NA SLOVÍČKOPři vyslovení nahlas nám přímo až zabrní zuby. Slovo patří k těm, která se označují jako zvukomalebná čili onomatopoická. Prostě napodobují nějaký zvuk, takže tím vlastně dokreslují a zdůrazňují sám jev. Zvláště v básnickém jazyku jsou četná, nevyhýbá se jim však ani hovorový (břinkat, mňoukat, vrkat a mnohá další).
NA SLOVÍČKO
Při vyslovení nahlas nám přímo až zabrní zuby. Slovo patří k těm, která se označují jako zvukomalebná čili onomatopoická. Prostě napodobují nějaký zvuk, takže tím vlastně dokreslují a zdůrazňují sám jev. Zvláště v básnickém jazyku jsou četná, nevyhýbá se jim však ani hovorový (břinkat, mňoukat, vrkat a mnohá další).
Pokud jde o samotný krach, ten má etymologický původ v němčině. Vedle něho tam existuje i sloveso krachen s významem „praskat“, „třeskat“; ostatně také oba české ekvivalenty vznikly zvukomalebně. Takže přejatý germanismus krach v naší mateřštině může jednoznačně pojmenovávat to, co se nepovedlo. Původně ve spojení s hospodařením, obchodováním, financemi, ale vedle toho se užívá obecněji, řekněme jako označení neúspěšného konce záměrů osobnosti či organizací, také politiky, stranické, vládní a dalších.
Pro změnu dobrého stavu ve špatný máme i vlastní synonyma slovanského původu. V obecném smyslu třeba „nezdar, neúspěch, zhroucení“, v tom konkrétním „úpadek“. Jenomže, uznejte sami, krach zní důrazněji! Můžeme od něho navíc bez problému utvořit přídavné jméno (jsou přípustná jak zkrachovalý, tak zkrachovaný). A hlavně slovesa krachovat či krachnout, ba i dokonavá zkrachovat a zkrachnout; ta od úpadku utvořit nelze.
Z téhož důvodu je v češtině běžný i další internacionalismus obdobného významu: bankrot. Pochází z italštiny. Banca rotta, doslova znamená „zlomená lavice“ - zřejmě se tak názorně předvádělo, že penězoměnec nemůže platit, že zbankrotoval.
