O čem sní Andrej Babiš, když náhodou spí? Podle jeho knihy o tom, jak vás přesvědčí, že červené kolečko je modrý čtvereček. Stačí otevřít knihu a v předmluvě si přečíst, jak ho ke vstupu do politiky přiměl nicneříkající televizní rozhovor Václava Klause plný frází, vytáček a obřího ega v září roku 2011. „Klaus mluvil o tom, že míra korupce v České republice se ničím nevymyká Francii. Prosím?! No, když to řekl, tak jsem se nejdřív od srdce zasmál.
„Hned mě napadlo, co Dalík a Topolánek? Co Řebíček? Co Roman z ČEZ? Kmotr Janoušek? Kalousek a Háva? Sobotkův stín Pokorný? Divoké privatizace z 90. let a následné tunelování? Pandury, karlovarská losovačka, justiční mafie…“
No, o divoké privatizaci 90. let jistě privatizátor státní firmy Agrofert, za niž nezaplatil ani korunu, něco vědět bude. Ale především v jeho výčtu chybí ta nejzásadnější dvojce - Standa Gross a Andrej Babiš. Nikdo z byznysových parťáků výše uvedených politiků nevydělal během jejich politické kariéry více než maličký zlomek toho, co náš premiér v očekávání. A tak se pamětník nejprve od srdce zasměje.
A co ukradená Lovochemie, kdy vyšetřování bylo Grossem ovládanou policií zameteno pod koberec? Co obsazení státního Unipetrolu manažery kolem Agrofertu a následný prodej jeho produkce za ceny pod výrobními náklady ukradené Lovochemii? Co dvakrát zmanipulovaná privatizace této obří státní firmy, aby tento kšeft co nejdéle vydržel? Co evidentní zneužití policie při ovládnutí Kosteleckých uzenin pomocí kriminalizace jejich managementu?
Jak vypadal „super den“ na Čapím hnízdě pro Babišovy zaměstnance? Podívejte se:
Zlatí čápi do huby? Babiš ukazuje svým zaměstnancům, kdo je tady borec
Nebyli jste? Chyba!Nebyli jste? Chyba Už třetí rok po sobě přišly na Čapák tisíce lidí s dětmi a užily si super den včetně dechberoucí show skvělého letce Martina Šonky. Díky všem, kteří to zorganizovali. Rok od roku je to lepší a lepší
Zveřejnil(a) Andrej Babiš dne 19. červen 2017
Zpětný prodej pardubické Explosie státu za nesmyslnou cenu? A desítky dalších podobných kšeftů a kšeftíků, na nichž stát prodělával kalhoty?
Andrej Babiš po inkriminovaném rozhovoru vypnul televizi a šel naštvaný spát. Poučený čtenář zase po zavření této knihy asi delší dobu vzteky z té drzosti neusne.
UX s Babišem
Nejde jen o vzdálenou minulost, ale především o to, jak se Andrejovo snění promítlo po čtyřech letech jeho účasti na vládě v našich životech. Možnost porovnat snění s realitou je hned na začátku první kapitoly, v níž je lidu blízkým stylem pranýřován státní ouřad a byrokracie.
„Potřebujete novou občanku a taky řidičák. Musíte vystát dvě fronty, protože u jednoho okénka to nejde. U okénka s občankou si vás úředník vyfotí. Ale u toho, kde vyřizujete řidičský průkaz, po vás chtějí donést papírovou fotografii. I když se občanky i řidičáky často zařizují na jednom úřadě a výrobu zajišťuje jeden státní podnik. Moc jsem tomu nevěřil, tak jsem se na ten úkaz podíval blíž.
Proč Češi přestali reagovat na skandály? Přečtěte si komentář
A není to vtip. Je to tak, že občanku nebo pas má na starosti ministerstvo vnitra a řidičák zase ministerstvo dopravy. A pokud náhodou potřebujete živnostenské oprávnění, to dělá pro změnu ministerstvo průmyslu a obchodu. Samozřejmě taky u jiného okénka. Proč se proboha nedohodnou? Anebo proč to vlastně nedělá jediný úřad?“
Bingo! To je trefa do černého. Ještě by si Andrej Babiš mohl všimnout, že daňový poplatník platí daně, sociální pojištění a zdravotní pojištění. Každé na jiném místě, ale na základě formuláře s úplně stejnými daty. Změnu v tomto kocourkovském systému mělo přinést Jednotné inkasní místo připravené předchozí vládou, které sám Andrej Babiš smetl ze stolu.
A asi se mu té byrokracie zdálo málo, a tak zavedl kontrolní hlášení DPH, které se podává ve stejný den jako přiznání k DPH a také obsahuje stejné údaje, jen jsou na něm rozvedeny do jednotlivých faktur nad deset tisíc korun. Neexistuje žádný racionální důvod, proč by to nemohlo být na jediném elektronickém interaktivním formuláři. Kromě zlovůle ministra financí, který to zavedl a který se vší směšností nyní líčí ve své knize, jak chce zatápět byrokracii.
Říká se tomu „UX“ neboli „user experience“, zjistit, jak se lidé cítí. „Je to super obor, teď jsem ho objevil a chytlo mě to. Tak si říkám, jak se cítíte, když něco chcete od státu? Stavební povolení, trvalé bydliště, vzali jste se?“ píše s nadšením Andrej.
Čtěte: Kenova nová mise. Babišova superstar míří do sněmovny
Jakou asi „user experience“ zažívá ta podnikatelka, která podala Babišovo kontrolní hlášení a na dotaz Babišova finančního úřadu, zda se náhodou nezmýlila, stihla záporně odpovědět až za deset dní - místo zákonem daných šibeničních pěti - a nafasovala za to pokutu padesát tisíc korun, ačkoli státu nikdy nic nedlužila?
Nebo ten podnikatel, na kterého Babišem jmenovaný vysoký státní úředník Martin Janeček uvalil zajišťovací příkaz, zabavil mu peníze, obstavil majetek a zlikvidoval podnikání, načež Nejvyšší správní soud pravomocně rozhodl, že konal nezákonně? Janeček si přitom dál vede svou a peníze ani majetek evidentně nehodlá vydat, o nějakém odškodnění nemluvě. Podobných případů jsou plná média.
To až bude líp a ministerstvo vnitra bude spravovat ANO, tak pozor na přecházení na červenou. I když to bude ve čtyři ráno a ulicí neprojede za hodinu ani koloběžka, můžete skončit na pět let v kriminále a nepomůže vám ani osvobozující rozsudek Ústavního soudu.
Kdo umí, ten umí
Nakonec ale nevíme, o jaké sní Andrej ústavě a zákonech. Co víme z knihy, je, že je velmi nespokojen, jak to jde pomalu. „To máte věcný záměr (i desítky měsíců), vnitroresortní připomínkové řízení (nejméně měsíc), meziresortní připomínkové řízení (dva až tři měsíce), Legislativní rada vlády (standardně 60 dnů, ale i řada měsíců), paragrafované znění (to všechno před tím násobte dvěma). Sněmovna, Senát, prezident: čtyři až šest měsíců. Když to jde mimořádně dobře. Suma sumárum trvá proces tři čtyři roky i déle.“
Přečtěte si, jak agentura Bloomberg hodnotí novodobý český fenomén:
Rozhoduje, kdo je v Česku boháč. Babiš zaujal agenturu Bloomberg
A teď si vezměte, že to všechno řídí profesionál, co něco dokázal - Andrej Babiš. Připraví za tři roky zákon o EET, a než se stihne projednat, přijde tam s novelou plnou do té doby odmítaných výjimek. A když je zákon nakonec schválen a funguje, tak týden po zavedení EET teprve vycházejí metodické pokyny měnící spoustu věcí.
Hodně vlhký sen
Zvláštní pozornost si zaslouží Babišův sen o novém politickém systému a jeho představy, jak dostat do politiky nové a schopné lidi, když ty dosavadní politické strany jsou plné těch příšerných dinosaurů, kteří nikdy nic v životě nedokázali. Předně je třeba zrušit kraje, protože vznikly „kvůli rozdělování regionálních dotací. Byla to za posledních sedm let ohromující suma: jen v ROPech, regionálních operačních programech, se rozdělilo z evropských peněz přes 120 miliard. A výsledek? Nic nezpůsobilo Česku v dotační politice takovou ostudu, jako porcování bruselských dotací.“
Prostě majitel Čapího hnízda, na nějž si ukradl evropských 50 milionů, člověk, jehož firmy jen loni inkasovaly z Bruselu skoro miliardu, o tom musí něco vědět. S tím se dá těžko polemizovat. Nakonec kraje nechtěl zřizovat za žádnou cenu ani Babišův úhlavní nepřítel Václav Klaus.
S ním a Milošem Zemanem má i podobný názor na to, že český volební systém generuje slabé a názorově roztříštěné vlády, jejichž akceschopnost je silně omezena. Klaus se Zemanem se pokusili posílit většinové prvky v systému poměrného zastoupení, jak ho definuje česká ústava. Výsledkem dlouhých diskusí nakonec bylo vytvoření 35 volebních obvodů, v nichž se měly rozdělovat pokaždé čtyři mandáty. To by vedlo k výraznému posílení velikých stran a oslabení těch malých. Cílem bylo vytvoření situace, kdy po volbách bude možné vytvářet koalice vždy z jedné velké a jedné malé strany. Tento systém byl sice schválen, ale tehdejší prezident Havel ho napadl u Ústavního soudu a ten ho takřka kompletně zrušil.
Když dítě, tak od Babiše. Byznys s umělým oplodněním v Česku kvete
To Andrej se s nějakou ústavností nemaže. Chce sněmovnu o pouhých 101 poslancích volit většinovým jednokolovým systémem po britském vzoru. Abstrahuje přitom od skutečnosti, že Britové mají svou Horní komoru - zatímco on chce Senát bez náhrady zrušit -, k tomu královnu s vysokou morální autoritou a po staletí budovaný systém demokracie fungující bez psané ústavy. To vše samozřejmě velmi koresponduje s „hlasem lidu“, ale je to v hlubokém rozporu s historií české státnosti a jejím ústavním uspořádáním a nebude to nikdy realizováno, možná na rozdíl od původní koncepce Klause a Zemana, k níž by nepochybně bylo záhodno se vrátit.
Tento konstrukt ale celkem jednoznačně vypovídá o Babišově zaujetí možností získat absolutní a nikým nekontrolovanou moc i na základě třeba třicetiprocentního volebního výsledku, což je asi maximum, jehož je schopen dosáhnout. Babišovo svěží dílko je sice projevem profesionálního marketingu, ale musíte odhlédnout od toho, že jeho autor naši současnost ato, co tak vehementně kritizuje, tak nějak čtyři roky významně ovlivňuje.
A to směrem, který jde po zcela odlišném vektoru, než je ta vzkvétající země plná vzdělaných, pracovitých a šťastných lidí. Už nákrok současného způsobu vládnutí k Českofertu je dostatečně odpudivý pro každého, kdo se dívá kolem sebe a chce vidět. Andrej Babiš ale spoléhá na to, že takových lidí je menšina. Podobně jako Miloše Zemana jeho víra, že většina národa má podprůměrný intelekt, posadila do prezidentského křesla, tak stejná Babišova kalkulace má stačit na to premiérské. Uvidíme.
Přečtěte si více o stylu podnikatele Andreje Babiše:
