Evropská komise zveřejnila počátkem listopadu dlouho očekávaný strategický text, v němž prezentuje svou vizi budoucí obchodní politiky EU. V dokumentu nazvaném „Obchod, růst a celosvětové záležitosti“ hledá cestu k většímu otevření evropského hospodářství či k zlepšování obchodních vztahů s mimoevropskými partnery.
Foto: eceuropa.eu
Jack Welch to v knize Cesta k vítězství říká přesně – všechno je ve šťávě! Zákazníci si v jeho příběhu vystojí v nevlídném prostředí dlouhou frontu a překonají i neosobní zaměstnance ve stísněných prostorách Upper Crust Pizza v bostonské čtvrti na Charles Street. Podstupují to vše, protože za pizzu, kterou tenhle krámek nabízí, se musí člověk bít. Zkrátka proto, že omdlívá blahem nad chutí omáčky a kůrky, která dokáže skutečně pobláznit. Strategie této firmy se točí kolem produktu, míní Welch.
Každá správná strategie zkrátka musí nadchnout, ukázat, kam se chceme dostat, co je k tomu zapotřebí udělat. Nejcennější na takových textech bývá to, co není vidět – desítky hodin živé komunikace, hádek a snění. Jak si z tohoto pohledu stojí nová obchodní strategie Evropské unie, jejíž základní body byly zveřejněny na počátku listopadu?
Otevřenost bez naivity
Z letošního průzkumu EU, jehož se účastnilo více než 26 tisíc občanů všech členských států, vyplývají dvě zajímavé a přitom protichůdné zprávy. Tou první je, že dvě třetiny Evropanů oceňují přínos obchodu pro EU, zejména s ohledem na hospodářský růst, výhody pro spotřebitele i příznivé dopady na trh práce.
Druhou zprávou je, že téměř polovina respondentů očekává propad pozice EU na mezinárodní scéně. Evropané se zkrátka začínají smiřovat s tím, že ztratí prvenství ve světovém hospodářství, obchodě, největšího investora i příjemce investic. Do roku 2015, uvádí se ve Strategii, bude 90 procent světového růstu vznikat mimo Evropu, přičemž třetinu bude tvořit samotná Čína.
Evropa ve své Strategii deklaruje, že bude chtít sázet na udržení otevřeného světového obchodu a zmiňuje jeden zásadní argument – otevřené ekonomiky zpravidla rostou rychleji než ekonomiky uzavřené, a proto otevřené trhy potřebujeme pro podporu evropské konkurenceschopnosti. Do této logiky zapadá snaha Komise o další snižování celních sazeb, dokončení 10 let trvajících jednání o mnohostranné liberalizaci mezinárodního obchodu a otevření přístupu na trh pro služby, investice a veřejné zakázky.
Ze Strategie je více než dříve viditelná snaha o posílení ochrany práv k duševnímu vlastnictví, prosazování celosvětově platných norem, boj proti nekalým praktikám a narušování globálních pravidel obchodování. Tyto termíny se v diskusích o strategii často spojují do termínu „Asertivní Evropa“.
Budoucí vizí Evropy ve společné obchodní politice je tedy ambice prosadit se ve světové ekonomice otevřenou a liberální politikou, která by však neměla být naivní. Měla by umět hájit i ofenzivní zájmy Unie, především v oblasti duševního vlastnictví a rovného zacházení. Příkladem toho může být poměrně neobvyklý návrh Francie, aby EU v budoucnu usilovala o dohodu o volném obchodu s Čínou, jejímž silným elementem má být ochrana duševního vlastnictví a otevřený přístup k trhu veřejných zakázek.
Ze Strategie je zřejmé, že Evropská komise chce zvolit tvrdší postoj v zajišťování práv zájmů unijních podniků všech velikostí. Zásadní je proto pro ni otázka posílení nástrojů k jejich vymáhání, například prostřednictvím Světové obchodní organizace WTO, v rámci bilaterálních dohod a důraznějším překonáváním překážek v přístupech na trh.
Nová obchodní strategie - Šest priorit podle Evropské komise
1. Dokončit ambiciózní vyjednávací program v rámci Světové obchodní organizace WTO a také vlastní jednání s hlavními obchodními partnery, například s Indií nebo se sdružením Mercosur, čímž by se hrubý domácí produkt Unie do roku 2020 zvýšil o více než jedno procento oproti běžnému růstu.
2. Zlepšit obchodní vztahy se strategickými partnery (USA, Čína, Rusko a Japonsko) a klást přitom hlavní důraz na odstraňování necelních překážek obchodu.
3. Zlepšit přístup evropských firem na světové trhy vytvořením mechanismu, který by obnovil rovnováhu mezi otevřenými trhy v EU (například v oblasti veřejných zakázek) a uzavřenějšími trhy obchodních partnerů mimo Unii.
4. Zahájit jednání s klíčovými obchodními partnery o komplexní úpravě investičních podmínek.
5. Zajistit, aby se obchodování řídilo více pravidly, založenými na právu EU.
6. Zajistit, aby přístup k obchodu nebyl omezován a užitek z něj měli všichni, nejen určité skupiny. Komise pracuje na novém rámci pravidel pro poskytování obchodních zvýhodnění rozvojovým zemím, jehož prostřednictvím navrhne způsob, jak konkrétně může obchod nadále podporovat rozvoj.
Pro každého něco
Příslibů o uzavření mnohostranné liberalizace obchodu bylo v poslední době tolik, že ztrácejí na vážnosti. Z textu Strategie je patrné, že komise počítá daleko více než v minulosti s rostoucím významem bilaterální obchodní diplomacie, zejména s hlavními hráči světového růstu, jako jsou země BRIC, USA či Japonsko. Nově v těchto dohodách půjde Unii o komplexní úpravu investičních podmínek, koneckonců ta jsou již součástí probíhajících vyjednávání o volném obchodu s Indií, Singapurem a Kanadou.
Obchodní politika se podle Strategie rovněž zaměří na svou rozvojovou dimenzi. Podle Komise je důležité, aby přístup k obchodu nebyl omezován a užitek z něj měli všichni, nejen určité skupiny. Pracuje proto na novém rámci pravidel pro poskytování obchodních zvýhodnění rozvojovým zemím, jehož prostřednictvím navrhne způsob, jak konkrétně může obchod nadále podporovat rozvoj.
Důležitou okolností, která ovlivní naplnění Strategie, jsou změny související se schválením Lisabonské smlouvy. Podle ní získala Komise a Evropský parlament významně širší kompetenci vůči národním zemím také v obchodní politice. Příkladem jsou pravomoci při sjednávání dohod o ochraně investic, přijímání ochranných opatření a také spolurozhodovací role Evropského parlamentu prakticky ve všech agendách společné obchodní politiky.
Otevřenost, změna a inovace
Dobrou zprávou z debaty o budoucnosti obchodní politiky pro členské státy i podnikatelskou sféru je, že Evropská komise naznačuje odhodlání pokračovat v další liberalizaci vnitřního trhu. Zejména malé a střední firmy čelí při své expanzi stále řadě překážek a omezení, složitým daňovým systémům a nejrůznějším nákladným administrativním požadavkům. Možná i proto podle nedávného průzkumu Eurobarometru pouze osm procent malých a středních firem v Evropě podniká v zahraničí.
Také Česká republika vyzdvihuje nutnost dokončení projektu svobodného prostoru Evropy. Navíc zdůrazňuje důležitost uzavření mnohostranné liberalizace, dokončení dohod o volném obchodu i aktivnější společný postup při omezeních, kterým čelíme.
Strategie Unie je ambiciózní mapa úkolů. Její příprava, sepsání i komunikace byly nesrovnatelně jednodušší, než bude jejich uskutečnění. Materiál není ničím jiným než logickou rekapitulací ambicí, na kterých jsme dnes v Evropě schopni se dohodnout.
Pokud si Evropa navzdory krizi uchová liberální přístup k obchodu a pokročí ve vytváření evropského svobodného ekonomického prostoru, může obchod vhodně využít k nutným změnám zastaralých struktur ekonomiky, které často udržují při životě jen dotace a sázka na soutěž nízkých nákladů. Mimochodem také proto řada zemí Unie již dávno opustila překonaný termín „národní podpora exportu“ a hovoří o nabídce služeb, které podporují mezinárodní konkurenceschopnost ekonomiky, její internacionalizaci, či ještě nověji, schopnost inovovat podle poptávky přicházející z požadavků globálních trhů.
Měřítkem úspěšnosti budou výsledky. Strategie je v tomto smyslu logickým krokem, podle kterého zatím nelze soudit, jak nám obchodní politika bude chutnat. Prvním chodem bude jarní Evropská rada, kde hodlá Komise prezentovat zprávu o obchodních a investičních překážkách, kterým čelí unijní podnikatelé na trzích třetích zemí. Bude zajímavé, zda kromě monitoringu překážek a protekcionistických opatření zemí mimo EU se podaří Evropě spustit adekvátní mechanismus vymáhání jejich odstranění.
Autor, Martin Tlapa, je náměstkem ministra průmyslu a obchodu.
