NA SLOVÍČKOVlastně by se tento sloupek mohl jmenovat O přejmenovávání. To u nás například názvy ulic občas zachvacuje přímo ve vlnách. V různých etapách bylo třeba oslavit třeba Františka Josefa, pak přišla doba, kdy začal vadit. Totéž potkalo T. G. Masaryka.
NA SLOVÍČKO
Vlastně by se tento sloupek mohl jmenovat O přejmenovávání. To u nás například názvy ulic občas zachvacuje přímo ve vlnách. V různých etapách bylo třeba oslavit třeba Františka Josefa, pak přišla doba, kdy začal vadit. Totéž potkalo T. G. Masaryka. Potom se najednou vyhoupli na přední příčky přejmenovávací mánie Stalin a spol. Posléze smetl příboj jeho i s celou suitou Gottwaldů a podobných, jenže šmahem zmizeli nejen ti, kteří si zapomenutí zasloužili, ale rovněž takoví, kdo k tomu přišli celkem nevinně. Historie to byly kratochvílné. Změny v oblastech odborného názvosloví však už podobné pocity vyvolávají jen zřídka. Zvláště v právních dokumentech je snaha o co největší preciznost a výstižnost správná a pochopitelná. Vezměme si za příklad legislativní přípravy, o nichž jsme v Profitu nedávno informovali. Dosavadní zákon o konkurzu a vyrovnání má být nahrazen novým, a nejen nahrazen, ale i přejmenován. Budoucí název by měl podle návrhu znít: Zákon o insolvenci. Termínu konkurz jsme se zde na žravé zoubky podívali před časem, vyrovnání celkem žádné vysvětlování nepotřebuje.
Zato insolvence za pohled do slovníku stojí. Jako všechny cesty vedou do Říma, tak původ většiny mezinárodních slov, jak známo, dlužno hledat v latině. Východiskem v našem případě je sloveso solvere s významem „zprostit, uvolnit, zaplatit“; předpona in- slouží jako záporka. Insolvence vyjadřuje tedy neschopnost firmy vyhovět svým peněžním závazkům ve všech podobách. A přesně o to v zákoně jde.
