Kde ale jsou ty budoucí zisky, když právě zpráskaný odchod z Asie ukazuje, že u Uberu neplatí nějaké globální úspory z rozsahu a tržní dominance, při níž vítěz bere díky síťovému efektu vše. A pokud to tak je, pak ani náhodou nesedí tržní valuace.
Tím ovšem není mysteriím dnešní doby konec. Co si má jeden myslet o drobných investorech, kteří zažili krachy bank, kampeliček, tunelování fondů, šmejdy s hrnci i bez nich, letadla všech forem a velikostí… Už je to stálo hodně, a ono to nestačilo. Teď mnozí z nich kvůli pár procentům neváhají investovat často velkou část celoživotních úspor do dluhopisů firem, o nichž v životě neslyšeli. Povšimněte si, že je to vedlejší efekt deregulace, ovšem vyvolává vzpomínku na nesmrtelnou větičku nebožtíka Viktora Černomyrdina: „Chtěli jsme to nejlepší, dopadlo to jako obvykle.“
V tomto Euru se ale také dočtete o překvapivě dobrých koncích, které by nikdo nečekal. Medellín, rodné město zakladatele stejnojmenného drogového kartelu Pabla Escobara, by před dvaceti lety navštívil opravdu málokdo - ostatně těšil se pověsti odpovídající městu s největším počtem vražd v přepočtu na obyvatele na světě. A dnes je třímilionový Medellín městem s perfektně fungující veřejnou dopravou, které se snaží vymýtit vzpomínky na svého rodáka, seč může. V domě, kde před šestadvaceti lety Escobara zastřelili, býval nevěstinec nazvaný Pablovy holky. Dnes je tam jazykovka. To v Praze se ruské vojenské čepice a matrjošky prodávají třicet let po skončení okupace pořád. A hanbinec je tady přímo nad policejní stanicí, v ulici hned u Václaváku.
Hezky si počtěte. •
O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz
