S klasickými silonkami se v životě setkala snad každá žena. Tahle módní, ale i praktická záležitost, která je vlastně tak trochu českým vynálezem, spatřila světlo světa už v roce 1941. Pokud ale přijmeme skutečnost, že nejsou silonky jako silonky.
Foto: Dupont
Nejprve si ale udělejme krátkou exkurzi do historie. I punčochy totiž mají svoji legendu. Pletařské řemeslo je staré více než pět tisíc let. Dokazuje to například nález hrobu dítěte s pletenými punčochami z období 3 000 let před naším letopočtem. Řecký básník Hesiodos se zase v 7. století před Kristem zmiňoval o „prapunčochách“ ze zvířecí srsti. Používaly se jako výplň do bot.
První dochované „punčocháče“ pak byly vlastně kalhoty zhotovené z kůže nebo tkané látky, které se natahovaly na nohy. Chodidla zesílila podešev.
Hlavně nohy v teple
Účel prvních punčoch je zřejmý. Šlo především o praktickou pomůcku, jak udržet nohy v teple. Elegance ještě nehrála hlavní roli. Možná proto byly punčochy takřka výhradně součástí mužského oděvu, v nejvyšších kruzích byly oblíbené především drahé výrobky ze Španělska.
Zvrat pravděpodobně nastal teprve ve druhé polovině 16. století, kdy nejprve Anglii a pak i celou Evropu obletěla zpráva, že anglická královna Alžběta I. s oblibou obléká punčochy z černého hedvábí. Nebyla však první. Je doloženo, že její předchůdkyně Marie I. si v roce 1554 objednala 27 párů u Mylese Huggerdeho. Inspirovala se přitom možná u svého manžela Filipa I. Španělského. Právě z jeho země totiž pocházely ty nejluxusnější hedvábné punčochy.
Zprvu byly punčochy výsadou nejbohatších dam, postupně však pronikaly i do nižších společenských vrstev. Přispěly k tomu také inovace v oblasti výroby a vynález pletacího stroje. Ruku v ruce s modernizací a možnostmi rozmanité produkce se stále důležitější stávala touha po eleganci. I běžným a chudším ženám přestalo stačit, že je punčochy zahřejí. Chtěly se v nich i líbit. Radikální obrat v tomto směru pak znamenalo 20. století, které přineslo módu zkracování sukní. Pánské punčochy naopak mizely spolu s tím, jak se prodlužovaly nohavice kalhot. Nakonec se z punčoch staly podkolenky a pak jen ponožky.
Nylonky – touha každé ženy
Až do začátku 20. století se punčochy vyráběly z přírodních materiálů. Tato produkce však měla svoje limity, především byla v případě luxusních materiálů dost náročná. Proto se hledal způsob, jak výrobu ještě vylepšit. A povedlo se. V roce 1928 otevřela americká chemická továrna DuPont výzkumnou laboratoř pro vývoj umělých materiálů. Vedl ji Wallace Hume Carothers, který se zaměřil na studium molekul polymerů. Po mnoha letech výzkumů, které jen tak mimochodem zrodily neopren, se objevil radostný výsledek. V roce 1934 se totiž týmu tamních vědců podařilo najít hmotu, jež byla teplem tvárná, pružná a zároveň pevná, navíc odolná proti chemikáliím a nehořlavá. V následujícím roce si ji společnost DuPont nechala patentovat jako nylon. Vysvětlení, proč zrovna název nylon, existuje několik. To nejčastější mluví o spojení jmen měst New York a Londýn.
Koncern DuPont představil veřejnosti nylon i nylonové punčochy na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939. Historici David A. Hounshell a John K. Smith ve studii „The Nylon Drama“ popsali událost následovně: „DuPont neodhalil první umělé vlákno na světě vědecké obci, ale třem tisícům členek ženských klubů.“ Tato taktika se vyplatila, hned od uvedení „nylonek“ se z nich stal trhák. Prvních pět milionů párů punčoch uvedených do prodeje bylo v květnu 1940 vyprodáno během několika hodin. A do konce roku se jich prodalo 64 milionů.
Jak oslnit Evropanku
Po zapojení USA do druhé světové války byla výroba nylonek omezena, syntetický materiál totiž našel uplatnění ve válečném průmyslu, dělaly se z něj například padákové šňůry. Přesto se vždy nějaké našly a američtí vojáci jimi rádi obdarovávali evropské ženy. Tak se nylonky dostaly i do tehdejšího Československa. V tu dobu už ale Češi uměli vyrobit svůj vlastní umělý materiál – silon. Vznikl v roce 1941 v Baťově výzkumném ústavu ve Zlíně a „nalezl“ ho známý vědec Otto Wichterle. Ještě v tom samém roce vznikla na pokusném zařízení první příze, z níž se zhotovily vzorky punčoch a ponožek.
S průmyslovou výrobou silonu se však začalo teprve v roce 1950 v podniku stejného jména v Plané nad Lužnicí. Třebaže tedy nápad dělat ze syntetického vlákna punčochy vznikl už dříve a jinde, zásluhy na objevení materiálu, z nějž se dlouhou dobu vyráběly, patří českému vynálezci.
Silonky se produkovaly především ve známém závodu ELITE Varnsdorf. Ten už měl zkušenost se starším německým syntetickým materiálem perlon, proto mohl rozjet výrobu ve velkém. Přesto byly občas silonky nedostatkovým zbožím. Problémem bylo zejména najít správnou barvu (punčochy jsou z výroby bílé, teprve pak putují do barvírny) a velikost. Silon se v Česku vyráběl až do začátku 90. let.
Vývoj jde však stále kupředu, a tak se prosazují nové materiály. Jedním z nejúspěšnějších je lycra, která se do dnešních nylonek často přidává. Punčochy jsou pak ještě pružnější a odolnější. Často tak jedna velikost vyhoví mnoha ženám.
