Tak nám kvůli korupční aféře odstoupil ministr práce a sociálních věcí. Jde o významnou událost, vždyť před ním udělal naposledy něco podobného ministr průmyslu a obchodu této vlády. A před ním ministr dopravy této vlády. A před ním ministr životního prostředí této vlády. A před ním… tak počkat. Ne že by korupce sama o sobě byla něčím v Česku nevídaným, ale tolik skandálů, které by překopaly celou vládu naruby, jsme tu rozhodně během jednoho volebního období ještě neměli.
Bylo by naivní myslet si, že dříve bylo korupce méně. Spíše bude platit opak – bylo jí víc, ale nebyla na očích a její odhalení nemělo takové následky. A protože jsem měl hodně co do činění se sociologií, musím se ptát, co se v české společnosti vlastně změnilo? Vždyť ještě před pěti lety tady mohla zakázky na dálnice vesele bez povšimnutí získávat bývalá společnost ministra dopravy. V rychlosti mě napadají dvě příčiny:
A) ekonomická krize. Peněz je dnes prostě málo, ve státní správě obzvlášť, ale zájemců o erární zdroje je pořád stejné množství. Mnoho kohoutů na jednom písečku přitvrzuje boj a špinavé prádlo se kvůli tomu pere i na veřejnosti. Jakkoliv na tom bez zbytečné sentimentality část pravdy bude, pořád to ještě nevysvětluje ochotu ministrů odstoupit od koryta, byť oni sami nemuseli být v korupčních kauzách namočení (nebo lépe – mohli mít dostatečně zajištěné krytí).
Tím se chtě nechtě dostáváme k trochu dojemnému, ale zdaleka ne iracionálnímu bodu, kterým je: B) změna politické kultury. Že už mají lidé korupce dost, bylo jasné v posledních parlamentních a komunálních volbách. Taková společenská poptávka se dříve nebo později musela někde projevit. Samozřejmě stále platí, že česká politická scéna je odříznutá od svých voličů asi jako adolescent od pupeční šňůry a skutečné problémy lidí vnímá jen velmi málo. Politici ale mají pod sebou zástupy úředníků, odborníků, sekretářek a uklízeček, kteří už se na ten nepořádek zblízka dívat nechtějí. I proto je policie stále méně ochotná mávat nad skandály rukou, vždyť její řady tvoří (i když je těžké si to přiznat) lidé v podstatě stejní jako my.
Jistě není snadné vidět světlé stránky na situaci, kdy druhý muž ministerstva čelí obvinění z rozdávání zakázek svým kamarádům. Koneckonců, co asi bilance této vlády vypovídá o osobnostních kvalitách „těch nahoře“? Chce se ale věřit tomu, že česká společnost po více než dvaceti letech dospívá a se svými největšími nešvary se chce vypořádat, ne jim nečinně přehlížet. Jistě, na přípitky a ohňostroje je ještě brzo, ale nemůžu si pomoct, musím aspoň tiše zašeptat: gratuluji, už bylo na čase.
Další komentáře Tomáše Plhoně:
