Na slovíčko Mistru Janu Husovi se připisuje zásluha, že nahradil spřežkový pravopis. Předtím se místo dnešního označování měkkých souhlásek písmeno zdvojovalo. Tedy cc se četlo jako č atd. Stejně tomu bylo u dlouhých samohlásek (aa = á). Až on objevil diakritická znaménka, kterým říkal nabodeníčka.
Na slovíčko
Mistru Janu Husovi se připisuje zásluha, že nahradil spřežkový pravopis. Předtím se místo dnešního označování měkkých souhlásek písmeno zdvojovalo. Tedy cc se četlo jako č atd. Stejně tomu bylo u dlouhých samohlásek (aa = á). Až on objevil diakritická znaménka, kterým říkal nabodeníčka. Předchůdce dnešních čárek nazýval nabodeníčko dlúhé, háčků krátké. Takový pravopis se stal nedílnou součástí češtiny; a podle nás si jej dokonce zavedli i v některých dalších jazycích.
Jenomže co čert nechtěl. Také do naší mateřštiny pronikla módní záplava esemesek (SMS = Short Message Service). Nedokonalé mobilní telefony nedokázaly potřebné čárky a háčky nad literami znázornit, a tak si mnozí navykli číst texty a rozumět jim i bez příkras nad písmeny.
Občas někdo dokonce vystoupí s ideou, že rozlišovací znaménka jsou vlastně úplně zbytečná. Aspoň by se vymetla možnost dělat chyby, řekněme při užívání dlouhé samohlásky ú a ů. To, že se čeština převážně „píše, jak se vyslovuje“, je nesporná výhoda. Odstrojovat ji z národního grafického svérázu by byl poněkud necudný striptýz (z anglického strip, „stáhnout, svléknout“ a tease, „dráždit, škádlit“). V takovém případě totiž hrozí, že to dopadne jako na tabuli, jejíž foto proběhlo nedávno tiskem: „PLŇĚNÍ CARTRIDGĚ - UŠETŘÍTE 80 % -TESCO PLZEŇ“. Ať už šlo o reklamní fór, nebo o počítačové a češtinářské neumětelství, výsledek je pohoršující. Ukazuje, kam až může pohrdání pravopisem nestoudníky zavést.
