O evropských volbách se v českých politických kuloárech říká, že jsou to nutné volby, které je dobré neprohrát. Své o tom ví především sociální demokracie. Po historicky prvním českém hlasování do europarlamentu v roce 2004, které se uskutečnilo pouhý měsíc a půl po našem vstupu do společenství, tehdy vládnoucí ČSSD ostudně propadla. Získala jen devět procent hlasů a pouhé dva mandáty. Strana premiéra Vladimíra Špidly doplatila na velmi nízkou volební účast 28 procent. Prohra v eurovolbách se před 15 lety stala záminkou pro výměnu premiéra i šéfa ČSSD. Špidlu tehdy 1 s pomocí Bohuslava Sobotky odstavil Stanislav Gross.
Něco podobného sociálním demokratům hrozí i letos. Ne, už zdaleka nejsou stranou velkého formátu, ale charakter vnitrostranického boje se od té doby nijak nezměnil. V aktuálních preferencích se strana pohybuje ještě níže, než byl její nečekaný propad v roce 2004. Další neúspěch ČSSD v řadě tak může mít vliv na autoritu předsedy a ministra vnitra Jana Hamáčka ve straně, potažmo i na účast sociální demokracie v Babišově vládě. Někdejší levicový hegemon už je teď ve značně schizofrenní pozici, když proti premiérovi a vlastní vládě na náměstích demonstrují mnozí straníci. Ale zpět k nutné volební kampani.
Snad nejvíce o bezradnosti kandidátů do evropských voleb vypovídá komunikační kličkování jindy suverénního Andreje Babiše. Jako symbol voleb do bruselského parlamentu si vybral červenou kšiltovku okopírovanou od Donalda Trumpa. Když mu novináři i voliči připomněli, že takový vzkaz má s Evropskou unií pramálo společného, nechal se vyfotit s typicky českou hadovkou. A když už premiér odloží svůj fetiš ve formě různých druhů pokrývek hlavy, hlásá například konec dvojí kvality potravin. Jak úsměvné u konečného beneflcienta Kosteleckých uzenin, které vyrábí například Sedlácký salám s pouhými 11 procenty masa a dalšími 18 procenty separátu. Většinu tohoto výrobku tvoří vepřové sádlo, kuřecí a vepřová kůže, škrob, stabilizátory, antioxidanty a zahušťovadla. Nebylo by vhodnější s nekvalitními potravinami začít raději doma než v Bruselu? To už Babiš nekomentuje.
Věrohodněji tak možná působí i recesistické hnutí ANO, vytrollíme europarlament, které chce zavést hned trojí kvalitu potravin - tu nejhorší speciálně pro Slovensko a Maďarsko. České kampani do eurovoleb tak vládne tematická, ale i osobnostní vyprázdněnost. Na billboardech i předvolebních akcích jsou hlavními tvářemi spíše šéfové parlamentních stran než samotní lídři kandidátek. Ty totiž v Česku nikdo nezná.
Jak je to s tím Frontexem?
Dalším oblíbeným zaklínadlem letošních voleb je posílení vnější hranice Evropské unie tak, aby bylo možné efektivněji bojovat s příštími uprchlickými vlnami už v jejich počátcích, a ne se potýkat až s jejich následky jako v minulých letech. Jenže když se kandidátů zeptáte, jak je to vlastně s tím Frontexem (agenturou EU pro pohraniční a pobřežní stráž na vnější hranici), fundované odpovědi se většinou nedočkáte.
Na jedné z posledních předvolebních debat kandidátů, kterou minulý týden pořádali na Univerzitě Karlově Mladí občané a Politologický klub FSV, neměla o počtu zaměstnanců Frontexu vůbec ponětí například čtyřka kandidátky hnutí ANO a pravděpodobná budoucí europoslankyně Radka Maxová ani čtyřka kandidátky ODS Ondřej Krutílek. „To vím naprosto přesně: Frontex má zhruba 300 zaměstnanců,“ charakterizoval Krutílek agenturu o 1700 pracovnících. A dvojka evropské kandidátky SPD Jan Hrnčíř se dokonce domníval, že varšavský Frontex sídlí v Lucemburku.
Brexit, šéf komise i osud pravého středu. V eurovolbách jde o hodně
Neznalost základních evropských témat je vedle všeobecné neznámosti kandidátů dalším charakteristickým znakem těchto voleb. A v neposlední řadě je nutné zmínit také obrovskou roztříštěnost kandidátek.
Letos do bruselského parlamentu kandiduje až 39 politických stran a hnutí, tedy historicky nejvyšší počet. Řadu z nich tvoří spíše recesistické spolky než regulérní politické síly. Třeba jako již zmíněné hnutí ANO, vytrollíme europarlament, které prosazuje mimo jiné dotace na okurkový salát. Kandidující subjekty totiž musejí složit pouhých 19 tisíc korun na jednu kandidátku jako „vstupní příspěvek“ na volební náklady a jinak zákon žádné vážnější překážky neklade. O hlasy voličů tak může usilovat kdejaký vtipálek. A vlastně je to dobře. Třeba to alespoň zvýší zájem o evropská témata a zároveň i volební účast. Jen si připomeňme, že před pěti lety přišlo k urnám pouhých osmnáct procent voličů.
Čtěte vše o eurovolbách 2019:
Jak si pro volby do Evropského parlamentu zařídit voličský průkaz?
