atraktivní profese K nejpřitažlivějším zaměstnáním v České republice patří třeba post člena kolegia NKÚ. Ti se scházejí zpravidla jednou měsíčně, aby odhlasovali plán, rozpočet úřadu, závěry kontrol či výroční zprávu apod. Za to jim náleží plat přes devadesát tisíc korun měsíčně plus paušální náhrady kolem osmnácti tisíc korun. Bohužel je to funkce jen pro pár, resp. patnáct vyvolených. Jmenován může být každý bezúhonný občan starší 30 let a s vysokoškolským vzděláním. Mandát končí dovršením 65 let, odvoláním či rezignací.
Jen po pár měsících se jako naprosto zbytečná ukázala lukrativní pozice ombudsmana Českých drah, již jejich management zřídil jako trafiku pro bývalého šéfa pražské ZOO Petra Fejka. Poté, co se veřejnost dozvěděla o jeho přehnaně vysokém platu kolem dvou set padesáti tisíc měsíčně, Fejk z místa musel odejít a dráhy pozici nadobro zrušily. Ještě dalších devět měsíců mu ale vyplácely odstupné.
To je sice možná extrém, ale je řada pozic, u nichž má vnější pozorovatel často i oprávněný pocit, že se jejich adepti moc nepředřou, a přitom berou pohádkový plat. „Z našeho pohledu je to řada profesí v nepříliš efektivním finančnictví, ale rovněž ve veřejném sektoru se najde řada zbytečných úřednických míst, která sice zastřešují zákonné agendy, ale jsou z hlediska občanů naprosto zbytečná. Pracovníci takových úřadů pak tráví klidně i půl směny hraním her na počítači. Takových míst jsou tisíce po celé zemi, především na úrovni obcí s rozšířenou působností, ale i na vyšších úrovních samosprávy a státní správy. Abych předešel nedorozumění, i zde existují pracovníci, kteří pracují přesčas a s vysokým nasazením bez nároku na proplácení těchto přesčasů, nicméně díky elektronizaci státní správy již tisíce míst měly být zrušeny,“ míní například ředitel poradenské společnosti DC Vision Libor Witassek.
Barbora Tomšovská výčet doplňuje ještě o regionální manažerské pozice v maticových strukturách některých nadnárodních společností. Zde často vznikají pozice pro pozici.
Do některých takových postů, které budí zdání, že se při nich nejde zrovna přetrhnout, ale musí člověk dorůst. Takzvaně si je vyslouží díky předchozí kariéře a zkušenostem. „Důležitým předpokladem je být ve firmě dostatečně dlouho. Naučit se chodit v prostředí velké nadnárodní korporace je samostatná disciplína, která zdaleka nesedí každému. Pokud výsledky manažera nestačí na postup na vyšší manažerskou úroveň s velkou odpovědností, ale zároveň firma nechce přijít o jeho dlouholeté zkušenosti, může vytvořit zajímavou pozici pro metodickou podporu,“ vysvětluje Jiří Halbrštát.
Vysněný job má i Wayn Munnelly, který pro britský hotelový řetězec Travelodge funguje jako „ředitel spánku“. Svou práci získal v roce 2006 po třech letech u firmy, když se jím spravované hotely skvěly nejlepším hodnocením hostů i kontrolorů.
„Naše společnost se vidí jako obchodník se spánkem. Je to náš produkt. Když se podíváte na jakoukoli velkou značku, nikdy by na trh neposlala produkt bez otestování. A já jsem opravdu dobrý tester,“ řekl se smíchem Munnelly deníku Independent. Kromě toho, že musí zkoušet, jak se v kterém pokoji spí, zároveň do detailu kontroluje čistotu pokojů i kvalitu služeb. Jeho roční plat je 60 tisíc liber, tedy zhruba 1,8 milionu korun. Není jediný, kdo takovou práci dělá – tři podobné testovače si našla i čínská společnost Qunar, která hodnotí a zprostředkovává zájezdy a ubytování v hotelech.
Najdou se i zajímavé „práce z domova“, stačí notebook s kamerou a talent na vysvětlování.
Díky tomu si prostřednictvím partnerského programu se službou YouTube může pár šťastlivců přijít k penězům převyšujícím 100 tisíc dolarů ročně. Server se s nimi totiž podělí o zisky z reklam, které se u jejich videí objevují.
„Je milé dostávat zaplaceno za to, že neděláte nic nebo že něco uděláte jednou,“ svěřil se rádiu NPR autor populárních videí o vázání kravaty Geoff Dorn. Jeho instruktáž natočenou v kuchyni vidělo už téměř třináct milionů lidí.
Práci snů před třemi lety našel ve Velké Británii i William Leigh. Náplní jeho zaměstnání je něco podobného, na co si ve filmu Karlík a továrna na čokoládu zahrál Johnny Depp. Podobně jako filmové alter ego Willy Wonka se Leigh podílí na vývoji nových čokolád, experimentuje s příchutěmi i recepturami z celého světa. U výrobců čokolády Green & Black’s za to dostává v přepočtu zhruba milion korun ročně.
Aby v pozici uspěl, musel v konkurzu porazit dalších 3500 lidí. Do kampaně Green & Black’s se mohl přihlásit kdokoli, zájem měli kuchaři, bankéři, neurologové, ale i hypnoterapeuti. Nakonec vyhrál kuchař a autor článků o jídle například pro Men’s Health nebo GQ.
„Lidé mi nevěří, když jim řeknu, čím se živím.
Prostě to zní neskutečně. Do mojí kanceláře v Londýně každý měsíc dorazí krabice čokolád, které testuji, abych se ujistil, že vše odpovídá našim standardům. Chuť čokolády může ovlivnit každá změna v továrně, podobně jako mají vliv různé sklizně,“ popisuje jednu ze svých povinností Leigh.
