Na slovíčko Ne tak dávno jsme si připomněli bonmot Pavla Eisnera: "Čeština je jazyk erotický." Dnes se k němu vrátíme v souvislosti se ženskými příjmeními. Zvláště v tisku tendujícímu k bulváru začíná převládat móda nepřechylovat. Takže se lze sejít s titulkem: "V Sapporu první Scott, celkové vítězství Björgen".
**Na slovíčko
Ne tak dávno jsme si připomněli bonmot Pavla Eisnera: „Čeština je jazyk erotický.“ Dnes se k němu vrátíme v souvislosti se ženskými příjmeními. Zvláště v tisku tendujícímu k bulváru začíná převládat móda nepřechylovat. Takže se lze sejít s titulkem: „V Sapporu první Scott, celkové vítězství Björgen“. Ten, kdo dění ve Světovém poháru v běhu na lyžích nesleduje, musí si pročíst celý článek, aby mu došlo, že jde o ženy. Stejnou informační hodnotu má třeba: „Pfeiffer prodává domy“ (je myšlena herečka).
Dosud naštěstí v praxi převládá zásada: Pokud to je možné, příjmení přechýlit. Pravda, výjimky jsou četné; připomeňme švédskou divu Gretu Garbo nebo „sexy symbol padesátých let“ Marilyn Monroe. Pak orientální jména, v nichž příjmení nepoznáme. Rovněž je lépe vyhnout se přidávání koncovky -ová k příjmením funkcionářek EU z Litvy a Lotyšska; ta bývají už v jejich mateřštině v ženských tvarech.
Obecně je však přechylování na místě. Nedodržovat to znamená narušovat jazykový systém češtiny. A mějte navíc na paměti: Nepřechýlené ženské příjmení se nedá skloňovat, v každé pozici musí být v prvním pádu. Tím se stává bez křestního jména či větných souvislostí neprůhledné. Snad i nejzarputilejší feminista uzná, že na zavedeném způsobu něco je. Tak proč se vzdávat možnosti postihnout rozdíl v rodu, když to naše mateřština dokáže? Není důvod, aby se výjimka stala zásadou. Lze jej hledat jen ve snobismu. Nebo též v tom, že jde o produkci zahraničních vydavatelů?
