Přibližně 2000 různých připomínek přišlo od podnikatelů, odborů a dalších subjektů k vládnímu návrhu nového zákoníku práce.
Návrh má nyní projednávat Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví
Poslanecké sněmovny. Zákon, připravený ministerstvem práce a sociálních věcí, se stal terčem silné kritiky ze strany zaměstnavatelů.
O zásadních protestech podnikatelů proti dosavadní podobě
vládního návrhu jsme v Profitu již několikrát informovali. Nyní přinášíme podrobný komentář od agentury práce, která má s pracovním trhem patnáctileté zkušenosti. Agentura v dokumentu zároveň navrhuje konkrétní úpravy vládního návrhu tak, aby více vyhovoval potřebám praxe a samozřejmě také zájmům zaměstnavatelů.
Přestože následující rozbor obsahuje pouze názory jediné tuzemské společnosti, podle dosavadních reakcí čtenářů Profitu vystihuje tento komentář ve velké míře i časté připomínky mnoha dalších tuzemských firem.
První dvě části jsme přinesli v Profitu č. 50/2005 a č. 1/2006.
Připomínky k vládnímu návrhu nového
zákoníku práce (sněmovní tisk 1153)
Poznámka: V následujících řádcích uvádíme text důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákoníku práce (ZP). Sporná místa jsou označena červeně. Náš názor je zvýrazněn kurzivou.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA (výběr)
Obecná část
I. Vývoj právní úpravy pracovněprávních vztahů a zhodnocení
platné právní úpravy
B. Zhodnocení dosavadní právní úpravy
Samostatnost pracovněprávní úpravy přináší mnohé výhody při aplikaci a interpretaci právních norem, na druhé straně však úplné odtržení od občanského práva vede, při kogentní povaze zákoníku práce, k negativním dopadům z hlediska samotné ochrany zaměstnance. V současných společenskoekonomických podmínkách tak dochází k obcházení pracovněprávní úpravy a k využívání nástrojů občanského práva, které respektuje smluvní volnost, potřebnou a požadovanou liberalizovanými společenskými vztahy. Z formálního hlediska dále dochází k dublování právní úpravy obecných institutů a k rozcházení se s obecnými zásadami a principy civilního (občanského) práva.
Zákoník práce, jakož i další pracovněprávní předpisy jsou v souladu s mezinárodněními právními dokumenty závaznými pro Českou republiku a v souladu s právem Evropských společenství, přičemž harmonizace s právem Evropských společenství je průběžně zabezpečována. Při posuzování souladu s ústavními zákony České republiky, zejména s Listinou základních práv a svobod, vyvstává otázka případného rozporu dosavadní kogentní úpravy zákoníku práce, která vychází ze zásady „co není dovoleno, je zakázáno“, s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. K této otázce se svými nálezy ze dne 1. listopadu 1995 sp. zn. II ÚS 192/95 a ze dne 2. července 1996 sp. zn. I US 27/96 vyjádřil i Ústavní soud. Z jeho, do určité míry protichůdných, rozhodnutí ohledně povahy právních norem zákoníku práce nelze však vyvodit jednoznačný závěr pro jejich interpretaci.
Kogentní povaha zákoníku práce, která přetrvává i navzdory jeho novelizacím v posledních letech, je závažnou překážkou dalšího rozvoje pracovněprávních vztahů. Zaměstnanec a zaměstnavatel mohou svými právními úkony zakládat práva a povinnosti pouze v mezích ustanovení zákoníku práce a nemohou si vzájemně projevenou vůlí odchylně upravit otázky, které zákoník práce výslovně nedovoluje. V případech, kdy by souhlasná vůle zaměstnance a zaměstnavatele měla za následek zlepšení pracovních podmínek zaměstnance, se tak současné kogentní pojetí dostává do rozporu se základní funkcí pracovního práva, s ochranou právního postavení zaměstnance při výkonu práce.
Komentář agentury práce :
V tomto odůvodnění se přiznává, že stávající zákoník práce je de facto i de iure protiústavní a v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Jinými slovy celý navrhovaný zákoník práce je proto údajně dispozitivní (smluvně upravitelný) a vše se může upravovat dle vůle stran. Ale 380 z 395 paragrafů dává povinnosti krok po kroku v každém detailu zaměstnavatelům (jedná se tedy o kogentní ustanovení), jen zbylých 15 je dává zaměstnancům. Jak je tedy možné se od nich odchýlit a využít zásady, „co není zakázáno, je dovoleno“, když vše je již paragrafy upraveno? V čem je nový zákoník práce jiný a liší se od současného protiústavního?
II. Hlavní principy navrhované právní úpravy
Při současném vývoji společnosti je však dosavadní samostatná koncepce zákoníku práce v právním řádu shledávána jako nedostačující a je třeba ji změnit a přiblížit ji obecnému civilněprávnímu základu, který je obsažen v občanském zákoníku.
Nové pojetí zákoníku práce hodlá vycházet z dosažené úrovně společenských a ekonomických vztahů a odpovídá mezinárodním trendům vývoje pracovního práva. Je potřebné dále liberalizovat pracovněprávní vztahy a vymezit jejich vztah k platnému, tzn. dosavadnímu občanskému zákoníku tak, aby byl při zachování specifik pracovněprávní úpravy zvýrazněn společný soukromoprávní charakter úpravy, koncipovaný podle zásady „co není zakázáno, je dovoleno“ (čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky).
Komentář agentury práce :
K vládní důvodové zprávě máme shodné připomínky, jako jsme již uvedli výše.
III. Nezbytnost navrhované právní úpravy
1. Měnit právní povahu dosavadního zákoníku práce ovládaného přístupem, podle kterého platí, „co není dovoleno, je zakázáno“, není schůdné. Proto je hlavním a rozhodujícím důvodem pro zpracování nové úpravy pracovněprávních vztah
