Pokud vláda neopustí staré myšlenky, stane se v Evropě dinosaurem určeným k vyhynutí
V nejsilnější vládní straně se po fiasku v nedávných volbách začali prát o to, kdo bude dále vládnout. Většině voličů je však tento zápas zcela lhostejný. Český občan už dávno nevěří nikomu z těch, kdo se pohybují na vrcholu české politické scény – bez ohledu na stranickou příslušnost. Pravdu má jistě v tom, že nic nemůže ovlivnit. A myslí si, že jakákoli volba bude asi stejně špatná.
Mnohem větší význam by proto mělo zaměřit se na program, který pro příští období vláda hodlá České republice nabídnout. Zdá se však, že o tom naši politici zatím nejsou moc ochotní přemýšlet. Stále lpějí na programu, který život dávno překonal. Co mám zejména na mysli?
Pilíře ekonomiky
Českou republiku ve skutečnosti neživí fondy či magnáti, banky, popřípadě státní úředníci nebo drobní podnikatelé, i když se o nich často hovoří. Živí nás především průmyslové podniky, které nebyly vytvořeny virtuálním pohybem akcií či spekulacemi na burzách, ale zejména investicemi do pozemků, budov a zařízení. Tyto podniky vznikly ve víře v tržní hospodářství v České republice. Ve víře v to, že se Česká republika stane standardní součástí mezinárodních a – protože jsme v Evropě – také evropských politických a hospodářských struktur. Mnoho z nejvýkonnějších podniků patří renomovaným zahraničním firmám. Tyto podniky pracují především na export pro zahraniční trhy, a proto je co nejužší integrace včetně politické, ekonomické a měnové v jejich nejvlastnějším zájmu. Logicky by měla být i v zájmu vlády, pokud chce udržet vysokou výkonnost ekonomiky, slušnou úroveň zaměstnanosti a rostoucí blahobyt obyvatel. Nezapomínejme, že tyto podniky jsou také největšími plátci daní do státní pokladny. Kromě průmyslu se pilířem českého hospodářství stala i turistika, která zajišťuje obrovské příjmy naší ekonomiky ze zahraničí a jejíž hlavní zájmy se v zásadě shodují se zájmy průmyslu. Aby tato odvětví mohla úspěšně fungovat, musejí být v mezinárodním měřítku konkurenceschopná a jejich produkty lákavé pro náročné zahraniční klienty. To záleží samozřejmě subjektivně především na podnicích samých. Ale objektivně pro to musí i česká vláda vytvářet vhodné podmínky. Každý stát a jeho vláda se totiž nacházejí v konkurenci s jinými zeměmi. Zdá se však, že si naše vláda tento fakt nechce příliš připustit.
Poškozování voličů
Podnikatelé potřebují stabilitu ve vztahu k trhům, na něž dodávají. Nedílnou součástí této stability je i ta měnová. Nejen silná koruna, která naše zboží a služby zdražuje pro trh nebo připravuje podniky v Česku o zisk nutný k rozvoji, ale i nevyzpytatelně se pohybující měna určitě konkurenceschopnosti a budoucímu blahobytu země nepřidají. Naše ekonomika je malá. Nemůže si dělat, co chce. A naše měna je také potenciálně slabá a snadno napadnutelná. Co se dnes jeví jako výhoda, se zítra může změnit v nevýhodu nebo také katastrofu. Jak to bude, však nikdo neví. A nezáleží to ani na přání vlády či České národní banky. Jisté však je, že světová ekonomika se stává nebývale turbulentní. Jistota měnové stability a nejlépe celé unie jsou pro průmysl důležitější než momentální výhoda vlastní měny. Současná situace nahrává spíše spekulantům. Je na zamyšlenou, proč se jí vláda snaží stále pevně držet. Ve skutečnosti tím voličům velmi škodí. Průmysl, management a inteligence, která to ví, jen stěží budou takovou vládu podporovat. Tento problém nemohou vykompenzovat ani správné krůčky, kterými loni vláda vykročila k vnitřním hospodářským reformám. Nehledě na to, že další kroky stejným směrem už vláda vzhledem ke své slabosti zatím nechystá.
Pubertální chování
Ekonomická politika, kterou nelze chápat jinak než ve vztahu k zahraničním trhům, protože nás živí, není něčím odděleným či oddělitelným od celkové politické orientace země. A tady je další problém naší vlády. Zdá se, že by chtěla, aby se Česká republika stala spíše dalším státem americké unie, než byla členem EU. Ale geografii neporučí. Zatím si vyskakuje jako malí kluci – jednou to chce osladit Evropě, podruhé ukázat Rusům. Co přijde následně? Podobá se to pubertálnímu chování malého kluka, kterého ti velcí neberou vážně, protože se právě jako nedospělý chová. A ten malý zakomplexovaný kluk si přitom chce připadat důležitější, než ve skutečnosti je. Jen hloupý leze mezi silné, kteří spolu soupeří. Velcí se dohodnou a malý to vždycky odskáče. Myslím, že to je nezodpovědné chování, které České republice nemůže prospět. Může jí jen uškodit.
Chtěla-li by tedy některá z budoucích vlád přestat chvíli myslet jen na sebe a učinit něco prospěšného pro své voliče, měla by se především zamyslet nad svým programem. Opustit myšlenky z doby divoké privatizace, primitivního kapitalismu minulých století a studené války a podívat se do budoucna. Stejně jako to dělá zbytek Evropy. Pokud to neučiní, stane se v moderní Evropě se svými myšlenkami dinosaurem určeným k izolaci a vyhynutí. Stejně nemá na vybranou. Je to jen otázka času. A ten je neúprosný.
Souvislosti
Českou republiku živí především průmyslové podniky.
Kromě průmyslu se pilířem českého hospodářství stala i turistika.
Hlavní zájmy turistiky a průmyslu se v zásadě shodují.
Aby tato odvětví mohla úspěšně fungovat, musejí být v mezinárodním měřítku konkurenceschopná.
A jejich produkty lákavé pro náročné zahraniční klienty.
To záleží samozřejmě především na podnicích samých.
Česká vláda však pro to musí vytvářet vhodné podmínky.
Zdá se však, že si česká vláda tento fakt nechce příliš připustit.
