NA SLOVÍČKONení náhodou, že v platných Pravidlech tento výraz nenajdeme. Patří k tak zvaným složeninám nepravým, které se dají beze změny rozložit v samostatná slova (na rozdíl od pravých čili vlastních, v nichž se vyskytují slova samostatně neexistující - např. zpravo-daj).
NA SLOVÍČKO
Není náhodou, že v platných Pravidlech tento výraz nenajdeme. Patří k tak zvaným složeninám nepravým, které se dají beze změny rozložit v samostatná slova (na rozdíl od pravých čili vlastních, v nichž se vyskytují slova samostatně neexistující - např. zpravo-daj). Dřívější zvyklosti totiž doporučovaly dát před složeninami, považovanými za germanismus, přednost vyjádření více slovy.
Zdá se, že poslední dobou na celé čáře ale vyhrává móda užívat přednostně jednoslovný termín. Jde však o to, aby to bylo vždy plně na místě a přesné.
V zápisu jisté společnosti se objevilo například takovéto sdělení: „Valná hromada byla neusnášeníschopná.“ V tom už každému cosi zaskřípe. Máme totiž co činit se svérázným druhem anakolutu (což je vybočení z větné vazby). „Básník“ tím chtěl totiž říci něco jiného: „Valná hromada nebyla schopná usnášení.“ Cílem valné hromady mělo být ale usnášení, nikoliv neusnášení, což - vzato doslova - uvedená formulace konstatuje; výstižný by byl jedině tvar „usnášeníneschopná“. V naší mateřštině přídavné jméno nepřirozené, jako vhodnější se nabízí vazba se slovesem v záporu (viz výše).
Záliba v „jednoslovnosti“ je módní záležitost. Buď působí návyk co nejúsporněji formulovat v e-korespondenci, nebo angličtina, kde jsou složeniny běžné. V každém případě stojí za připomenutí, že napíšeme-li místo „firma není v zahraničí konkurenceschopná“ raději „schopná konkurence“, nic nepokazíme. Spíše naopak. Mimo jiné se vyhneme stereotypu.
