Na slovíčko Zdá se, že tentokrát nic takového naší měně nehrozí. Určité riziko ovšem vždycky za bankovním rohem číhá. Jde však o to, přináší-li devalvace v každém případě skutečně veliké nebezpečí. Vezměme si například devadesátá léta, kdy uplatnění českého zboží na západních trzích usnadnila - vedle levné pracovní síly - právě radikální devalvace měny.
**Na slovíčko
Zdá se, že tentokrát nic takového naší měně nehrozí. Určité riziko ovšem vždycky za bankovním rohem číhá. Jde však o to, přináší-li devalvace v každém případě skutečně veliké nebezpečí. Vezměme si například devadesátá léta, kdy uplatnění českého zboží na západních trzích usnadnila - vedle levné pracovní síly - právě radikální devalvace měny. Možná to nahodilo motor hospodářského růstu, který konstatují statistici poslední dobou. Ale jinak bývají devalvace pro rozvoj ekonomiky opravdovou smrtelnou pohromou; stačí připomenout třicátá léta. Devalvace - a naopak její protiklad revalvace - jsou termíny, které se k nám přenesly z mezinárodního finančnického jazyka. Českou podobu jsme si vytvořili podle anglického devaluate (případně francouzského dévaluer). Ty vzrostly z latinského slovesa valére, „být silný, platit“. Z jeho příbuzenstva jsou v odborné češtině běžná slova valence, „hodnota, významnost“ nebo validita, „platnost, právoplatnost“. Za posledních patnáct let se nově vžila také valorizace - ve významu „zvyšovaní mezd, důchodů a sociálních dávek v návaznosti na růst inflace“. Přípona -ace je na česká ústa přeonačené latinské -atio, proto se s touto koncovkou setkáváme v četných tzv. kulturních evropeismech. Stejného etymologického původu je pochopitelně i běžné podstatné jméno valuta. Snad jenom pár slov k významům: Nejčastěji se jím myslí platidla zahraničních států, v účetnictví termín splatnosti a v hovorovém jazyku měna vůbec (například „tvrdá valuta“).
