J a n V r b a
Loni v létě se o Janu Vrbovi (60) spekulovalo jako o nejžhavějším kandidátovi na obsazení křesla předsedy Fondu národního majetku. Bývalý ministr průmyslu Pithartovy vlády z let 1990 až 1992 se nakonec stal externím poradcem místopředsedy vlády Pavla Mertlíka a podílí se na přípravě revitalizačního programu.
S Vrbou ovšem odmítá spolupracovat nynější šéf resortu průmyslu a obchodu Miroslav Grégr, který měl revitalizaci dosud na starosti. Už koncem února o tom informoval deník MF Dnes. „Já ani nikdo z ministerstva průmyslu se nebude podílet na práci komise, která neodpovídá složení, které schválila vláda, vzkázal listu ministr po svém mluvčím Vlastimilu Nesrstovi. Ten později dodal, že Grégrovi vadí právě jeho bývalý kolega z Pithartovy vlády Jan Vrba.
Spor mezi Grégrem a Vrbou trvá už dlouho. Právě Vrbovi je totiž připisován hlavní podíl na úspěchu privatizace mladoboleslavské Škody, to se však Grégrovi vůbec nelíbí. Proto při každé příležitosti dává najevo, že to byl právě on, kdo úspěšný privatizační projekt připravil.
Faktem zůstává, že Vrba má nyní připravit smysluplný revitalizační plán, který Grégr sestavit nedokázal. Už od loňského podzimu je však Vrba externím poradcem vicepremiéra Mertlíka. „S panem Vrbou jsme uzavřeli regulérní smlouvu externího charakteru. Není zaměstnancem úřadu vlády, ale podílí se na pracích spojených s přípravou revitalizačního programu. Připravuje ovšem i další posudky a poskytuje odborné konzultace, uvedl pro týdeník EURO Mertlíkův tajemník Libor Vacek.
I když není členem současného vládního kabinetu, Mertlíkovi poradci ho stále oslovují „pane ministře . Loni v létě v rozhovoru pro týdeník EURO Vrba řekl, že se mu zpátky do politiky příliš nechce. „Musel bych se vzdát své firmy a to se mi příliš nechce. Po odchodu z Pithartovy vlády jsem se ještě nenabažil nezávislosti, řekl Vrba. Podle jeho slov by šlo o zásadní rozhodnutí, které po chvilce označuje dokonce za životní. „Musel bych opustit byznys kvůli pomyslné prestiži, o kterou moc nestojím. Když jdu někam na pivo, tak si ho rád vychutnám, aniž by mě někdo poznal. Zkušenost s veřejnou popularitou mám za sebou. Navíc nevěřím na úspěšné comebacky, řekl Vrba.
Ještě jako český ministr průmyslu se Vrba v roce 1991 dostal do ostrého sporu s představiteli tehdy nově vzniklé ODS Václava Klause. Zatímco ekonomové z ODS prosazovali rychlou kuponovou metodu, Vrba hájil opatrnější přístup. Tehdejší federální ministr financí Klaus už v srpnu 1991 prohlásil, že Vrbovo ministerstvo sabotuje privatizační proces, neboť vyvíjí tlak na podniky, aby přikládaly kuponové privatizaci menší význam. Vrba kontroval prohlášením, že kupony považuje za nestandardní metodu, která se nehodí všude. Privatizaci jednotlivých podniků chtěl na rozdíl od Klause posuzovat individuálně. Odborníkům z ODS pak vytkl, že ekonomice rozumějí jen teoreticky. „Zatímco ve světě se privatizací zabývají špičky z jednotlivých oborů, u nás jsou to vesměs lidé, kteří v životě nepřekročili brány fabriky, řekl 19. srpna 1991 v rozhovoru pro Svobodné slovo.
Varoval také před možnými riziky kuponové privatizace. „Kupony pochybným praktikám nezabrání. Naopak, do kuponové privatizace se mělo vstoupit v okamžiku, když už bude legislativa dostatečně silná, řekl v listopadu 1991 v rozhovoru pro Hospodářské noviny. O dva měsíce dříve zaznamenalo Rudé právo další - z dnešního pohledu téměř vizionářskou - myšlenku týkající se ekonomické reformy. „O každém reformním kroku je nutno diskutovat, neustále hodnotit dosažené výsledky. Je nutno si umět přiznat chybu a bezprostředně na ni reagovat.
První kritické hodnocení reformy přišlo však až o šest let později, když se definitivně zhroutil mýtus o českém zázraku. K jeho pádu přispěly mimo ji-né i chyby, před nimiž Vrba s předstihem varoval.
Ovšem ne vždy jeho předpovědi vyšly. V červnu 1991 v rozhovoru pro Zemědělské noviny označil za „dobrou a perspektivní fabriku Zetor Brno. Ten je nyní v hlubokém propadu.
Problém českého hospodářství vidí Vrba v tom, že „čeští manažeři žijí v minulosti . „Za celou dobu reformy jsme hledali pohodlné cesty, než abychom sledovali, kam míří svět, říká. Češi a Moravané podle něj zatím neumějí uvažovat do budoucnosti. „Mám takový cvik. Když jsem na Západě, poznám podle úrovně podniku, v jakém autě jezdí jeho manažer. U nás ale ne.
Výsledkem jsou podle Vrby firmy, které sice jsou velké, nikoli však produktivní a silné. „Jejich manažeři spoléhali na velikost, protože si mysleli, že kolem nich bude vláda chodit po špičkách. A také to tak v mnoha případech bylo, vysvětluje. Podniky však nesubvencovala vláda přímo z rozpočtu, nýbrž prostřednictvím polostátních bank vydávaných na veřejnosti za soukromé. „Rád bych viděl podnikatelské plány, na jejichž základě banky podnikům půjčily desítky miliard korun, říká Vrba sarkasticky.
Jeho společník v poradenské firmě CTL Consulting EP, někdejší předseda federální vlády Marián Čalfa, pracoval právě pro jednu z takových firem - pro Chemapol. V tom ovšem Vrba nevidí žádný rozpor. „Firma si nás najme, abychom jí poradili. Pokud se však našimi radami neřídí, není to náš problém, vysvětluje svůj postoj.
Dalším velkým problémem české ekonomiky je podle Vrby korupce. V tomto ohledu preferuje spíše americký přístup k podnikání. „Američané si uvědomují, že korupce snižuje zisky. To si Evropané tolik nepřiznávají, říká. V době svého působení v české vládě byl však Vrba zastáncem privatizace spíše do rukou evropských firem. „Nedá se říci, že bych nějak změnil svou orientaci. Ale mám hodně amerických klientů. Na druhé straně ovšem, když jsem byl na návštěvě v Americe, rád jsem se vrátil do Evropy. Kvůli kultuře, říká.
