Šéf banky Grameen, mezinárodní instituce pro poskytování půjček chudým zemědělcům, byl odvolán bangladéšským soudem na návrh tamní centrální banky. Muhammad Júnus se tak po třiceti letech budování revolučního obchodního modelu na pomoc rozvojovým oblastem musí přesunout do důchodu. Způsob a okolnosti jeho odvolání přitom vyvolaly nejen pozornost celého bankovního světa, ale také debatu o účinnosti systému, který Júnus vymyslel – takzvaných mikrofinancí.
V srdci Evropy není profesor Muhammad Júnus zrovna známou osobou, ale na druhé straně planety ho lidé vnímají jako symbol – alespoň ta část obyvatel, kterým pomohl vymanit se z největšího bahna chudoby a postavit se na vlastní nohy. Dnes sedmdesátiletý ekonom a bankéř začal svoji cestu už na začátku sedmdesátých let jako člen stálého zastoupení OSN.
Místo kariéry v mezinárodní organizaci si ovšem vybral návrat domů, do země v té době zdevastované zničujícími záplavami. Zjistil, že běžné banky odmítají poskytovat půjčky nejchudším lidem a začal jim proto půjčovat sám. Nejprve známým, potom i dalším lidem, nakonec si vzal rozsáhlé úvěry na své jméno a z nich peníze dál rozděloval. Vytvořil přitom obchodní model mikrofinancí – peníze půjčoval jen ženám, které byly navíc sdruženy ve skupinách a ručily za splacení půjčky sobě navzájem.
Koncept byl úspěšný a Júnus časem založil banku Grameen, která se rozšířila i do okolních zemí. Banka dodnes poskytla více než deset miliard dolarů a její úspěch znamenal boom mikropůjček po celém světě. Do obchodního modelu se zamilovaly i velké kapitálové společnosti a začaly dělat z mikrofinancí vcelku slušně výdělečný byznys. Nebylo proto překvapivé, když Júnus v roce 2006 získal Nobelovu cenu míru, a tím pádem i mnohem větší uznání.
Rozšíření dalších, často ne příliš průhledných mikrofinančních institucí ale v poslední době podnítilo i mnoho kritiky. Vrcholem byla indická společnost SKS Microfinance, která dokonce nabídla své akcie na indické burze. Tiskem po čase proběhly zprávy, že v jednom z indických okresů spáchalo několik jejích zoufalých klientů sebevraždu a mikrofinance byly několikrát označeny za finanční bublinu. S tím se snesla kritika i na Júnuse.
Vaz mu ovšem nakonec zlomila kritika bangladéšské vlády a následný pokus o prosazení se v politice. Přestože je doma velmi oblíbenou osobností, pro vládu se stal nepřítelem číslo jedna. Ve výsledku nebylo až tak složité najít zákon, podle kterého musejí bankéři v Bangladéši odejít v šedesáti letech do důchodu.
