NUNVÁŘ GRÉGR

Mimosoudní   dražby

K majetku dlužníků se nyní věřitelé dostanou jen po zdlouhavých soudních procedurách. Změnit neúnosný stav by měl zákon o veřejných dražbách, leč zřejmě nezmění. Ministři, hlavně pak Miroslav Grégr, jeho obsah tak vykuchali, že zůstal jenom prázdný obal.

Proti problémovým dlužníkům se dosud nedá rázně zakročit. Oznámení ministra pro místní rozvoj Jaromíra Císaře, že vláda schválila pravidla pro výkon veřejných dražeb, proto finanční experti uvítali s obrovským nadšením, a označili ho za téměř re voluční krok. Ale chyba lávky - samotný zákon v té době patrně vůbec nečetli. Institut dobrovolné a nedobrovolné dražby má tolik omezení, že jeho význam je téměř mizivý. Změna současného stavu, kdy se věřitel dostane k majetku dlužníka jen s jeho souhlasem, je přitom například pro banky základní podmínkou, aby mohly normálně podnikat, hlavně rozvíjet hypoteční úvěrování. Pozitivní by měla být nová pravidla také při likvidaci zadluženosti firem.

Podniky mají výjimku

Podstatou návrhu zákona je především právní úprava takzvané nedobrovolné dražby, kterou může věřitel uskutečnit své zástavní právo bez toho, že by musel roky čekat na rozhodnutí soudu. Podle návrhu zákona ovšem může být podnik nebo jeho organizační složka předmětem pouze dražby dobrovolné, která je prováděna na návrh vlastníka. Předmětem nedobrovolné dražby může být pouze věc, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví. Je tomu tak zřej mě proto, že banky mají jako zástavy většinou nemovitosti, ovšem je otázkou, zda to je to dobré rozhodnutí do budoucna. Ve vládě se o vyloučení podniků z nedobrovolné dražby vedl ostrý spor - například ministr Císař byl proti takovému opatření. Nakonec však převládl názor ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra, a podniky šly z kola ven.

Chybí holandská dražba

Podle odborníků, kteří si již stihli návrh prostudovat, a těch je zatím kupodivu jen velmi málo, další chyba je, že nedobrovolná dražba neumožňuje takzvanou holandskou dražbu, tedy pohyb ceny při dražbě směrem dolů. Cena draženého předmětu je tedy u rčena jako cena obvyklá, přičemž nejnižší podání má činit nejméně polovinu odhadnuté ceny. Jde-li o opakovanou dražbu a nebylo-li učiněno nejnižší podání, může licitátor nejnižší podání snížit nejvýše o třicet procent nejnižšího podání uvedeného v dražební vyhlášce.

Brzdí se i jinak

Hlavním kamenem úrazu vládního návrhu ale zřejmě je následující pasáž: „Dražba nedobrovolná je dražba prováděná na návrh dražebního věřitele, jehož pohledávka je přiznána vykonatelným soudním rozhodnutím, vykonatelným rozhodčím nálezem, nebo doložena vykonatelným notářským zápisem, který obsahuje náležitosti stanovené zvláštním zákonem (§ 274 písm. e Občanského soudního řádu), uvádí text návrhu zákona. Experti soudí, že právě na základě této dikce bude možná nadále výkon m imosoudních dražeb protahovat. A to právě proto, že k nedobrovolné dražbě by stejně bylo zapotřebí soudní rozhodnutí, či alespoň notářský zápis. Ten však může jedna ze stran kdykoliv odvolat. Stejnou brzdou by mohlo být i ustanovení, že vlastník movité či nemovité věci se může až do dne konání dražby domáhat u soudu, aby vydal předběžné rozhodnutí proti provedení dražby. Zákon se příliš detailně nezabývá ani tím, co by neměl dělat majitel nemovitosti před zahájením dražby. Hovoří pouze o tom, že dlužník nemůže mařit dražbu tak, že by například nemovitost před tím, než se začne dražit, převedl na někoho jiného - od té doby, co mu bude doručeno oznámení o konání dražby nebude nic takového moci udělat. Je-li totiž předmětem dražby nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, zapíše příslušný katastrální úřad poznámku o podaném návrhu na provedení nedobrovolné dražby. Například majiteli činžovního domu však zřejmě již nikdo nezabrání, aby s nájemníky třeba neuzavřel smlouvu o pronájmu za min imální cenu na padesát let dopředu, a tím finančně poškodil budoucího vlastníka. Novela jen říká, že přechodem vlastnictví na vydražitele zaniká smluvní předkupní právo k předmětu dražby, předkupní právo spoluvlastníků a právo nájemců bytů a nebytových prostorů na přednostní nabytí vlastnictví.