Sedmašedesátiletý Jiří Rulíšek, v aktuálním miliardářském žebříčku týdeníku Euro na 89. místě s majetkem 3,6 miliardy korun, kromě byznysu aktivně sportuje.
Ostatně na rozhovor ve svém hotelu Vista na Dolní Moravě přišel v lyžařské kombinéze. Hotel stojí na úpatí sjezdovky, nad kterou se tyčí hlavní atrakce – stezka v oblacích. Všechno tady vzniklo v posledních deseti letech. „Jít do turistického ruchu byl můj životní omyl,“ hlásí hned zkraje developer, který vybudoval inženýrskou firmu Imos Brno s miliardovými obraty. Brzy se však ukáže, že je to velká nadsázka a turistický areál pod Kralickým Sněžníkem je Rulíškovou velkou vášní.
* Proč jste zrovna na Dolní Moravě vybudoval hotel, lyžařské středisko a další atrakce?
Předně proto, že jsem místní rodák, narodil jsem se nedaleko odtud v podhůří Jeseníků. Vždycky jsem dbal na rodinu a chtěl jsem, abychom se měli kde scházet. Mám pět dětí, sestra dvě, přičemž dnes už mají vlastní děti, někteří mají partnery, a tak je nás dohromady pětatřicet. Koupil jsem tedy pro nás na Dolní Moravě statek po Němcích, protože v podhůří bylo špatné životní prostředí a tento kraj se mi odjakživa líbil. Zrenovoval jsem to, je to takové pěkné „účko“, vedle velká lípa, tenisový kurt, rodiny to spojuje a děti sem rády jezdí.
* Z „účka“ tedy vedla cesta k hotelům, sjezdovkám a stezce v oblacích?
Vedle statku jsme vybudovali malý lyžařský svah, aby se malé děti učily lyžovat. Tahali jsme skútrem děti nahoru. Pak za mnou přišel šumperský podnikatel Miroslav Slončík, který už tady vlastnil penzion. Domluvili jsme se, že postavíme první lanovku, on dal pozemky, já peníze. Vznikla dvojkotva a postavili jsme k tomu chatu U Slona. Do dvou let to bylo hotové; říkal jsem si, že se tam moje rodina naučí lyžovat. Sezona ale skončila a my měli asi tři miliony ztrátu. Mě nebaví podnikat se ztrátou. Domluvili jsme se, že uděláme sedačkovou lanovku až nahoru a propojíme ji s vlekem Komety Brno, který tady byl ještě z dob socialismu. Podali jsme si tedy žádost o dotaci na protažení sjezdovky, ale nedostali ji; dostal ji někdo jiný. Takže jsem se smířil s tím, že končím – jenže pak se ukázalo, že dotyčný neměl peníze a dotaci nečerpal.
* Kdo vás přesvědčil?
Byla to práce tehdejšího pardubického hejtmana Radko Martínka, on mě přesvědčil a jeho byla také myšlenka, že tady na Dolní Moravě musí být celoroční provoz a musíme tady postavit čtyřhvězdičkový hotel. Pardubický kraj tehdy chtěl podpořit několik velkých projektů, například letiště v Pardubicích, chovnou stanici kladrubských koní a také lyžování na Dolní Moravě, protože v Pardubickém kraji žádné jiné vhodné pohoří není. Chvíli mě přemlouvali, tak jsem na to kývl. Postavili jsme jádro dnešní Dolní Moravy, hotel, chaty, přidali jsme dosněžování, protože základ sněhu na Dolní Moravě vždycky byl. Ale pak najednou nebyl. Zase jsem uvažoval o tom, že skončím. Nakonec jsme ale znovu pokračovali.
* Financoval jste to hlavně výdělky z vaší developerské firmy Imos?
Ano. Náklady se pohybují kolem 1,5 miliardy korun. Dostali jsme dotaci 228 milionů a zhruba 650 milionů si vzali na úvěr. Zbytek byl opravdu hrazen ze zisku společnosti Imos Development. Pokud bude změna klimatu pokračovat tak jako v posledních letech, bude se v Česku lyžovat ještě 30 až 40 roků. Ale pouze tam, kde bude k dispozici voda. Pak to skončí. Postupně budou areály jeden po druhém odpadat. Nebude tady fungovat 180 areálů, ale třeba jen 90. Lidé ale budou chtít lyžovat, takže návštěvnost dobře vybavených areálů může být nadále slušná. Náklady na provoz a investice jsou ohromné. Kdyby dnes někdo chtěl budovat areál od nuly, nebude mu miliarda stačit. Pokud ještě do lyžování zainvestujeme 300 milionů, tak se dostaneme na absolutní špičku. Potřebujeme k tomu zasněžovací jezero, další modrou sjezdovku a zmodernizovat lanovku. Kdyby nebylo prvotní ohromné investice, už bychom další peníze do lyžování nedávali. Dnes tady máme 10,4 kilometru širokých sjezdovek.
* Pak jste přidávali další atrakce? Stezku v oblacích, mamuta v nadživotní velikosti, uranové doly, bobovou dráhu…
Ano. Každý rok jedna atrakce. Když jsme postavili stezku v oblacích, poprvé po sedmi letech jsme se dostali do černých čísel. Když tady byl premiér Andrej Babiš a viděl, že nám areál vydělává, nemohl tomu uvěřit.
* Když už jsme u premiéra, Andrej Babiš je už ve druhé vládě. Jak si podle vás vede?
Možná se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale jsem hluboce přesvědčen, že všechnu svou sílu a elán dává do výkonu své premiérské funkce. Mnozí si myslí, že v politice stále podniká, ale podle mě dal do politiky celou svou energii a věnuje se tomu možná 14 až 16 hodin denně. Když Babiš přišel do vlády, měl tendenci zavést pořádek, že napřed se musí něco vydělat, aby se mohlo rozdávat. Rozdával ale ve velkém, protože je v koalici se sociální demokracií. Kdyby se spojila s Babišem ODS, tak by nenastalo třeba všechno to nesmyslné zvedání platů ve státní správě. Úplně jsem cítil, jak začal tlačit na lepší výběr daní a zlepšení daňového systému. Dnes má každá úspěšná stavební firma fond a daní ho jen pěti procenty. Babiš ale vždy vymyslel něco, jak nás přitlačit, a tak již mnozí mí přátelé fondy zrušili, protože se jim to nevyplatilo. Vybírá si lidi, kteří umějí pracovat. Ten bývalý ředitel daňové správy od něho určitě dostal příkaz, aby vybral co nejvíc.
* Minimálně zadržovací příkazy z dob Martina Janečka byly hodně problematické, ale budiž. Premiér má ovšem také na krku aféru Čapí hnízdo a samozřejmě také soudem nedávno potvrzenou aktivní spolupráci s StB…
Já jsem za minulého režimu dělal ředitele cementárny. Jel jsem do Anglie nakupovat nějaké ventilátory a přišli za mnou estébáci, jako že bych se tam měl s někým sejít a něco doručit. Říkám jim, pánové, já mám s sebou tlumočníka, neumím ani slovo anglicky, jen německy, já pro vás nemůžu nic udělat. Ale Babiš byl v zahraničním obchodě, takže za ním byli dvakrát, třikrát, pětkrát. Nakonec je asi musel vyslyšet. Kdyby mu dokázali, že někomu nějak ublížil, někoho pošpinil, někoho udal, neřeknu nic, ale to se nestalo. Doručíte nějakou obálku někde v Londýně v hospodě a už vás mají. Bylo těžké odolat. S Babišem se osobně neznám. Jednou jedinkrát jsem mu prodal po telefonu své prodejny Fiatu a pochopil jsem, že je to tvrdý byznysmen. Po telefonu to bylo domluveno za pár minut.
* Platilo, co řekl?
Ano. Co řekl, to platilo, pak to dotáhli jeho lidé. Tady na Dolní Moravě se Babiš zastavil jedinkrát, když byl navštívit uzavřené nápravné zařízení v Králíkách, ale já jsem u toho osobně nebyl, jednal s ním můj ředitel.
* Teď přišla vláda s návrhem na zjednodušení a zkrácení stavebního řízení. Jak se na to jako stavař díváte?
Nebuďte naivní. Každá sebemenší městská část má stavební úřad. Když jsem jednou chtěl stavět něco, co se nelíbilo starostovi, a měl jsem všechny papíry, stejně jeho stavební úřad věc potopil. Nechá se o tuto moc starosta připravit? Pak se musí zřídit nějaký odvolací superúřad. Dnes má odvolací orgán každý. Odvoláte se a nikdy se nic nerozhodne, protože se úředníci bojí odpovědnosti, vrátí to k došetření. V Brně je hlavní odbor územního plánování a rozvoje. Když chcete postavit garáž nebo sebeméně rozšířit dům, musíte se tohoto odboru dotázat, zda je váš záměr v souladu s územním plánem. Na stanovisko se čeká přibližně sedm měsíců. Až ho získáte, můžete teprve zahájit správní řízení, tedy podat žádost o územní rozhodnutí.
* Kvůli tomu jste odložil svůj velký projekt v Brně-Černovicích?
Jak to víte? My se soustředíme jen na velké projekty, kterých máme rozpracovaných hodně. Teď se blíží krize, ekonomika bude zpomalovat, takže jsme některé luxusnější projekty utlumili na pět až deset let. Soustředíme se na levnější bydlení na periferii, kde je možné pořídit pozemek za méně peněz. Ročně stavíme kolem 200 bytů, ale pokud cena pozemků a cena stavby převýší prodejní cenu, nelze projekt zahájit. V Černovicích máme pozemek s nádherným výhledem na Brno. Je zatím bez infrastruktury a na zahájení výstavby jsou potřeba ohromné náklady. Společně s městem Brno jsme nechali zpracovat studii zástavby, u jejího zpracování byli i zástupci městské části, zástupci místních sdružení. Příprava tak rozsáhlého projektu trvá roky, ale věříme, že nakonec vznikne.
* Na to, že jste se před deseti lety stáhl z podnikání, jste pořád velmi aktivní. Co chcete ještě postavit?
Do důchodu ještě nechci. Baví mě chodit do práce a něco tvořit. Jsem takový budovatel. Když jsem viděl, že to tady na Dolní Moravě nefunguje podle mých představ, předal jsem vedení brněnských firem manažerům. Víceméně jsem vsadil na rodinu. To mi umožnilo v červenci loňského roku odejít do vedení Sněžníku na Dolní Moravě. Mám poměrně velké cíle. Na Dolní Moravě je to vybudování nového supermoderního wellness neboli lesních lázní neboli spa, jako jsou v Rakousku, kde nás o deset let předběhli. Pokud budou pro 800 denních návštěvníků v době špičky, nemůžeme počítat s menším rozpočtem než 600 milionů korun. Nechceme být závislí jen na lyžování nebo na tom, jestli zrovna prší. Lidé sem přijedou, protože budou vědět, že je to tu zajímavé. Pozoruhodné jsou také takzvané kinderhotely. Jeden jsme udělali z normálního hotelu a máme v něm 73procentní obsazenost, což je hodně, protože mimo sezonu nám návštěvnost výrazně klesá. Stavíme na tom, že tady rodiče své dítě odloží a manželé se věnují sami sobě. A dítě, když se vrátí za dvě, tři či pět hodin, se musí ptát, kdy už bude moci zase jít do kinderhotelu. Děláme pro ně programy v interiéru i exteriéru, máme tu spoustu mladých děvčat, která se jim ráda věnují, vodí je po atrakcích – mamut v nadživotní velikosti, schovávačky, největší lanový park v republice, obří houpačka a tak dále. A rodiče jdou do lesních lázní nebo se projít. A všichni jsou spokojení.
* Zmiňoval jste se ještě o luxusním ubytování?
Chceme postavit vedle ještě jeden hotel, který bude mít o hvězdičku víc než Vista. Všechno bude propojené, z jednoho hotelu budete moct přejít do druhého a do lesních spa.
* Něco plánujete i v Brně?
Máme několik projektů, každý asi za dvě miliardy a víc korun. Například v Kuřimi u Brna chceme postavit rodinné domy, byty, školky, parky, nové náměstí plné obchodů. Je to projekt na minimálně patnáct let. V Brně máme velký projekt v Králově Poli, kde začínáme letos stavět byty. Koupili jsme také bývalou motorárnu Zetoru za 230 milionů. Je to u řeky, nádherný prostor. Také jsme koupili ohromný areál na výpadovce do Vídně – to bych chtěl ještě za života zvládnout –, je to nedaleko M-Paláce. Pozemek je zastavěný zastaralými budovami, které se zatím daří pronajímat, ale již neodpovídají standardům dnešní doby. Rádi bychom tam postavili moderní polyfunkční centrum, jehož dominantou by byl opravdový mrakodrap. Něco jako v Abú Zabí. Stovky metrů vysoká stavba. Pozemek má ideální polohu, ideální zakládací podmínky a splňuje všechny předpoklady, aby tam vzniklo moderní brněnské city. To je moje životní tečka. Přijeďte se podívat za deset let.
Jel jsem do Anglie nakupovat nějaké ventilátory a přišli za mnou estébáci, jako že bych se tam měl s někým sejít a něco doručit. Říkám jim, pánové, já mám s sebou tlumočníka, neumím ani slovo anglicky, jen německy, já pro vás nemůžu nic udělat. Rulíškův byznys Jiří Rulíšek figuruje v řadě firem. Jeho hlavní aktivity se soustředí do následujících čtyř: IMOS BRNO Jiří Rulíšek v něm drží 43procentní podíl. Roční obrat cca 6,5 miliardy korun. V minulosti údajně firma generovala zisk až 700 milionů korun, v posledních letech asi 200 milionů. V roce 2019 očekává Rulíšek zisk kolem 300 milionů korun. IMOS DEVELOPMENT A IMOS FACILITY Imos Development dokončuje projekty v Hradci Králové a v Olomouci, v Brně-Slatině. Za loňský rok bude mít zisk 360 milionů, letos půjde o přibližně stejnou částku. SNĚŽNÍK Rekreační část Rulíškova byznysu na Dolní Moravě byla naposledy v zisku v roce 2017, od té doby je zase v červených číslech. Jiří Rulíšek (67)
Narodil se nedaleko Dolní Moravy v obci Hrabenov, vystudoval Vysoké učení technické v Brně, obor dopravní stroje, manipulační zařízení. * Vybudoval stavebně-inženýrskou firmu Imos Brno; podíly má i v dalších firmách, mj. Sněžník, pod nějž spadají turistické aktivity na Dolní Moravě. * Má pět dětí, z toho tři z druhého manželství s Monikou Rulíškovou, která je formální spolumajitelkou některých jeho firem.
O autorovi| Jiří Zatloukal • zatloukal@mf.cz
