. Korunou nepříznivého vývoje bylo úplné uzavření, které trvalo déle než rok.
Když se po době dosti dlouhé na to, aby jméno Černý kůň vybledlo v myslích někdejších hostů nebo z nich vymizelo docela, objevila informace o znovuotevření kdysi slavné gurmetské bašty, byla pro mne signálem k tomu, abych si sem udělal výlet. Jednoho večera jsem tak scházel po schodišti vstupem až dramaticky tajemným, který čítal troje zavřené dveře a dvě patra sestupu do podzemí. Natěšeně jsem očekával, kolik z někdejší slávy hvězdného kalibru této restaurace se podařilo přenést do její současné podoby.
První dojem byl hluboký. Impozantní hala s obřími vyřezávanými sloupy po obou stranách vstupu, členitá a vyvedená do zvláštního, poněkud pestrého vzhledu, jistě ohromí. Možná až příliš. Trochu znásilní mysl a jakoby návštěvníka vystraší. Smutnější byla premiéra obsluhy. Poté co jsme pod vlivem vzhledu sálu čekali spořádaně před šatnou na to, co se stane, nestalo se nic. Odebrání svrchníků ani uvedení ke stolu se nekonalo. Vrchní nás překvapivě poučil o tom, že kabáty lze přehodit přes volné židle u stolu. Zvláštní uvítání. Hned zpočátku tak byl nastolen trend, který se nesl celým večerem. Oba číšníci, na úroveň, kterou restaurace vyzařuje oděni až příliš uvolněně, při vší úslužnosti a příjemném vystupování, nedokázali zakrýt profesní mezery, mnohdy výrazné. Jak již řečeno, ke stolu jsme se uvedli sami, objednávání bylo lehce chaotické. Dohodli jsme se na aperitivu a přišla chvíle na zevrubnější prohlídku interiéru. Při bližším průzkumu se ukázala vada na kráse, kterou představovala druhá polovina sálu, vzdálenější od vstupu. Nejenže tady nebyly založeny stoly, chyběly i ubrusy. Tato část místnosti spíše než co jiného připomínala druhořadou pivnici okresního města. Bezesporu výtečně, slohově čistě renovovaná restaurace, obrazovou výzdobou a použitým světelným parkem navozuje pocit, že jste navštívili galerii moderního umění. Volba právě v této době prezentovaných děl byla nešťastná. Obrazy jitří nitro a bourají křehký poklid, který se pod monumentální tíhou prostoru jen těžko navozuje. Náladě by jistě lépe svědčilo i tlumenější difúzní světlo, užité bodovky jen umocňovaly již komentovaný pocit exkurze v pinakotéce. Nejméně nepatřičně tu paradoxně působí kopie maleb pradávného Mistra z jeskyně Altamira.
Dalšímu zkoumání vzhledu a atmosféry zabránil jeden z číšníků – ten obratnější – a předložil vybrané předkrmy. Já jsem si z efektně vyvedeného lístku vybral v „české“ části domácí paštiku s játry a houbami. Neoslnivě vyhlížející, bez nápadu ve výzdobě chutnala tak, jak vypadala. Trochu tučná a skladbou chutí chudá. Ani můj host nehýřil nadšením. Carpaccio charolais trpělo podobnými neduhy. Vzhledem, který nelákal, zdobením prostým zdobnosti a šmakem, jenž chyběl. Navíc bylo připravené z nenaloženého masa, pravděpodobně roštěnce. Nejpříjemnější částí úvodního chodu byl Modrý Portugal z Roudnice, voňavý a vzletný, který jsem našel na vinném lístku, přetékajícím chybami za hranicí omluvitelnosti.
S hlavními chody se nám vedlo jen o málo lépe. Hovězí bourgignonne se zeleninovou rýží – to jsem si mezi francouzskými specialitami zvolil já – chutnalo zvláštně. Nudličky masa nejvýrazněji dýchaly syrovou zemitostí, nebyly před použitím nijak upravované. Z doprovodných chutí pak dominovala směsice polosladkých, polohořkých složek, které po důkladném rozboru odhalily svého původce. Bylo jím zoxidované, dávno „odešlé“ víno. Nápaditá nebyla ani garnitura, vévodil jí tolik diskutovaný list salátu, již při předložení ovadlý a stydlivě se krabatící. Ani přírodní řízečky z panenky s cibulkami a houbami na talíři mého spolujedlíka nedopadly podle jeho soudu lépe. Na talířích chyběla invence – jak v přípravě a dochucení pokrmů, tak i v jejich vzhledu. Po čekání na debaras, které délkou odpovídalo plně obsazené restauraci, kde všichni zrovna dojedli, ač tomu tak nebylo, jsme se rozhodli „jít do dezertu“. Odvážná, nikoliv však zlá volba. Jablečný závin s ořechy byl čerstvý a vonný. Jen snad těsta mohlo být méně. Ovocné chlebíčky France Comtéé na talíři mého protějšku vylepšily pocuchaný dojem z produktů zdejší kuchyně. Umístěné ve slušivou kompozici a umně dozdobené zahrály i na pohledovou část gastronomického prožitku. Káva nepřekvapila, držela se usilovně hranice průměru. Překvapující byly však ceny digestivů a destilátů. Značky zvučných jmen zde nabízejí za sumy více než přijatelné. Takže jsme neodolali a večer ukončili dobrým douškem. Při odchodu jsme se ještě potěšili nahlédnutím do salonku, který je útulný a vyvolává jednoznačné sympatie.
Kdybych měl použít v těchto dnech tak populární mluvu komentátorů olympijských klání, potom by na postup do čtvrtfinále měl opravdu jen působivý interiér. Pánové „na place“ ani v kuchyni by při vší své snaze – a věřte mi, že to říkám nerad, jsem na tuhle restauraci fanda – propadli sítem kvalifikace.
Cena za večeři, která činila 1275 korun, by se vzhledem ke jménu restaurace, jejímu vzhledu mohla zdát nízká. To skutečně je, přihlédneme-li k lokalitě a někdejší váze jejího jména. V souvztažnosti k ostatnímu by však podnik vyšší cenovou hladinu asi neustál. Domnívám se, že k jeho značné škodě. Černý kůň má zcela jistě na víc.
Restaurace Černý kůň – Palác Lucerna
Vodičkova 36, 116 02 Praha 1
Tel.: 24 21 26 59, 24 21 51 86
Otevírací doba: denně 11.00 – 23.00
Počet míst: restaurace 130, salonek 30
Druh kuchyně: česká a slovenská s podílem francouzských jídel
Přijímané platební karty: renomovaných peněžních ústavů
Jídelní lístek: čeština, angličtina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 7 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 6 bodů z 10
Chování personálu 6 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 15 bodů z 20
Celkem: 42 body ze 60
Výběr z jídelního lístku:
Oštěpok s česnekovým máslem 75,-
Hovězí polévka „Česká veverka“ 30,-
Halušky se slaninou a zelím nebo bryndzou 78,-
Štika na divokém koření a tmavém pivě 95,-
Kachní prsa na rozmarýnu 235,-
Těrchovská jehněčí žebírka (marinovaná, pečená na grilu s bryndzovým krémem, cibulí, petrželkou a kořením 299,-
Steak Natural, zeleninová obloha, tři omáčky, bylinkové máslo 315,-
Výběr z vinného lístku:
Piper Heidsieck brut 2999,-
Müller-Thurgau ´00 pozdní sběr, Strážnická oblast 275,-
Sauvignon ´00 výběr z hroznů, Mutěnická oblast 435,-
Chablis A. O .C. Burgundsko 890,-
Svatovavřinecké ´00, Zámecké vinařství Roudnice 245,-
Rulandské modré ´95 kabinet, Velkopavlovická oblast 245,-
Cabernet Sauvignon ´00 pozdní sběr, Mutěnická oblast 465,-
Bordeaux A.O.C. Le clos de la Listre 890,-
