V ženském ledním hokeji je všechno naopak, srovnáme-li jej s mužským. Berounské lvice patří ke špičce 1. ligy. Tabulku vede Chemopetrol Litvínov. Někdejší Sýkorky Letňany, od letošní sezony pod hlavičkou Slavie Praha, zápolí jen se středem tabulky. Stejně jako hráčky Pardubic. V moravské skupině vládne Opava, poslední Bulldogs Brno měly po polovině soutěže jeden bod. V české lize to stejně nemastně mastí HC Karlovy Vary.
Pohled na výsledky se hemží drtivými výhrami a prohrami. Výsledky 11:1 nebo 0:9 jsou běžné i u týmů středu tabulky. „Rozdíly mezi jednotlivými družstvy jsou dány především zkušeností a dobou, jakou hrají soutěž. Ale lepší se to. V loňském roce nebyly výjimkou rozdíly i o osmnáct gólů,“ vyprávěla mi jediná hráčka, kterou znám. V civilu dlouholetá tisková mluvčí švédsko-švýcarské elektrotechnické firmy ABB, nyní marketingová ředitelka Maxima reality. Obléká dres Slavie a z přilby jí čouhají vlasy jako Jaromíru Jágrovi za mladých let. Ale jinak se moc prominentních osobností v ženském hokeji nevyskytuje. Ba ani dcery či sestry slavných hokejistů. Pokud uvidíte ve Slávii Terezu Hejdovou, vězte, že je to jen shoda jmen.
„Podmínky máme úžasné,“ říká slávistka Mezerová, „máme stejné přilby, stejné kalhoty, což není v ženské lize obvyklé.“ I vedoucí tým ligy z Litvínova hraje v Praze ve žlutých, bílých a černých přilbách, a ne všechny hokejistky mají černé kalhoty.
Ženský hokej se od mužského liší především rychlostí. Jako by po rapu začalo hrát blues. Pak také suspenzory a přilbou, která schová sličná líčka za mřížku. Hráčky však ovládají všechny taktické finesy a mají přehled extraligových mazáků. Hokejové myšlení z nikoho superstar neudělá, protože to tam ovládá snad každá. Zato střela příklepem pod víko od modré je vzácností, a která to umí, je hvězdou.
Dívky se neperou, ale špačkují, takže je nemíjejí desetiminutové tresty a vyloučení do konce utkání. Podle pravidel by neměly jít ani tvrdě do těla, ale rozhodčí bodyčeky tolerují a pískají jen obvyklé bránění ve hře či podražení. Hákování či hrubost se téměř nevidí. Možná proto, že některé z nich se i milují.
Ženské ambice jsou však větší. Při utkáních dorostenců už obléká pruhovaný dres jako hlavní rozhodčí žena. „Kluky pískám ráda, protože se u nich snáz pozná nečistý zákrok. Děvčata kvůli větším nedostatkům v bruslení často faulují neúmyslně,” říká slávistická kapitánka Kateřina Ivičičová, jedna z rozhodčích. Také v porovnání s postavením české ženské reprezentace, která hraje ve skupině B mistrovství světa, jsou rozhodčí úspěšnější. Do elitní skupiny již pronikly dvě Češky.
Až do kategorie starších žáků hrají hokejistky v klukovských týmech. Stačí pánům do čtrnácti, patnácti let. Zato nejvyšší ženskou soutěž hrají dívenky i jedenáctileté. Nižší totiž není. A protože v ženském hokeji je všechno naopak, ligový ani reprezentační zápas dosud nikdy nepřenášela televize. O Popelkách totiž vysílá jiné pohádky.
