Komunistická strana Číny vyměnila podle očekávání vůdčí tváře, zásadní politické reformy se od nich nečekají
Generační 18. sjezd Komunistické strany Číny sice byl v centru pozornosti médií, výběr vedení strany a státu ale ve skutečnosti ovlivnil jen minimálně. Na 2307 delegátů zvolilo ústřední výbor strany (205 stálých členů + 171 nestálých), který rozhodl o složení politbyra (25), z jehož členů vzešel stálý výbor politbyra a následně generální tajemník. A překvapivě i nový předseda Ústřední vojenské komise. Si Ťin-pching tak naráz získal nejvyšší post ve straně a kontrolu nad ozbrojenými silami. Závěrečné hlasování bylo opět pouhou formalitou a „přebyteční“ adepti byli vyloučeni už v prvním kole. Hladký přechod od jedné generace k další má zajistit zemi stabilitu a dát světu jasný signál, že na rozdíl od zhroucení socialismu v Evropě se v Číně nic takového nechystá.
Odcházející čtvrtá generace pod vedením prezidenta Chu Ťin-tchaa a premiéra Wen Ťia-paa vládla Číně v době bezprecedentního nárůstu ekonomiky a mezinárodního významu. Cíl, který si stanovila, ale nesplnila.
„Harmonickou společnost“, krédo odcházejícího prezidenta, se vytvořit nepodařilo a sociální napětí dál roste (o čemž svědčí desítky tisíc masových protestů ročně). Hlavní úkol se tak přenáší na nastupující garnituru.
Hladký přechod funkcí „komplikoval“ frakční boj uvnitř strany a dlouhý stín bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina. I když se na několik let stáhl do ústraní (respektive přestal být na očích), ovlivňoval a ovlivňuje politiku dál, nejen skrze bezpečnostní aparát, který i deset let po jeho odchodu na odpočinek zůstává v rukou jeho lidí. I přes vysoký věk (86) je stále činný v zákulisí a údajně prosazoval „dědičné kádry“ (tj. děti vysokých funkcionářů), kterým se nepříliš lichotivě říká „rudá aristokracie“. Ačkoli se o Ťiangově zdraví spekulovalo a v loňském roce se dokonce rozšířila fáma, že zemřel, na sjezdu se objevil jako „mimořádný delegát“, což dosvědčuje jeho překvapivý politický comeback.
Mocenskou základnu prezidenta Chua naopak představují „kádři z povolání“, tedy funkcionáři, kteří pocházejí z méně prestižních rodin a vypracovali se. Posílili v důsledku aféry kolem dnes již bývalého člena politbyra Po Si-laje, který patřil rovněž k chráněncům Ťiang Ce-mina. Poova aféra do jisté míry zastínila sjezd a vyvolala řadu otázek: Proč musel padnout „až“ skrze manželku (odsouzenou za vraždu Brita)? Jak mu mohlo tak dlouho procházet nezákonné jednání? Kolik takových, jako je on, zastává vysoké funkce a stojí „nad zákonem“?
Symbióza s byznysem Ve Velké síni lidu letos zasedlo také 26 podnikatelů. Před dvaceti lety něco nemyslitelného. Soukromé podnikání se znovu stalo předmětem politického zájmu a ideologizace jako na konci devadesátých let, kdy se rozpoutala diskuse o podnikatelích v řadách komunistické strany. Oficiálně soukromé podnikání posvětil právě Ťiang Ce-min teorií tzv. trojího zastoupení z přelomu tisíciletí. Podle této teorie musí strana zastupovat dvě pokrokové síly (ekonomickou a kulturní) a většinu obyvatel. Každopádně tento trend odráží zastoupení soukromého podnikání v čínské ekonomice, jehož podíl vzrostl z 30 procent v roce 2002 na současných zhruba 60 procent.
K zastáncům podpory soukromého podnikání údajně patří i nový generální tajemník Si Ťin-pching. Nic to ale asi nezmění na ofi -ciálním zvýhodnění státních podniků (nižší daňové zatížení, snazší přístup k půjčkám). Politické heslo „kuo-ťin min-tchuej“ (státní podniky vpřed, soukromé na ústup) zůstane dál v platnosti, přinejmenším pokud jde o čínské firmy. Naopak zahraniční společnosti se nejspíš dočkají dalšího zvýhodnění, aby pomohly znovu rozehřát čínské hospodářství.
Rostoucí náklady na pracovní sílu, stárnutí populace, zbytnělá byrokracie a korupce jsou hlavními důvody, proč některé z firem zvažují přesun výroby jinam.
V přemíře statistických dat a ukazatelů, které během sjezdu plnily stránky novin, poněkud zapadla 12. pětiletka. Její cíle předjednal ÚV KS Číny na plénu v roce 2010. Tyto směrnice pro další hospodářský vývoj zakotvují snahu o přeorientování ekonomiky na domácí spotřebu místo exportu a rozvoj vnitrozemských, venkovských oblastí (namísto přímořského pásu), budování komunikací (železnice i silnice) a lepší ochranu životního prostředí. Neschází ani obligátní boj proti korupci, který se jako červená nit vine směrnicemi a generálními liniemi od založení republiky. Staré vedení tak určilo politickou i ekonomickou agendu pro nové vůdce na čtyři roky dopředu a 18. sjezd nikterak překvapivě v závěrečném usnesení všechno potvrdil. Obyčejným Číňanům sjezd nic neříkal. O politických postojích nových vůdců skoro nic neví a sami mají možnost ovlivnit pouze tu nejnižší, komunální úroveň politiky. Na zásadní politické reformy za mandátu současného vedení ale patrně nedojde. Ostatně vyloučil je i odcházející prezident Chu, který ve svém projevu „na rozloučenou“ prohlásil, že Čína nikdy nesmí převzít a napodobovat západní systém. I o další, šesté generaci stranických špiček se v roce 2022 nejspíš rozhodne výběrem za zavřenými dveřmi a s pomocí stranických veteránů. Proces výběru a zaučování už začal.
LINIE ZACHOVÁNA Noví členové stálého výboru politbyra, nejvyššího orgánu Komunistické strany Číny
SI TIN PCHING Dosavadní viceprezident. Od sjezdu nový šéf strany, budoucí cínský prezident. Je zástupcem stranické rodové aristokracie. K jeho prioritám patří podpora soukromého sektoru a Šanghaje. Zahranicní bulvár už si brousí tužky, aby se mohl vrhnout na jeho manželku Pcheng Li-jüan, která je známou a oblíbenou zpevackou. Výrazná „první dáma“ bude bezesporu jednou z nejvýraznějších „novinek“ nastupujícího vedení.
LI KCHE CCHIANG Dosud vicepremiér, budoucí předseda vlády. Má blíže k menšinovým „populistům“, propagátorům čisté energie, sociálního bydlení a lepší sociální sítě.
WANG CCHI-ŠAN Stávající vicepremiér. Patří k „nové aristokracii“, jeho pozice ve státní hierarchii nicméně zůstává otázkou a je považován za Liova soka. Do povědomí se dostal jako schopný vyjednavač a ekonom. Po sjezdu se stal hlavou mocné disciplinární inspekce.
CANG TE-TIANG Jeden ze služebne nejstarších členů ústředního výboru (od roku 1997). Upozornil na sebe „záskokem“ za odvolaného Poa. S největší pravděpodobností ho čeká funkce vicepremiéra.
LIOU JÜN-ŠAN Představitel populistické kliky (kariérní straník). Prosazuje přísnější kontrolu médií a internetu, ale i čínské „soft power“ v zahraniční politice.
CANG KAO-LI Chráněnec exprezidenta Tianga, jinak má nejblíže k Siovi. Je zastáncem liberalizace trhu a posílení konkurenceschopnosti ekonomiky. Patrně se stane buď vicepremiérem, nebo předsedou Čínského politického poradního shromáždění (neformální horní komory čínského parlamentu).
JÜ CENG-ŠENG Další veterán ÚV se silnou vazbou na Šanghaj. Je zastáncem vlády práva, dalšího z kréd odcházejícího vedení. Konkurenční kandidát do horní komory.
pramen: South China Morning Post a Brookings Institution
O autorovi| PETRA ANDĚLOVÁ • sinoložka, Metropolitní univerzita Praha
