O fous

Polská firma boj o Unipetrol vyhrála

Až budete investovat přibližně sto miliard korun do koupě některé české firmy, dejte si pozor, aby kýžená společnost neměla ve stanovách povinnost zveřejňovat informace v Obchodním věstníku. Kupujte raději tu, která preferuje oznamování informací v denících. Dejte si rovněž pozor na vlastní lakotu. Kombinace těchto dvou faktorů se ukazuje jako smrtelná.
Knihu Jak investovat v Česku s podobným úvodem by mohlo začít psát vedení petrochemického koncernu PKN Orlen. Příběh polského uchazeče o Unipetrol je jako vystřižený z analýzy, co se může stát, když se firma snaží šetřit v prostředí stále nerozvinutého kapitálového trhu. PKN Orlen poprvé nabídl za akcie Unipetrolu málo. Návrh 103 korun byl nízký, testovací. Firma si připravovala půdu pro zvýšení ceny v očekávání, že nárůst na 135 korun bude stačit a Komise pro cenné papíry (KCP) nabídku schválí. Úvaha, že není třeba dávat více, než je nezbytně nutné, se však ukázala jako mylná. Komise nesouhlasila ani s touto cenou a prodloužila lhůtu pro své rozhodnutí až na 31. srpna. Pokud by schválila nabídku skutečně až poslední srpnový den, informace by se objevila v Obchodním věstníku nejdříve následující středu 7. září. Valná hromada se ale uskuteční 6. září a hrozilo, že PKN Orlen by nemohl hlasovat na valné hromadě vlastní firmy.
Nakonec se to ukázalo jako nepředstavitelné nejen pro polskou společnost, ale i pro státní dozorový orgán. Také KCP se totiž ocitla v nezáviděníhodné situaci. Představa, že ji někdo viní ze zmařené privatizace, byla jistě svazující. A PKN Orlen si nebral servítky. Dal najevo, že přístup komise a brokerské společnosti Atlantik FT ho vede k úvahám o stažení své investice z Unipetrolu. To je samo o sobě poměrně silná hrozba. Kromě toho hrozil komisi žalobami. Na vyzvání KCP však reagoval a přihodil čtyři koruny. Což komise ocenila a nabídku schválila. Kdo alespoň na první pohled prohrál, jsou zmínění brokeři. Brokerské společnosti Atlantik FT, vlastněné Karlem Komárkem, se téměř podařilo postavit na hlavu zákon, který má před zlovůlí velkých vlastníků chránit je samotné, minoritní akcionáře. Zákon na ochranu minoritních akcionářů bere majoritnímu vlastníkovi oprávnění užívat svých hlasovacích práv do doby, než se s regulátorem dohodne na ceně za výkup. Firma, v tomto případě PKN Orlen, proto nemůže Unipetrol vytunelovat. Zákon ovšem zapomněl, že určení výkupní ceny není nijak jednoduchý proces. Zvláště v případě, že se firmě nechce platit příliš mnoho.
Kdyby KCP neschválila výkupní cenu včas, mohl Atlantik FT dokonce Unipetrol ovládnout. Využil licitování polského investora a komise, utratil za pár akcií Unipetrolu přibližně miliardu korun (odhady říkají, že v současné době Atlantik FT vlastní okolo pěti procent akcií) a svolal valnou hromadu. V kombinaci s nerozhodnou KCP a spořivými Poláky hrozilo, že valná hromada skončí pro PKN Orlen fiaskem. Atlantik již dopředu oznámil, že na valné hromadě mimo jiné navrhne, aby s důležitými rozhodnutími firmy muselo souhlasit minimálně 90 procent akcionářů. Při současných cenách by tedy brokerské firmě stačilo utratit ještě mizivou miliardu a mezinárodní arbitráž PKN Orlen versus Česká republika byla na nejlepší cestě.
Polská společnost se samozřejmě nepoddala osudu. Hrozila žalobou nejen na komisi, ale také Atlantiku. Žalobami však, zejména v českém právním systému, kýženého cíle nedosáhnete ihned, pokud vůbec. Možností, jak svou investici na čas ochránit, bylo několik. Pokus o zrušení mimořádné valné hromady by pravděpodobně nenašel odezvu, žádost soudu o předběžné opatření, které by brokerské firmě zakázalo hlasovat, možná ano. Není zatím přesně jasné, po čem v současné době v případě Atlantiku FT pátrá burza, ale nějaké podezření pravděpodobně má. Zda jde pouze o porušení burzovních pravidel, či překročení zákona, ukáže čas PKN si celou připravovanou právní bitvu a bezesné noci nejvyššího vedení mohl klidně ušetřit, kdyby nepřecenil kulturu českých podnikavců a nepodcenil vlastní nabídku. A přečetl si stanovy Unipetrolu a z nich vyplývající povinnost informovat o právních změnách v Obchodním věstníku, nikoli pouze v denním tisku. Jak už to v pohádkách bývá, konec dobrý, všechno dobré. PKN Orlen dostane svá práva a na valné hromadě rozmetá návrhy Atlantiku na prach. Brokerská firma však bude mít v té době nezanedbatelný počet akcií Unipetrolu, a tak se nakonec dohodnou. Vzpomínka na České radiokomunikace a Netlu dosud nevybledla.