Až přejdeme na eura a centy, asi se vytratí z naší mateřštiny, jako se vytratily pětníky, desetníky, dvacetníky a jednotlivé haléře z oběhu. Euro je z hlediska slovního původu lehce vysvětlitelné. Stejně tak cent: ten z latinského centům, sto.
NA SLOVÍČKO
Ale proč haléři Musíme pohlédnout na mapu. Byl totiž ražen ve městě Schwabisch-Hall, a odtud jméno. Dnes máme haléře jenom u nás a na Slovensku (halier), ale ještě po první světové válce byly doma i v Rakousku (Hel-ler).
Pojmenovávání peněz podle zeměpisných názvů není výjimečné, stačí připomenout rýnský zlatý z dob našich praprababiček. Geografický původ má maďarský forint, pojmenovaný podle italského města Florencie. Patří sem také dolar. Dostal se do USA, Austrálie, na Nový Zéland a jinam z němčiny. Tak trochu se na tom přihříváme též my: jde totiž o zkráceninu z Joachimstaler Miinze, doslova „peníz z údolí sv. Joachima“, tedy z našeho Jáchymova; odtud i český tolar.
Můžeme zavzpomínat na názvy měn, jejichž kořeny jsou víceméně zjevné: původ guldenů a zlotých vysvětlovat netřeba, anglický pound či libra i italská lira byly prvotně váhové jednotky. Peso znamená rovnou „váha“ - odtud zdrobnělá španělská peseta. Frank zbyl z původního nápisu Francórum réx, „král Franků“, denár či dinár je z latiny (z decem, „deset“). Dukát, který bývá ražen dodnes jako pamětní mince, z latinského slova ducatus, vévodství obsaženého též v nápisu na minci. Složitější je to s markou. Souvisí s latinským slovem margó, okraj. Ve středověké němčině znamenalo mark jednak „pohraniční oblast“ či „označení hranice“, jednak „znamení vyražené na zlatých a stříbrných prutech“. Odtud se termín přenesl na měnu.
A co rubl? Ten vznikl od slovesa rubiť, „sekat“. Vyšší peněžní jednotka se nazývala hřivna (grivna, původně snad „náhrdelník“, dnes jako hryvna název ukrajinské měny) a rubl znamenal její „odseknutá část“.
