Ministerský předseda Boris Johnson z Konzervativní strany přitvrdil ve snaze opustit Evropskou unii do 31. října - děj se co děj. Jeho vůle se však střetla s vůlí většiny poslanců, kteří by se raději s Bruselem nejprve dohodli na podobě budoucích vzájemných vztahů, popřípadě Unii neopouštěli vůbec.
Johnson se již předtím pokusil vyšachovat parlament ze hry tím, že jej de facto poslal na nucené prázdniny do poloviny října. To by poslancům podstatně ztížilo možnost běh událostí ovlivnit.
Johnsonův krok je legální, jak potvrdil minulý týden soud. Většina poslanců, včetně mnoha vládních, jej však vnímá jako silně nelegitimní.
Vlastní medicína
Minulý týden parlament vrátil Johnsonovi ránu pod pás. Zároveň byl dějištěm otevřeného střetu mezi ministerským předsedou a odpůrci „tvrdého brexitu“ z řad jeho partajních kolegů.
Nejprve přišli opoziční labouristé s návrhem zákona, jehož cílem je donutit Johnsona poslat do Bruselu dopis se žádostí o odložení data brexitu z 31. října na 31. ledna příštího roku. Labouristé přitom doufají, že Brusel žádosti vyhoví u vědomí možnosti, že v Británii mezitím parlamentní volby vymění vládnoucí garnituru.
Jako obzvláštní ponížení vnímá vláda fakt, že návrh přímo ministerskému předsedovi diktuje, co má do Bruselu napsat.
Zároveň stanoví, že pokud Unie navrhne jiné datum posunutého brexitu, o jeho přijetí rozhodne parlament, nikoli exekutiva. To je obecně považováno za nehoráznost stejného kalibru jako předchozí jednání Johnsonovo. (Slovo „nehoráznost“ má v Británii při absenci psané ústavy tíživější dopad než v zemích, které se v případě obzvlášť krutého sporu mohou opřít o literu základního zákona.)
Johnsonova vláda měla tou dobou většinu pouhého přišla ještě v pondělí tivní poslanec Phillip Lee uprostřed schůze sebral a symbolicky si přesedl do opozičních lavic k Liberálním demokratům.
Johnson varoval partajní kolegy, že kdo bude hlasovat pro labouristický zákon (o němž mluvil jako o „Corbynově kapitulačním zákonu“), bude vyloučen z parlamentního klubu a nebude moci v nadcházejících volbách za Konzervativní stranu kandidovat.
Šestnáct mužů a pět žen z řad toryů poté dalo všanc svou politickou kariéru, hlasovalo pro labouristický návrh a s Konzervativní stranou se nejspíše deflnitivně rozloučilo. Jsou mezi nimi nejstarší aktivní poslanec a mnohanásobný exministr Ken Clarke, jeden z nejváženějších mužů své země, vnuk Winstona Churchilla sir Nicholas Soames, exministři Philip Hammond a Greg Clark i vzácná vycházející stranická hvězda Rory Stewart. Všichni se následující den do Westminsteru vrátili jako „nezávislí poslanci“.
Volební manévrování
Johnson tak dost možná rozetnul spor mezi novátory a staromilci, jenž jeho stranu zevnitř rozhlodával od konce 80. let.
Po porážce navrhl předčasné volby na 15. října. Jeho nově zvolený nástupce (jak Johnson doufá, bude jím on sám) by pak o dva dny později jel na poslední britský summit Evropské rady s jasným mandátem. Opozice, jež má ve věcech brexitu za současného stavu věcí v parlamentu převahu, však návrh neschválila. Opoziční poslanci totiž Johnsonovi nevěří: domnívají se, že by v případě vítězství úterní „kapitulační“ zákon zase nechal zrušit a odešel by z EU bez dohody, případně by volby vypsal až na listopadové datum, což by nejspíše mělo týž výsledek.
Johnson se tak dostal do nepříjemné situace. Za současného stavu věcí nemůže vládnout a potřebuje volby. Pokud by proběhly před 31. říjnem a byly by tak de facto opakováním referenda o brexitu, měl by velkou šanci zvítězit. Čím později však proběhnou, tím více porostou šance opozice. To samozřejmě ví i šéflabourista Jeremy Corbyn, a chce proto volby až po 31. říjnu.
I proto nechal Johnson svého ministra financí Sajida Javida minulou středu vyhlásit „konec utahování opasků“. Jeho rozhazovačný rozpočet může zlikvidovat zbytky úspěchů fiskálně zdrženlivé Cameronovy vlády - as nimi zbytky konzervatismu jeho vlastní vlády. 0
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
