Zakladatel společnosti Blackwater Erik Prince bojuje se CIA a Bílým domem
Když proti vám dost možná stojí sama CIA a Bílý dům, je v boji o profesní i politické přežití dovoleno prakticky vše. Není třeba se hned uchylovat k obnaženým výhrůžkám, stačí citlivě naznačit, co by mohlo vyplavat na povrch, pokud druhá strana nezmění svůj přístup. Tak nějak by se dal mezi řádky číst rozsáhlý profil amerického exmariňáka Erika Prince, který vyšel v nedávném vydání magazínu Vanity Fair. Zpověď zakladatele společnosti Blackwater, která dlouho dodávala americké armádě soukromé vojáky do Iráku nebo Afghánistánu a která dnes už funguje pod jménem Xe, vyvolala minulý měsíc v USA mohutné reakce. Aby ne. Erik Prince, jenž až dosud dával přednost diskrétní washingtonské diplomacii, si pozval na návštěvu bývalého právníka americké tajné služby CIA Adama Ciralského, toho času v roli novináře, a záměrně se mu svěřil s věcmi, které zástupy vlivných na Capitol Hillu zřejmě moc neobšťastnily.
Disneyland pro alfa samce Čtyřicetiletý Prince je bývalým příslušníkem prestižních vojenských jednotek SEAL. Pochází z bohaté rodiny, jeho otec měl v Michiganu úspěšný podnik na automobilové součástky. Když Prince starší před patnácti lety zemřel, Erik a jeho sestry společnost prodali za 1,35 miliardy dolarů. Společnost Blackwater, údajně pojmenovaná podle rašelinišť poblíž městečka Moyock, kde sídlí, vznikla v roce 1997. Pozemky v Severní Karolíně, na nichž vzniklo striktně střežené výcvikové centrum pro vojáky a příslušníky tajných služeb, začal Prince skupovat už o něco dříve. Nejprve to vypadalo, že si Prince díky zděděným penězům otevřel jen jakýsi „Disneyland pro alfa samce,“ jak trefně napsal Ciralsky. Zpočátku se totiž kšefty příliš nehrnuly. Dnes ale Princeovými výcvikovými centry – nejen tím poblíž Moyocku – projde zhruba třicet tisíc lidí ročně. Na ploše zhruba osmadvaceti kilometrů čtverečních se nacházejí reálné kulisy, jako třeba náměstí nebo železniční stanice, do nichž instruktoři cvičně zasazují teroristické hrozby. Součástí je i privátní přistávací dráha a letecká flotila sahající od helikoptér po soukromou cessnu, kterou Prince využívá.
Obchody díky al-Káidě Společnosti Blackwater se pořádně obchody začaly hýbat s příchodem teroristické sítě al-Káida na globální scénu na počátku tohoto tisíciletí. Po napadení vojenské lodi U.S.S. Cole v roce 2000 se na Princovu firmu obrátilo americké námořnictvo, aby mu pomohla speciálně vycvičit vojáky pro boj zblízka. Zhruba v té době začala téměř dekádu trvající úzká spolupráce mezi Blackwaterem, CIA a Bílým domem. Přispělo k ní významně to, že šlo o éru republikánského prezidenta George W. Bushe. Erik Prince, praktikující katolík, je přívržencem republikánské strany a jejím politikům věnoval v předvolebních kampaních statisíce dolarů. Z vládních zakázek naproti tomu Blackwater v letech 2001–2009 získala údajně více než 1,5 miliardy dolarů. Nešlo jen o práci v Iráku a Afghánistánu, ale taky třeba o pomoc po hurikánu Katrina v New Orleansu. Po útocích na manhattanské mrakodrapy jednoho zářijového rána 2001 byl Prince podle svých slov připraven vlasti okamžitě pomoci. Chtěl se proto dostat k CIA, která jej ale odmítla. „Řekli, že nemám dostatek klíčových znalostí a nestrávil jsem dostatečnou dobu na bojištích,“ zavzpomínal ve Vanity Fair. Rozhodnutí amerických tajných služeb se podle všeho zpětně jeví jako kuriózní. Záhy poté přišli američtí vojáci do Iráku a Afghánistánu a Blackwater s nimi. Princeovi lidé – většinou nešlo o zaměstnance, ale o externisty, často bývalé příslušníky armád jiných států – strážili americké diplomaty. Zajišťovali také bezpečný pohyb vojenských konvojů po válkou rozrušené zemi. Nebyla to jediná „private military“ společnost, kterou Američané v Iráku využívali, zato nejvýraznější ano. Podle magazínu Time měla Blackwater v říjnu 2007 v Iráku více než tisíc lidí. Celkový počet těchto „smluvních válečníků“ se prý ale pohyboval mezi 20 a 30 tisíci. Jejich operace se nejprve odehrávaly za relativní nevšímavosti médií a světové veřejnosti. Do doby, než se stalo několik tragických událostí. Jejich důsledkem je jednak Princeova náhlá vstřícnost k Vanity Fair, ale i to, že tento otec sedmi dětí prý nyní za soudní výlohy vydává dva miliony dolarů měsíčně.
Brutální bezmozci? Poslední březnový den roku 2004 přepadli povstalci ve městě Fallúdža čtyři zaměstnance Blackwateru. Zastřelili je, těla zapálili a části toho, co zbylo, pověsili na most přes řeku Eufrat. Drastické fotografie byly pro řadu lidí prvním výrazným důkazem brutality druhé irácké války. „Totálně se z toho svíral žaludek. Sloužil jsem v armádě a nikdo pod mým velením nepadl. V Blackwateru jsme nikdy neměli ani nehodu se střelnou zbraní během výcviku. A najednou mi nejen zabijí čtyři chlapy, ale ještě je znesvětí,“ vzpomínal Prince. Fallúdžským masakrem začal pro Blackwater dodnes v podstatě neskončený maraton soudních sporů a slyšení před nejrůznějšími bezpečnostními výbory amerického Kongresu. Pozůstalí po obětech totiž Prince zažalovali, že pro bezpečí jejich blízkých nepodnikl dostatek kroků. Dnes už bývalý šéf Blackwateru kontroval protižalobami, podle nichž tato obvinění vůbec neměla být podána. To byl ale jenom první z řady problémů. Jeden z nájemných vojáků Blackwateru později z nejasných důvodů zastřelil iráckého otce šesti dětí. Další člověk to zase údajně na jednom z večírků v Zelené zóně Bagdádu přehnal s alkoholem a usmrtil jednoho z bodyguardů iráckého vicepremiéra. Palcových titulků ve světových médiích se ale Blackwater dočkal v polovině září 2007, kdy jeho lidé začali střílet na jedné z bagdádských křižovatek. Palbu nepřežilo sedmnáct civilistů. Objevila se nařčení, že se Prince a jeho lidé pokusili vyšetřování „přikrýt“ pomocí úplatků rozdávaných iráckým činitelům, což společnost popírala. Na konci prosince 2009 informoval Jeremy Scahill v magazínu The Nation, že soudce řízení proti pětici obžalovaných zastavil. Už loni v lednu ale americké ministerstvo zahraničí oznámilo, že společnosti neprodlouží smlouvu pro působení v Iráku. Vzhledem k tomu, že podobný krok předtím udělali sami Iráčané, nešlo o příliš překvapivé rozhodnutí.
Samopaly ve psím krmení Kritici brzy začali muže z Blackwateru obviňovat, že si pletou ulice iráckých měst s Divokým západem, jak jej vykreslil americký spisovatel Cormac McCarthy. Tedy s depresivní krajinou, v níž právo neexistuje a kde bezúčelné masakry lidí slouží k ukojení zvrácených tužeb zabijáků, popřípadě k zahnání dlouhé chvíle. Pravdou je, že právní postavení těchto soukromých vojáků – Erik Prince prý nenávidí pojem žoldák – není podle některých názorů jasné doteď. Přesvědčení o tom, zda vojáci Blackwateru používali při hájení amerických zájmů nadměrné násilí, se liší. Někdo tvrdí, že jednoznačně ano, další poukazují na fakt, že tito muži bývali nasazování do nejnebezpečnějších zón a situací. Právě to je prý příčinou toho, že střelné zbraně používali častěji než jiní. Nemyslí si to ale všichni lidé z Blackwateru. Loni v srpnu se na soud v americkém státě Virginia obrátili s výpovědí dva bývalí zaměstnanci společnosti, kteří proti Princeovi vznesli setsakra závažná obvinění. V anonymitě fiktivních jmen John Doe I a John Doe II, která se v těchto případech obvykle používají, například sdělili, že se jejich bývalý zaměstnavatel věnoval pašování zbraní do Iráku. Kontraband prý býval skryt v paletách se psím žrádlem. To nepopírá ani sám Prince, podle něj ale byly zbraně takto schované kvůli „zkorumpovaným zahraničním celníkům“. Jak dále tvrdí jeho bývalí kolegové, Prince si myslí, že je „křesťanský křižák obtížený úkolem vyhladit muslimy a islámskou víru ze zeměkoule“. Podle Johna Doe II se rovněž zdá, že Prince a někteří jeho kolegové zavraždili nebo nechali zavraždit „jednu nebo více osob“, které o protiprávním jednání chtěly dát echo federálním úřadům. V neposlední řadě prý Prince vědomě do Iráku posílal „nezpůsobilé“ muže. Na vznesená obvinění nechtěla společnost ještě loni v létě nijak reagovat. V prosinci už ale Prince změnil taktiku.
Šachy pro pokročilé Naznačil, že kromě vedení Blackwateru pracoval pro samou CIA. „Dal jsem sebe i svou společnost CIA k dispozici pro jisté velmi riskantní mise. Když to ale bylo politicky výhodné, někdo mě svrhnul pod autobus,“ shrnul svůj názor pro Vanity Fair. Princeovy lidi údajně CIA najímala na vysoce tajnou operaci, o jejíž existenci dlouho nevěděl ani sám šéf CIA Leon Panetta a která měla spočívat v „lovu“ teroristů al-Káidy. Na jednání v Kongresu prosáklo Princeovo jméno – a právě to má nyní svému okolí tento muž nejvíc za zlé. Bylo by ale naivní se domnívat, že vztah Prince a CIA je černobílý. Naopak, připomíná spíš všemožné odstíny šedi – někteří vysoce postavení činitelé CIA dokonce v minulosti odešli pro Blackwater pracovat. Z přediva vztahů se navenek dostane jen zlomek, a navíc jen ten, který se konkrétní skupině momentálně hodí. I v tomto kontextu je nutné vidět Princeovo čerstvé prohlášení, podle něhož z čela společnosti odstupuje a baží napříště po kariéře středoškolského učitele. Ani fakt, že svou společnost před časem přejmenoval na „Xe“ podle chemické látky xenonu, zase tak moc neznamená. Všechny tyto kroky jsou jen šachovými pohyby, jejichž pravý smysl se veřejnost včetně médií dozví buď se značným zpožděním, nebo také nikdy.
FAKTA
- Američan Erik Prince (40) je bývalý voják a zakladatel „private military“ společnosti Blackwater.
- Firma začala slavit úspěch s nástupem teroristické sítě al-Káida na globální scénu v roce 2000.
- V Iráku a Afghánistánu střežila americké diplomaty a konvoje.
- Její muži byli nařčeni z používání nadměrného násilí a po několika masakrech se potýkají se soudními žalobami.
- Prince se chce z čela firmy, přejmenované na Xe, stáhnout a jít učit na střední školu.
