Pojem rating je v době řecké chřipky spojován především se schopností států splácet včas své dluhy. V západních ekonomikách je však tato praxe rozšířená i v oblasti řízení operačních rizik u zákaznických a dodavatelských portfolií. Tento trend se začíná prosazovat i v Česku a razí ji předseda Sdružení CZECH TOP 100 Jan Struž a ředitelka společnosti Čekia Alena Seoud.
EURO: Letošní vyhlašování výsledků CZECH TOP 100 jste rozšířili o kategorii nejstabilnější společnosti. Co vás k tomu vedlo?
STRUŽ: Na pozadí současného ekonomického cyklu nastává v české ekonomice mnoho změn. Statistiky o likvidacích a insolvencích firem jsou v médiích uváděny téměř denně, bohužel jsou často nepřesné. Následkem poklesu poptávky se výrazně zhoršila platební morálka. Mnoho společností je ohroženo druhotnou platební neschopností. V současné době je obtížné poznat – když to řeknu laicky – kdo na tom jak je.
EURO: Kategorie nejstabilnějších společností má tedy poukázat na ty, kteří jsou na tom „dobře“?
STRUŽ: Ano. Nepoukáže ale pouze na ty společnosti, které mohou včas plnit své závazky z pohledu úhrady faktur. Stejně důležitým faktorem je i finanční stabilita dodavatele. Vzhledem k provázanosti ekonomiky je důležité mít informace o tom, jak veliké je riziko úpadku dodavatele. To platí jak pro segment B2B (business to business) tak pro B2P (business to product).
EURO: Můžete uvést příklad?
STRUŽ: Ze světa B2B bych uvedl například závislost automobilové výroby na dodavatelích. Automobilky zvýšily efektivitu výroby díky praxi just-in-time delivery. Udržují tím zásoby na 20 až 30 minut výroby. Pokud v tomto řetězci dojde k nečekanému zhoršení u dodavatele, nebo dokonce k jeho úpadku, může to mít dalekosáhlé následky.
SEOUD: V oblasti B2P bych zmínila například krach jedné cestovní kanceláře v létě 2009. Z jejího ratingu se dal vývoj předvídat již od podzimu 2008. Měla tenkrát hodnocení C.
EURO: Co znamená hodnocení C? Kolik je vlastně takovýchto společností v České republice?
SEOUD: Hodnocení C znamená, že jakékoli odběratelsko-dodavatelské vztahy s takto ohodnocenou společností jsou extrémně rizikové, protože hrozí reálné nebezpečí úpadku z důvodu finanční a makroekonomické nestability během obchodního případu. V České republice má hodnocení C, které je tím nejhorším, asi 0,8 procenta společností. Velmi rizikové jsou ale i společnosti s hodnocením CC a CCC. Těch je dalších asi 6,2 procenta.
EURO: Tímto naznačujete, že brzy zkrachuje až sedm procent dodavatelů. To je odvážné tvrzení. Na základě čeho to říkáte?
SEOUD: Je to velmi komplexní a exaktní hodnotící systém. Pokusím se ho popsat stručně. Společnost Čekia shromažďuje data o více než dvou milionech podnikajících subjektů v České republice, tedy téměř o všech. Dává je do souvislosti s makrodaty, stavem průmyslových odvětví a podobně. U každého subjektu je to celkem téměř 1000 údajů. Každý z nich má pro hodnocení jinou váhu. Firmy procházejí hodnocením pomocí přísných kritérií, jejichž výsledek je známka na stupnici AAA až D, která označuje její celkovou stabilitu. Na výslednou známku mohou firmy získat certifikát, který platí rok.
EURO: Kolik společností tedy splňuje tato, jak říkáte, přísná kritéria? Můžete uvést příklady?
SEOUD: Pokud máte na mysli hodnocení AAA, tak je to zhruba osm procent podniků. Ale i hodnocení AA a A jsou vynikající, má ho téměř 37 procent firem, od AAA se liší pouze jemnými detaily. Mezi nejstabilnější společnosti jsme zařadili například firmy jako Central Group, Exim Tours, Logica, Lucas Varity, Moravia Steel, Siemens, ŠKODA Electric či ZAPA Beton.
