Na slovíčko Termín patří do odborného ekonomického jazyka a v běžné češtině se vyskytuje poměrně zřídka. Zajímavé je, jak se v poslední týdnech jeho frekvence zmnohonásobila. Příčinou se staly poměry na finančním trhu, konkrétně kroky Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, který zjišťoval, zda není výše poplatků mezi bankami domluvená.
Na slovíčko
Termín patří do odborného ekonomického jazyka a v běžné češtině se vyskytuje poměrně zřídka. Zajímavé je, jak se v poslední týdnech jeho frekvence zmnohonásobila. Příčinou se staly poměry na finančním trhu, konkrétně kroky Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, který zjišťoval, zda není výše poplatků mezi bankami domluvená.
Pokud jde o původ slova, je všechno jasné: Základem se stalo starořecké poleo, „prodávám“. Takže toto odhalení vysvětlilo také význam i v naší mateřštině daleko častějšího internacionálního výrazu monopol a jiných odvozenin od něj. Připomene-li si, že první část mono- vyjadřuje „jedno-“, smysl ve spojení s -pol dále vysvětlovat netřeba.
Pokud jde však o oligopol, pak jej lze přiblížit pomocí srozumitelnější a frekventovanější oligarchie, „forma vlády, při níž státní moc je v rukou nevelké skupiny lidí“ (z řeckého olígos, „malý, nepatrný, slabý“). Oligopol, který má kratší historii užívání, tedy v současném ekonomickém názvosloví pojmenovává takový trh, jenž je „ovládaný určitým nevelkým počtem nabízejících a s četnými drobnými poptávajícími, při existenci volné konkurence nebo monopolu. Každý nabízející musí pak počítat s reakcemi konkurentů, a tak postupně boj o zákazníka vystřídá skupinová solidarita“.
Jsou-li naše peněžní ústavy skutečně oligopolní, ponechme na odbornících. Nám tento příklad posloužil za ilustraci toho, že se i terminus technicus, vegetující v zákoutích odborného názvosloví, může stát náhle aktuálním a potřebným.
