Tchajwanský park Sin-ču je úspěšnou verzí Silicon Valley
Co mají společného čajové plantáže a hi-tech výrobky? Snad jen prostor na surrealistickém plátně. Výjimkou je technologický park Sin-ču.
Sin-ču, v překladu nový bambus, je město s necelými čtyřmi sty tisíci obyvatel na severozápadě Tchaj-wanu. Turistům nemá příliš co nabídnout. Popisy v průvodcích se vejdou na pár řádků a jako jednu ze zvláštností místa uvádějí velice větrné zimní počasí. Přesto Sin-ču, vzdálené přibližně 75 kilometrů od Tchaj-peje, zaznamenalo v posledních letech největší příliv obyvatel mezi městy na ostrově. Čemuž odpovídá také podstatné zdražení nemovitostí, jen během posledního roku o třicet procent.
Na počátku 80. let změnila tchajwanská vláda ospalé šedivé město v jeden z nejmodernějších výzkumných technologických parků na světě. Čajové plantáže s domky na okraji města vykoupila od drobných pěstitelů a jako náhradu jim poskytla pozemky o několik kilometrů dále. Na vykoupených parcelách založila park. Zamýšlela přilákat a koncentrovat odborníky, kteří se specializují na špičkové technologie, umožnit jejich vývoj, a napomoci tak domácímu průmyslu. Označení Made in Taiwan nemělo být nadále spojováno se skládacími deštníky a plastovými hračkami.
Bez spekulací.
Během uplynulých více než dvaceti let investovala tchajwanská vláda do rozvoje infrastruktury parku, který se rozkládá na 632 hektarech, přes miliardu amerických dolarů. „Veškerou půdu v areálu vlastní stát. Snaží se tím předejít spekulacím s pozemky. Společnosti si je mohou pronajmout na dvacet let a později smlouvu prodloužit,“ říká Maria Wu ze správy parku. Nájemné je spíše symbolické. „Metr čtvereční stojí měsíčně 47 tchajwanských dolarů (přibližně 1,4 USD),“ dodává Wu. Firmy si mohou též najmout již hotové tovární haly. Metr čtvereční v těch nejdražších přijde na 340 tchajwanských dolarů, tedy zhruba deset USD.
Výhodná adresa.
Rozlehlý komplex parku je rozdělen do ulic lemovaných stromy. Jejich názvy nesou jména jako například ulice Inovací.
Tchajwanská vláda nezvolila Sin-ču náhodou. Blízko totiž sídlí dvě špičkové univerzity a zároveň zde od roku 1973 stát provozuje Industrial Technology Research Institute (ITRI), který se zaměřuje na výzkum v oblasti telekomunikací, optoelektroniky, materiálů, jemné mechaniky, biotechnologie, nanotechnologie. „Společnosti mohou využívat výsledky z výzkumu ITRI, zdejších laboratoří, posílají k nám své lidi na školení nebo naopak zaměstnanci ITRI po určitou dobu působí v soukromých firmách,“ říká Chum-Sam Hong, ředitel divize mezinárodní a akademické spolupráce ITRI.
Adresa v Sin-ču znamená i další výhody. „Společnosti, které podnikají v technologických parcích, požívají výhody pětiletých daňových prázdnin a je na nich, kdy je začnou využívat,“ říká David Wang z ministerstva hospodářství. Tím ale úlevy nekončí. Komponenty určené na export jsou osvobozeny od daní. Stát poskytuje garance na ochranu intelektuálního vlastnictví. Administrativa parku se stará o logistiku, pracovní podmínky všech zaměstnanců, ale například také o vyřizování dokumentů pro finanční úřady.
Návrat domů.
Technologický park se stal lákadlem pro Tchajwance, kteří se po studiích usadili v zahraničí. Mnoho mladých lidí z Tchaj-wanu, kteří do konce 70. let získali stipendium na některé ze zahraničních univerzit, nemělo valnou chuť se na ostrov vracet. Tchaj-wan totiž nenabízel mnoho příležitostí, jak znalostí využít. „Ve Spojených státech jsme měli stovky a tisíce výzkumníků a inženýrů,“ říká jeden z tchajwanských analytiků. Začít podnikat v Sin-ču znamenalo šanci. Mezi těmi, kteří se vrátili počátkem 80. let, byl i Benny Sü, zakladatel jedné z nejvýznamnějších sinčuských společností Microtek. Ta jako první začala nabízet počítačové skenery. Nyní vyrábí pro firmy, jako jsou Dell, Agfa, Phillips a Xerox. Podobnou historii má i firma Mitac Group. Její zakladatel Matthew Miau studoval ve Spojených státech. Po absolutoriu nastoupil do společnosti Intel. Byl jedním z pětičlenného týmu, který se podílel na vývoji prvního mikroprocesoru. „Když jsem pracoval pro Intel, snil jsem o vlastním byznysu,“ vzpomíná Wu. To se mu splnilo v roce 1989, kdy založil v Sin-ču firmu Mitac Group, která patří do první světové desítky ve výrobě počítačů. Podnikatelů, jako jsou Sü nebo Miau, působí v technologickém parku řada. I to je jedním z důvodů, proč jsou vztahy mezi Sin-ču a Spojenými státy velmi těsné. O spojení s kalifornským Silicon Valley to platí dvojnásob.
Jako v USA.
Sin-ču nabízí stejné pohodlí, na které si bosové firem zvykli v Americe. „Část parku je věnována rekreaci, zahrnuje golfové hřiště a umělé jezero,“ říká Maria Wu. Samozřejmostí jsou také restaurace, obchodní centrum, banky, pošta, zdravotní středisko a škola s výukou v čínštině a v angličtině. Stát také v areálu pronajímá luxusní apartmány o ploše přes dvě stě metrů čtverečních. Pracovní podmínky ale nejsou tím jediným, v čem Sin-ču Kalifornii konkuruje. „Spojené státy jsou silné ve výzkumu a v marketingu,“ tvrdí Peter Šen, ředitel tchajwanské pobočky IBM. Tchajwanské firmy mají pozici produkčního partnera. „Vše, co ve Spojených státech vymyslí, umíme udělat lépe, levněji a rychleji,“ říká Ta-lin Sü, ředitel poradenské společnosti Asia Pacific. Důvodem je přizpůsobivost tchajwanských podniků, které reagují rychleji než nadnárodní kolosy. Na Tchaj-wanu je každý rok založeno zhruba 100 tisíc nových společností. S trochou nadsázky se říká, že pokud spadne střecha, zabije nejméně čtyři šéfy počítačových firem. Decentralizovaná tchajwanská ekonomika, opřená o malé a střední podniky, je adaptabilní na časté změny, typické právě pro výrobu počítačů a ostatní hi-tech produktů. „Výrobní cyklus počítačů je velmi krátký a mohou přežít jen nejrychlejší,“ tvrdí Sü. Tchaj-wan vykazuje i další specifika. Například japonský gigant Hitachi vyrábí vše od nukleárních reaktorů až po holicí strojky, korejský Samsung zase nabízí produkty, mezi kterými najdeme polovodiče, ale i automobily. Tchajwanské firmy se soustřeďují pouze na jeden nebo na dva výrobky, které nabízejí ve špičkové kvalitě. Předností tchajwanského zboží je také nižší cena v porovnání s konkurencí. Společnosti část komponentů vyrábějí v kontinentální Číně, a využívají tím levné pracovní síly.
Za branou.
Zájem firem o místo v technologickém parku roste. Jen od června do listopadu loňského roku se v Sin-ču usídlilo čtrnáct dalších společností. Poptávka po pozemcích je enormní a některé společnosti, jako například výrobce polovodičů Macronix International, byly nuceny umístit nové výrobní haly až za branami parku. Důvodem nebyl jen nedostatek prostoru, ale také omezený zdroj elektrické energie a vody. Přitom výroba v komplexu je na vodu i energii velmi náročná. Vláda proto založila další technologické parky, a to v blízkosti měst Tchaj-nan, Tchaj-čung a Tchaj-pej. „Celý Tchaj-wan se brzy změní v zelený silikonový ostrov,“ předpovídá tchajwanský prezident Čchen Šuej-pien. Paradoxně moderní technologie pomohly i dřívějším majitelům čajových plantáží. I když farmáři dostali půdu náhradní, téměř nikdo z nich se k zemědělství nevrátil. „Většina si otevřela poblíž parku restaurace,“ říká Maria Wu. Komplex se sto tisíci lidmi nabízí dostatek strávníků pro dobrý byznys.
V bambusovém parku sídlí 361 firem a zaměstnání zde nachází více než 100 tisíc lidí, jejichž průměrný věk dosahuje 31 let. „Původně zde začalo podnikat 81 společností,“ říká Maria Wu. Mezi nejstarší usedlíky patří firmy Taiwan Semiconductor Manufacturing a United Microelectronics Corporation, což jsou dva největší světoví producenti mikročipů. Produkci areálu je možné rozdělit do šesti oblastí. Nejvíce firem se orientuje na výrobu integrovaných obvodů, následují počítače, telekomunikace, optoelektronika, jemná mechanika a biotechnologie. Společnosti, které působí v Sin-ču, se podílejí třinácti procenty na celkovém obchodu Tchaj-wanu. Ostrov s dvaceti miliony obyvatel je největším světovým producentem laptopů, CD mechaniky, monitorů, skenerů, modemů a dalších počítačových komponentů. Do října dosáhly letošní příjmy sinčuských společností 700 miliard tchajwanských dolarů, což je přibližně 20,6 miliardy USD. V porovnání s předminulým rokem si firmy polepšily o více než 20 procent, a to hlavně díky zvyšující se poptávce po mikročipech, které tvoří 60 procent odbytu parku. Pokud bude tento trend pokračovat, což analytici předpokládají, prolomí letos příjmy v parku hranici jednoho bilionu tchajwanských dolarů.
