Dva roky po privatizaci Nové huti se potvrzují výhrady někdejších kritiků k řešení, které prosadili ministři Jiří Rusnok a Miroslav Grégr bez ohledu na stabilitu celého českého ocelářství. Všichni tehdejší kredibilní poradci říkali, že je nutné dosáhnout majetkového propojení rozhodujících tří hutnických podniků, a tím jim dát existenční jistotu do budoucna. Samostatné fungování Nové huti, Vítkovic a Třineckých železáren vede ke vzájemné konkurenci a bojům, na něž doplatí zaměstnanost v kraji a sociální stabilita, říkali odborníci. Nemýlili se. Zemanova vláda na nátlak Světové banky, jemuž ale nijak zvlášť nečelila, darovala za necelých čtyři sta milionů Novou huť po exkluzivním a velmi krátkém vyjednávání koncernu LNM, dnes Mittal Steel. Za dva roky potom vydělala největší hutní firma v České republice svému novému majiteli bratru jedenáct miliard korun.
Vděčnosti za velkorysý dar se však český stát nedočkal. Dnes Mittal Steel zcela bezohledně ohrožuje existenci šestnácti stovek pracovních míst ve Vítkovicích Steel a dalších stovek v navazujících firmách tím, že je hodlá odstavit od jediného zdroje surového železa.
Při zmíněné privatizaci totiž Mittal zcela ovládl i Vysoké pece Ostrava, na nichž jsou Vítkovice stoprocentně závislé, a diktuje si podmínky dodávek. Spor trvá dva roky a není u konce, protože soudy, jak je v českých, moravských a slezských zemích zvykem, mají dost času a životy tisíců lidí je valně nezajímají. Nezajímají ani Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který usoudil, že rok vyjednávání je dost dlouhá doba, aby se firma Vítkovice Steel dohodla s Vysokými pecemi na solidních podmínkách, nebo si našla jiného dodavatele železa. Proto dovolil Mittalovi zastavit ke konci dubna dodávky surového železa do společnosti Vítkovice Stel, pokud ta nepodepíše jistě velmi velkorysou nabídnutou dohodu se svým konkurentem. Josef Bednář možná dovede dodat za rok vysokou pec a zvládne vše od územního rozhodnutí, přes posouzení vlivu na životní prostředí až po kolaudaci za dvanáct měsíců. Ale nejspíše je jediný na světě a Vítkovičtí se na něj jaksi zapomněli obrátit.
Každopádně Mittal nyní drží v hrsti firmu, kterou hodlá stát prodat, a má velmi zajímavé nabídky. Firmu, kterou by však třetí nejbohatší muž světa také rád sám ovládl. Jenže měl už jednu možnost. Pro stát nevýhodná privatizační smlouva na Novou huť mu totiž dala exkluzivitu i na koupi Vítkovic Steel. Nabídl však zhruba šest set milionů korun, tedy desetinu toho, co lze získat v nynějším tendru, a tak byl odmítnut. Kdyby byl přišel jen s trochu realističtější cenou kolem tří miliard korun, mohl mít dnes fabriku, kterou si další světoví oceláři cení na šest až sedm miliard. Jenže s takovými mizernými nákupy až za polovinu skutečné hodnoty se asi špatně skáče na vrcholy žebříčků světových boháčů. A tak z obchodu sešlo. Nyní se prodává znovu a Mittal se dožadoval zase zřetelných výhod v tendru. To, že je monopolním dodavatelem vstupní suroviny, že velmi volně dokáže ovlivňovat cenu a vede soudní spor s privatizovanou firmou, stavělo ostatní zájemce do role druhořadých uchazečů. Proto privatizační komise správně rozhodla, že do tendru nesmí. Reakce nedala na sebe dlouho čekat a zastavení dodávek je na spadnutí, přestože Vítkovice jsou nyní na kolenou a v zájmu zachování provozu projevily ochotu přistoupit i na nevýhodnou smlouvu.
Stát je nyní ve velmi složité pozici. Může se dohodnout s Mittalem a prodat mu hutní podnik za zlomek jeho skutečné hodnoty. Vystaví se tak ovšem žalobám účastníků tendru. Nebo může pokračovat v privatizaci, jejíž výnos bude kvůli sporům o vstupní surovinu výrazně nižší. Případně prodej zastaví a bude se dál soudit s nejistým výsledkem. Vše je pro českou ekonomiku nevýhodné. Vítkovice potřebují silného vlastníka, který modernizuje provozy a bude investovat a firmu rozvíjet. Takoví v privatizačním tendru jistě jsou. Jenže ti vědí o Mittalovi své a v případě úspěchu vyřeší skutečně zásobování Vítkovic železem jinou cestou. Tím však přijdou o práci lidé ve Vysokých pecích Ostrava a omezí se výroba železa v České republice. Prodej pod cenou by byl zase jen pokračováním v nekompetentních postupech Zemanovy vlády. A zablokování privatizace je úplně špatně. Zkrátka, když si stát v případě hutnictví začal privatizační košili zapínat špatně už u krku, těžko mu to na břiše vyjde. Nevybíravým obchodním praktikám Mittal Steel by se však měl bránit.
