Na slovíčko Je to výraz tak běžný, že asi málokoho napadne bádat nad tím, jak k němu čeština přišla. Jeho původ nutno hledat v románských jazycích, v tomto konkrétním případě v italském percento, kterýžto tvar vznikl z latinského pro cento, „na sto, pro sto“.
**Na slovíčko
Je to výraz tak běžný, že asi málokoho napadne bádat nad tím, jak k němu čeština přišla. Jeho původ nutno hledat v románských jazycích, v tomto konkrétním případě v italském percento, kterýžto tvar vznikl z latinského pro cento, „na sto, pro sto“. V italštině se to asi kvůli libozvučnosti poněkud převrátilo, ale Němci se vrátili k latině, začali užívat Prozent, samozřejmě čteno „procent“, což si naši předkové upravili podle svých zásad do dnešní pravopisné podoby.
Význam nás učili už v základních školách, takže by asi ani nebylo třeba opakovat, že jde o „setinu čísla (hodnoty, veličiny) považované za základ“ či „stý díl, setinu celku“. Stejně tak, když se setkáme se rčením „je to na sto procent“, každý hned chápe, že mluvčí měl na mysli „je to naprosto jisté“, sdělení „má z toho procenta“ pak nahrazuje „podílí se na zisku“, „pracovat za procenta“ znamená zase „pracovat za podíl na finančním výsledku“ a tak dále.
Drobný problém představuje tvorba přídavného jména. Nejpřirozenější jsou tvary procentní, procentový, procentuální (např. podíl). Vedle toho se hlavně v bankách a mezi finančníky vůbec setkáváme častěji s mezinárodní podobou percentuální. Všechny tyto tvary jsou pravopisně správné, mámeli na mysli „procenty či v procentech vyjádřený nebo určený“. Měli bychom se však vyhýbat psaní percentuelní. V češtině se u podobných adjektiv přejatých z cizích jazyků ustálila koncovka -ální (viz aktuální, eventuální), takže patří i do tohoto slova.
