Daňové zákony poplatníkům žádný návod nedávají
Správné stanovení ceny u transakcí mezi spřízněnými subjekty přináší podnikatelským skupinám nemalé těžkosti, zvláště jde-li o obchody, ke kterým neexistuje protipól v čistě nezávislé části trhu. Transakce mezi spřízněnými subjekty, respektive stanovení cen za ně, jsou však stále častěji středem zájmu správců daně v rámci daňové kontroly. To dokládá i zvýšený zájem Ministerstva financí ČR. V poslední době bylo k této problematice vydáno několik výkladových pokynů. Tento zájem odpovídá světovým trendům i vývoji diskusí o převodních cenách v rámci Evropské unie.
Co hrozí poplatníkům.
Podle zákona o daních z příjmů by základ daně měl být stanoven tak, jako by všechny transakce byly na tržní úrovni. To je logická obrana proti erozi základu daně, kterou uplatňuje naprostá většina zemí EU, snad jen s výjimkou Irska. Když se poplatníkovi nepodaří správnost ceny v transakcích se spřízněnými osobami uspokojivě vysvětlit, hrozí u domácích transakcí doměření výnosů na straně dodavatele nebo vyloučení nákladů ze základu daně na straně odběratele, u příjemce investičních pobídek to může znamenat odnětí veškerých daňových úlev! Problémy mohou nastat i v oblasti daně z přidané hodnoty. U přeshraničních obchodů u domácího odběratele připadá v úvahu i riziko neodvedení srážkové daně z platby zahraničnímu dodavateli. Každý doměrek daně obyčejně následuje doměrek penále. Česká republika i nadále patří k zemím, kde výše penále (a od roku 2007 i úroku) je vysoká a celkové sankce se mohou přiblížit, nebo i přesáhnout výši původního daňového nedoplatku. V případě doměření daně u jednoho subjektu navíc není vždy zaručeno, že protistrana si může zrcadlově daňovou povinnost snížit. Tím může efektivně dojít ke dvojímu zdanění téhož.
Z čeho vycházet při stanovení cen.
Daňové zákony poplatníkům žádný návod nedávají. Některé společnosti si vypomáhají znaleckými posudky, jiné společnosti využívají služeb nezávislých specializovaných agentur nebo si samy stanoví metodu interně, přičemž vycházejí ze Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy připravené OECD v roce 1995, která popisuje různé metody stanovení cen a vhodnost jejich použití v konkrétních typech transakcí. Jedná se především o metody, které vycházejí buď ze znalosti nezávislé ceny či obchodního rozpětí, nebo zisků ze nezávislých transakcí. Ačkoliv směrnice OECD není závaznou právní normou, jde o obecně uznávaný dokument a ke stanovení cen podle jejích principů se přiklání i Ministerstvo financí ČR .
Ověření ceny.
Od ledna 2006 si lze na tuto otázku v České republice odpovědět kladně, ale má to své „ale“. Daňové zákony zavádějí možnost požádat správce daně před uskutečněním transakce se spřízněnou osobou o odsouhlasení plánovaného způsobu tvorby ceny .
Možnost „zeptat se“ správce daně je bezesporu krokem vpřed, přináší však určitá úskalí. Předně pro vyřízení žádosti ze strany správce daně neexistuje lhůta a účinnost vydaného rozhodnutí je zákonem omezena maximálně na 3 roky, přičemž správce daně může stanovit i kratší lhůtu. Rozhodnutí navíc obecně zavazuje jen správce daně, který jej vydal. V případě přeshraniční transakce lze prakticky o posouzení žádat jen u vztahů se subjekty, které požívají ochranu smlouvy o zamezení dvojího zdanění uzavřené Českou republikou. I tak je nutno počítat se zdlouhavostí mezinárodního jednání správců daně, při němž navíc nemusí dojít k oboustranné dohodě. Pro mnohé malé a střední podniky může být správní poplatek ve výši 50 tisíc korun, který je žadatel povinen uhradit před vydáním rozhodnutí, neúměrný získané informaci. A v neposlední řadě nelze žádat o posouzení již uskutečněných transakcí.
Význam dokumentace.
Ačkoli české daňové zákony od poplatníka obecně nevyžadují předkládat dokumentaci k doložení převodních cen, je pro něj výhodou mít způsob stanovení cen řádně zdokumentován, protože v rámci daňové kontroly leží důkazní břemeno právě na něm. Ačkoli dokumentace není samospasitelná a neposkytuje poplatníkovi absolutní ochranu, lze jí buď vůbec předejít zpochybnění ceny, nebo alespoň poskytnout správci daně informace, se kterými se při zpochybnění musí vypořádat on. Není třeba mít dokumentaci připravenou před uskutečněním transakce, ale asi si lze představit, o jak kvalitní dokumentaci půjde, když ji společnost připraví narychlo po vyžádání správcem daně během šetření během lhůty osm dní…
