NA SLOVÍČKOBlížící se volby oživují okázalá gesta a hnojí nadúrodu velkohubých slibů politických stran. Když potom dojde na jejich uskutečňování, vyšumí všechny rychleji než laciný sekt. Čili -jak jadrně vyjadřuje známé lidové úsloví - skutek utek.
NA SLOVÍČKO
Blížící se volby oživují okázalá gesta a hnojí nadúrodu velkohubých slibů politických stran. Když potom dojde na jejich uskutečňování, vyšumí všechny rychleji než laciný sekt. Čili -jak jadrně vyjadřuje známé lidové úsloví - skutek utek. Politici si toho jsou dobře vědomi, takže žádný div, když jednotliví lídři se zleva zprava navzájem intenzivně obviňují právě z populismu.
Co je to populismus, snad ani netřeba zeširoka vysvětlovat. Vystihuje to vtipná slovníková definice: „úsilí o získání přízně bez ohledu na věc samu“. Nebo ještě stručněji: „líbivá politika“. Další konkretizace už je docela zbytečná, každý může čerpat z osobní zkušenosti. Slibů slyšely české uši za poslední desetiletí opravdu víc než dost.
Termín populismus nás opět zavede až do antického světa. Odvozeniny -i ty další jako populace, populární, popularizátor - vznikly z latinského populus, „lid, lidstvo“. Ze stejného hnízda ostatně vzešlo i publikum a dokonce třeba módní slangový pop čili popík, zkrácený z anglického pop-music (původně „střední populární proud taneční hudby“).
Protože úspěch u voličstva je pro politiky nejenom žádoucí, ale přímo existenčně nutný, neběží jim o nic jiného než přesvědčit veřejnost, že jenom my máme na srdci obecný prospěch a odpůrci hrají falešnou hru. Těm jde o koryta a jejich slova jsou ryzí populismus. Zato nám raší andělská křidélka a v jejich vánku očekává národ rajská budoucnost. Holt, před volbami nastává ta pravá sezona populistických dostihů!
