Voliči dali najevo svůj odpor k euroústavě
Klid, prosperita, tulipány. Taková byla pověst Nizozemska ještě před několika lety. Mladý nadějný student z této země mi na začátku devadesátých let říkal: Závidím střední Evropě. Tam se opravdu dějí věci. V Nizozemsku je nuda.
Bývávalo. Jedna ze zakládajících zemí Evropských společenství se dnes bouří. Také vyhlášený nizozemský ekonomický model postihly problémy. Dřívější sociální výdobytky jsou neudržitelné. Ani soužití s přistěhovalci, zvláště muslimskými, není právě ideální. Politickou korektnost vůči imigrantům prolomil politik Pim Fortuyn, označovaný za populistu. Stal se hvězdou nizozemské politiky. Před třemi lety ho zavraždil pomatenec. Loni následovala vražda režiséra Theo Van Gogha. Islámský extremismus šíří stále více strachu.
Osud Pima Fortuyna stíhá Nizozemce dodnes. Hlavní osobností kampaně proti ústavní smlouvě Evropské unie se stal politik Geert Wilders. V očích mnohých je to muž, který přebírá štafetu právě po Fortuynovi.
Brojí proti superstátu.
„Islám není smiřitelný s demokracií,“ hlásá dvaačtyřicetiletý Wilders. Objevily se zprávy, že by mohl být dalším terčem islamistů. Proto se nyní pohybuje v neustálém doprovodu ochranky. Deník Le Monde uvádí, že v posledních dvou měsících obdržel více než třicet různých hrozeb. „Dlouho jsme byli příliš tolerantní k netoleranci,“ zdůrazňuje Wilders, zcela v duchu slov Pima Fortuyna.
Co s tím vším má společného odpor vůči evropské ústavě? Mnozí Nizozemci žádají, aby se jim Brusel nijak nevměšoval do toho, jakou zavedou politiku vůči přistěhovalcům. K tomu, aby Evropané spolupracovali v oblasti justice, nepotřebují ústavu, říká Geert Wilders.
To samé ovšem podle něj platí pro ekonomiku. Jeho argumenty proti euroústavě se podobají stanoviskům českého prezidenta Václava Klause. Také brojí proti evropskému superstátu. Tvrdí, že by se Nizozemsko po přijetí ústavní smlouvy mohlo stát pouhou provincií. A do své kampaně vnesl emocionální prvky: Nizozemsko musí zůstat zachováno.
Nespravedlivé platby.
Geert Wilders ovšem rozhodně nebyl v boji proti euroústavě osamocen. V Nizozemsku se zformovala jakási paralelní politická scéna. Naprostá většina parlamentních stran a pětaosmdesát procent poslanců bylo pro přijetí evropského dokumentu. Skeptické menší strany však vytvořily alternativu vůči prakticky všem částem politického spektra - vládní křesťanští demokraté byli pro, křesťanští unionisté proti, sociální demokraté pro, radikálnější socialisté proti. Sám Wilders před časem odešel z liberální strany VVD. Ústavu odmítla také část Zelených, kteří se neztotožnili s kladným stanoviskem své strany.
Obecně lze konstatovat, že nizozemské „ne“ euroústavě má úplně jiný charakter než francouzské. Liberální Nizozemci se vyslovili pro méně regulace z Bruselu. Vadilo jim, že jejich země platí do společného evropského rozpočtu nejvyšší částku - v přepočtu na jednoho obyvatele, ačkoliv k tomu nejsou žádné důvody. V unii jsou totiž podle statistik bohatší země.
Také mezi nizozemskými odpůrci však najdeme velké názorové rozdíly. Tamní socialisté se v mnohém přiblížili právě francouzské levici, žádali sociálnější Evropu.
Tresty za minulost.
Průzkumy nizozemské „ne“ dlouhodobě předpokládaly. Překvapením pro mnohé byla spíše skutečnost, že při vysoké účasti překročil počet odpůrců šedesátiprocentní hranici. Ale to, že Nizozemci dospěli až k tak rezolutnímu odmítnutí ústavy, je mnohem větším překvapením než francouzské „ne“. Francie má svou gaullistickou tradici, zastánci francouzské suverenity (spojené s velmocenskými ambicemi) tam byli silní vždy. V Nizozemsku dlouho nikdo žádné výhrady vůči evropské integraci nepozoroval.
Jisté vysvětlení lze hledat ve skutečnosti, že země tulipánů uspořádala své první referendum v novodobé historii. A mnozí voliči se rozhodli, že to establishmentu, nizozemskému i evropskému, spočítají. Současná vláda Jana Petera Balkenendeho je nepopulární - mimo jiné kvůli tvrdým úsporným opatřením, pro něž se rozhodla. Občané však dali najevo své rozčarování také nad tím, že s nimi nikdo nekonzultoval dřívější evropské projekty. Nikdo se jich neptal, zda se jim líbí loňské rozšíření EU. Nemohli se v referendu vyjádřit ani k maastrichtské smlouvě, jež zavedla společnou měnu euro. Právě euro je přitom pro řadu Nizozemců ďábelským vynálezem, neboť přechod na jednotnou měnu údajně způsobil výrazné zdražování. Opakují se výtky, že vláda vyjednala nevýhodný kurz pro převedení guldenu na euro.
Nizozemský odmítavý verdikt je rovněž varováním, že Evropská unie nemůže v budoucnu podceňovat napětí mezi velkými a menšími zeměmi. Mezi klíčová tvrzení odpůrců smlouvy patří i to, že zatímco si Nizozemsko utahovalo opasek, evropské velmoci jako Německo a Francie klidně porušovaly pravidla paktu stability pro výši rozpočtového schodku.
