Ačkoliv se celkový počet kotvení v tamních přístavech podle zmíněné analýzy jen během prvního roku po zavedení devastujících sankcí ze strany Washingtonu snížil o celých 46 procent, ekonomická aktivita, respektive obchod v podobě nakupování jinak nevyužitého venezuelského černého zlata jede směle dál.
Velké mezinárodní společnosti se sice z této jihoamerické země, kde navzdory snahám opozice vedené Juanem Guiadóem stále tvrdou rukou vládne autoritářský prezident Nicolás Maduro, stáhly, vystřídali je však jiní, menší přepravci, kteří zdejší ropu dováží především do Číny, Indie či na ne tak vzdálenou Kubu. Právě tyto destinace činily podle uvedené zprávy celých 37 procent veškerých plaveb směřujících z Venezuely rok po zavedení sankcí.
Ty vstoupily v platnost loni v lednu, a přestože jejich implementace „sklidila úspěch, pokud jde o snížení celkového počtu kotvení ve venezuelských přístavech, vytrvalá nelegální plavební aktivita, důležitost konkrétních námořních tras a příchod nových hráčů ukazují, že jejich prosazování má své limity,“ uvádí podle zpravodajského serveru Global News analytici.
Data sesbíraná na základě informací sledovacích zařízení, jimiž musí každý tanker disponovat, ukázala, že během loňska navštívilo zdejší přístavy 214 plavidel, která se tu během předcházejících 12 měsíců neobjevila ani jednou. Hned polovina z nich pak připlula do Venezuely ve sledovaném období zcela poprvé.
Zpráva dále upozorňuje na skutečnost, že z obav o potenciální odhalení se řada kapitánů těchto lodí nezdráhá vypnout palubní odpovídače klidně i na celé týdny, aby tak skryli aktuální polohu svého plavidla a vyhnuli se případným konfrontacím. V mnoha případech navíc dochází k překládkám přímo na otevřeném moři, což práci příslušných úřadů, které se zabývají sledováním námořní dopravy, rovněž značně komplikuje.
Potrestaní íránští kapitáni
Jak ukázaly události posledních týdnů, obchod
s Caracasem každopádně funguje oboustranně. Důkazem toho budiž pětice
potrestaných kapitánů íránských tankerů, které v uplynulých měsících
dopravily do Venezuely tolik potřebné dodávky pohonných hmot.
Latinská země se sice těší největším zásobám ropy na světě, vzhledem ke zdevastovanému hospodářství, které se mimo jiné negativně podepsalo i nad stavem jejích těžařských rafinérií, ale nedokáže tuto strategickou surovinu zpracovat tak, aby ji mohla následně využít pro své vlastní potřeby. Z toho důvodu je tak odkázána na pomoc ostatních, přičemž právě Írán se jí v tomto ohledu rozhodl v květnu vyhovět, když prostřednictvím pěti obřích tankerů zařídil dodávku 1,5 milionu barelů pohonných hmot.
Jenže zatímco pro běžné Venezuelany, kteří musejí před benzínovými pumpami mnohdy ve frontě čekat i celé dny, se kapitáni těchto monstrózních plavidel rázem stali hrdiny okamžiku, americká vláda v nich spatřovala především problematické námořníky, kteří si zaslouží být potrestáni.
A jak se později ukázalo, nezůstalo jen u výhrůžek. Koncem června totiž ministr zahraničí USA Mike Pompeo oznámil, že je jeho země zahrne na sankční listinu a zabaví všechen jejich majetek.
