Šéf ČSSD Jiří Paroubek je ten poslední, kdo by měl vést mravokárné projevy
Řádný chod státních institucí ohrožuje personální extremismus. Čeští politici se chovají jako pučisté - bez ohledu na sílu mandátu se snaží obsadit svými vojsky každý úřad od vrátnice po půdu. Právě teď hoši v modrých uniformách vyhánějí z veřejných budov oranžové, aby se již zítra prostřídali. Šéf ČSSD Jiří Paroubek je ale ten poslední, kdo by na toto téma měl vést mravokárné projevy. Byl to on, kdo s tím vším před pár měsíci začal. Vzpomeňme, co se dělo v celém resortu zdravotnictví (nemocnice, VZP), zemědělství (Pozemkový fond, Podpůrný a garanční fond, Lesy ČR), kultury (Národní památkový ústav), v České konsolidační agentuře, v antimonopolním úřadu a tak dále. Vůdce sociálních demokratů se těsně před volbami horečně snažil do nejrůznějších trafik upíchnout své věrné. Chtěl uskutečnit to, co mohl udělat už Špidla s Grossem, ale ti na to byli příliš slabí a bojácní. Něco oranžový buldozer stihl, něco už ne. Převrat se zdařil hlavně tam, kde mu pomohli komunisté (viz EURO 10/2006). Paroubek porušil nepsané pravidlo, které říká, že rozsáhlé personální změny dělá vláda po nástupu k moci, nikoli před volbami. Teď však zneužívání moci odsuzuje. Mluví o tom, že „pan Topolánek noc dlouhých nožů sliboval a ona přišla“. Poukazováním na dlouhé nože připomíná loňský výrok šéfa ODS na snídani s podnikateli, pořádané týdeníkem EURO, kde se lídr pravice rozpovídal o tom, co bude následovat, až se jeho tým ujme vlády. Přestože Topolánek později svá slova mírnil, zejména kvůli neblahým historickým souvislostem, Paroubek má pocit, že jeho úhlavní politický sok své předvolební „sliby“ plní. Chceme-li být spravedliví, musíme říct, že v tomto směru si nemají co vyčítat. Topolánek je Paroubek v bleděmodrém. Ne všichni ministři jsou stejní, například ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič se zatím drží zkrátka. Bouřlivá je situace v těžce zpolitizovaném resortu zdravotnictví. Tomáš Julínek dává na každém kroku okázale najevo, že má o další podobě veřejné zdravotní péče zcela opačné představy než jeho předchůdce David Rath. Zahájil proto velké zemětřesení nejen na ministerstvu, ale i v přímo řízených nemocnicích a v pojišťovnách. Je to politika ode zdi ke zdi. Zleva doprava. Ve výsledku se jenom střídají lidé, ale problémy zůstávají. Veřejnost musí nabýt dojmu, že nejlepší bude, když od koryta bude odstaven Rath i Julínek. Nikdo nemůže jakémukoli ministru upřít právo přivést si s sebou tým specialistů, kteří mu budou pomáhat s naplněním záměrů obsažených ve volebním a vládním programu. Je přirozené, když s ním přijdou noví poradci, tiskový mluvčí, šéf kabinetu. Jde všude na světě o politické posty. Přípustná by také měla být výměna jednoho či dvou náměstků, kteří v nepřítomnosti budou ministra zastupovat. Za hranicí korektnosti ale je, když nový ministr bezdůvodně vymetá šéfy odborů a kdejakého řadového úředníčka. V tomto směru se naprosto nestydatě choval na ministerstvu pro místní rozvoj někdejší šéf US-DEU Pavel Němec, který vyházel řádově desítky lidí. Ani mnozí Toplánkovi ministři nepostupují férově, když ještě před hlasováním o důvěře onu pomyslnou „čínskou zeď“ mezi politickou částí ministerstva a úřednickou překračují, začínají odvolávat lidi i na nižších patrech, případně v různých přifařených státních podnicích a institucích. Dokud neprošli zkouškou ohněm před poslanci, měli by si velkopanské chování odpustit, zvláště vůči lidem, kteří nijak neporušili zákony či vnitřní předpisy. Ministr kultury Martin Štěpánek měl asi právo odvolat Daniela Dvořáka z čela Národního divadla (museli bychom znát obsah kontrolní zprávy), ale vláda rozhodně neměla právo (zatím) zbavovat se Karla Randáka v čele civilní rozvědky, byť jsou k jeho práci velké výhrady. Topolánek vyhazov maskuje plánovanou transformací zpravodajských služeb. Co když ale v Parlamentu důvěru nezíská? Už za měsíc se Randák může vrátit a Topolánkovi se vysměje do očí. Je to zvláštní, po vstupu do NATO a Evropské unie jsme si mysleli, že jsme v rodině vyspělých demokracií. Vývoj v posledních měsících jako by znamenal návrat do minulosti, do raného porevolučního období, kdy se politická kultura teprve začala vytvářet. Celá země jaksi zdivočela. Podobná situace je ovšem i na Slovensku, v Polsku, Maďarsku. Jde jen o přechodnou záležitost, či nebezpečný trend? Ministr vnitra Ivan Langer varuje policejního prezidenta Vladislava Husáka, že když do konce roku nezrenovuje 300 policejních služeben, půjde od válu. Chtělo by to více pokory – nechme se překvapit, kdo z dvojice Langer-Husák si bude balit kufry jako první. Nic proti snahám nového kabinetu o zahájení tolik potřebných reforem, ale ústavu nelze chápat jako puzzle - hromadu papírků, které si každý může skládat po svém. Je třeba dodržovat standardní postupy. Hlavní starostí Topolánkovy squadry by v tuto chvíli mělo být, jak příští týden přesvědčit zákonodárce o své kompetentnosti. Veškeré další aktivity, pokud snesou odkladu, nelze nijak ospravedlnit. Mirek Topolánek už před deseti lety lidem v Ostravě, jako kandidát na senátora, sliboval svěží vánek. Měl by si dát pozor, aby za ním nakonec nezůstal jen štiplavý odér.
