Na slovíčko Začneme tím, že zopakujeme dnešní významy termínu: „veřejný peněžní a jiný příspěvek čili podpora“. V jazyku ekonomů se dotací myslívá konkrétněji „přidělení peněžních prostředků na vyrovnání finanční rovnováhy podniku, orgánu nebo organizace bez určení účelu použití“.
Na slovíčko
Začneme tím, že zopakujeme dnešní významy termínu: „veřejný peněžní a jiný příspěvek čili podpora“. V jazyku ekonomů se dotací myslívá konkrétněji „přidělení peněžních prostředků na vyrovnání finanční rovnováhy podniku, orgánu nebo organizace bez určení účelu použití“. Ve sportovní terminologii existuje také specifikovaný smysl: „peněžitá odměna za vítězství nebo umístění dostihového koně“.
Za připomenutí stojí významově příbuzný termín subvence. Hlavní rozdíl je v tom, že oproti dotaci jde o „finanční podporu s přesným účelem použití“, uděluje se tedy na něco konkrétního; dejme tomu na stavbu, ale také třeba na cenovou politiku ap.
Obě slova mají, jako mnoho dalších internacionalismů, kořeny v latině. Pozdně latinské subventio znamenalo „přicházení na pomoc“ a jeho základ -společně třeba s konvencí, prevencí a invencí - nutno hledat ve slovesu venire, „přijít“. Původ dotace vede ke slovesu dotare s významem „vybavit darem či věnem“. V obou případech je tedy etymologie docela průhledná.
Pokud jde o zařazení do našeho jazykového systému, nepředstavuje problém ohýbání ani odvozování. Sloveso subvencovat i přídavná jména subvenční (např. politika) a subvencovaný znějí docela obvykle, řidčeji se vyskytuje subventor („ten, kdo poskytuje“). Stejně tak se běžně setkáváme s tvary dotovat a dotovaný či dotační; ani dotátor není nijak vzácný. Snad jen poznámka na okraj: dotální je zastaralé právnické označení znamenající „k věnu náležející, věna se týkající“.
