Pětatřicetimetrová socha svobody ležela na parkovišti obrácená tváří k nebi. Ne, nešlo o slavný francouzský dar americkým revolucionářům na newyorském Ostrově svobody, nýbrž o jeho brazilskou repliku. Luciano Hang, majitel největšího maloobchodního řetězce v zemi, si z amerického symbolu udělal byznys: kopie Sochy svobody se tyčí nad mnoha jeho obchody po celé Brazílii. V hlavním městě však narazil. Podle tamních regulí totiž paní s pochodní a knihou překračovala povolenou výšku reklamního předmětu; na poslední chvíli ji Hang musel nechat ležet.
Socha se vztyčí
Pro příznivce tehdy již zvoleného, ačkoli ještě neúřadujícího prezidenta Jaira Bolsonara to bylo důkazem, že jejich oblíbenec bude mužem na svém místě. Zruší obávanou byrokracii, za třináct let vlády socialistů nesnesitelně vybujelou, sníží daně, otevře zemi investicím z bohatého severu, zkrotí inflaci, zajistí pěkně placená pracovní místa a vůbec přivede Brazílii tam, kam patří, to jest mezi vyspělé země světa.
Luciano Hang, majitel největšího maloobchodního řetězce v Brazílii, si ze Sochy svobody udělal byznys. Kvůli regulím ji však musel nechal ležet.
Takové naděje chovají Bolsonarovi příznivci dodnes, kdy už má za sebou první týdny v prezidentské funkci. Podle různých průzkumů tak smýšlí 64 až 68 procent Brazilců. „Brazilský stát je v rozkladu. Teď však máme historickou příležitost posunout se směrem k tržní ekonomice,“ pochvaloval si při Bolsonarově inauguraci bývalý guvernér tamní centrální banky Carlos Langoni. „Prezident Bolsonaro vyvystoupá na pódium a s ním se vztyčí i naše socha,“ tweetoval pro změnu na důkaz důvěry v metafyzické erektivní schopnosti nového muže v čele Brazílie maloobchodník Hang.
Zbytek světa sledoval loni Bolsonarův vzestup se smíšenými pocity. Kvůli proříznutým ústům dostal přezdívku „tropický Trump“, což nebylo myšleno jako kompliment. Na straně druhé jeho zápal pro liberalizaci brazilské ekonomiky sliboval skutečnou naději v regionu, jenž má s pokusy na podobné téma zkušenosti řídké a - s čestnou výjimkou Chile - špatné. Jmenování respektovaného ekonoma Paula Guedese ministrem financí považovali mnozí za krok správným směrem. Na druhé straně Bolsonaro až do loňské prezidentské kampaně v parlamentu hlasoval téměř dvacet let s levicí na ochranu velkých firem, ať už státních, či nikoli.
Trump, či Reagan?
Jinými slovy, svět netrpělivě čekal, co se z Bolsonara vyklube: nový Trump s trochou lampasácké příchutě, nebo ekonomický liberalizátor ve stylu řekněme Ronalda Reagana? Nebo nějakým nečekaným způsobem, jejž jihoameričtí politici ovládají jako málokdo jiný, snad obojí? Dosud v tom není jasno - prezident schválil převzetí státní firmy Embraer americkým Boeingem, což je dobrá zpráva. Rozhodl o přesunutí ambasády v Izraeli do Jeruzaléma, což je razantní, ale nikoli nutně destruktivní počin. Chlubí se rostoucími cenami akcií, na čemž sice nemá faktickou zásluhu, ale kdo by to na jeho místě nedělal. Slíbil ekonomické reformy, ale ty zatím ještě nejsou ani na papíře.
Když proto přijel brazilský prezident v předposledním lednovém týdnu do švýcarského Davosu, aby se na tamním ekonomickém fóru osobně seznámil s kolegy mocipány, upíralo se na něj mnoho pozorných očí. Vrcholem měl být jeho projev.
Bolsonaro tedy dostal ideální prostor k sebeprezentaci - a promarnil jej. Projev sám v Davosu dobře zapadl, protože nebyl nijak zajímavý. Bolsonaro odříkal všechny povinné věci - že je dojatý, jak ho pěkně přijali; o tom, jak Brazílie potřebuje Davos (a trochu i Davos Brazílii); jak parádní prostředí zařídí on sám všem zahraničním investorům; jak skoncuje s bolívarovskou levicí v Jižní Americe.
Reportér britského týdeníku The Spectator nicméně v publiku zaslechl spekulace o tom, jak asi vypadá běžný brazilský politik, když o Bolsonarovi se mluví jako o charismatickém vůdci. O presidente po celou dlouhou čtvrthodinku svého projevu působil jako člověk, kterému je ve vlastní kůži strašně nepohodlně, asi jako když novopečený zeť fakt potřebuje věno, a uvolí se tedy u příležitosti nedělní návštěvy stáhnout si vlasy do culíčku a schovat to nejstrašlivější tetování pod košili. Celkem vzato mu nikdo nevěřil, ani kolik je hodin. „A to jsem vážně chtěl, aby mi byl sympatický…,“ povzdechl si podnikatel světového formátu, jehož The Spectator nechtěl jmenovat.
Podivné juniorovy pletky
Prezident šesté nejlidnatější země planety vypadal, že je myšlenkami úplně jinde než v Davosu, a mohl k tomu mít dobrý důvod. Ještě než se v Paláci svítání, jak se říká jeho rezidenci, pořádně zabydlel, přivalily se na něj dva potenciálně ničivé skandály. Navzájem spolu souvisejí a v obou hraje prominentní roli jeho syn Flávio, jinak čerstvě zvolený senátor.
Prvnímu z nich se doma říká mensalinho. Ono slovo vzniklo jako odkaz na skandál, jenž potopil jednoho z Bolsonarových předchůdců, Luize Inácia Lula de Silvu. Provalilo se na něj, že osobně schvaloval vydávání úplatků, jimiž si jeho partaj udržovala přízeň koaličních spojenců. Tyto peníze odcházely na místo určení vždy v měsíčních tranších, pročež se jim říkalo mensalão.
Povedený synáček. Prezidentův syn Flavio Bolsonaro má schopnost přimotat se k velkému průšvihu. Pro něho osobně to může, nebo nemusí znamenat konec kariéry, zlá zpráva to však může být pro Brazílii a její ekonomiku.
Mensalinho je zdrobnělina uvedeného termínu a popisuje nešvar jiného typu -politici na všech možných úrovních si nacpou kancelář personálem, jak jim jen zákon dovolí. Část platu těchto podřízených jim jde do kapsy. Nejlepší je, když dotyčný podřízený politikovi dluží nějakou laskavost; tím je zaručeno, že se proti takové praxi neozve.
Pan Flávio Bolsonaro, dnešní senátor, byl od roku 2003 poslancem ve státu Rio de Janeiro. Při nástupu mu bylo pouhých 22 let, takový to byl politický talent. A zjevně se podle toho činil. Zaměstnával otcova kamaráda Fabrícia Queiroze, jehož dcera Nathalia zase pobírala plat coby zaměstnankyně kanceláře Jaira Bolsonara v Brazílii (v době, kdy dnešní prezident byl poslancem) na plný úvazek. Částka zhruba odpovídající třetině jejího platu, celkem ekvivalent 96 tisíc dolarů, se během inkriminované doby objevila na účtu Flávia Bolsonara. Co má být? na to junior. Ty peníze jsou přece z mého obchodování s realitami. Skutečnost, že Nathalia v téže době vedla v tisíc kilometrů vzdáleném Riu praxi soukromé kondiční trenérky, vzal čert.
Jak to víme? Zjistili to vyšetřovatelé tamních korupčních kauz, pěkně rozjetí od roku 2016, kdy jejich odhalení pomohla pohřbít kariéru tehdejší prezidentky Dilmy Rousseffové. Zprávu zveřejnila brazilská média v čele s nezávislým centristickým deníkem Folha de S. Paulo.
Druhá část skandálu je ještě hrozivější. Na přímluvu pana Queiroze zaměstnávala kancelář Flávia Bolsonara také ženu a matku bývalého elitního policisty jménem Adriano Magalháes da Nóbrega. Na tom by nebylo nic zlého, nebýt faktu, že Nóbrega je v současné době na útěku před spravedlností. Je podezřelý z organizování obávané skupiny nájemných vrahů, kteří si říkají Escritório do Crime čili Úřad pro zločiny. Skupině je přičítána mimo jiné vražda Marielle Frankové, radní z Ria de Janeira a známé levicové aktivistky.
Hrozba pro ekonomiku
Bolsonaro mladší se rychle obou dam zbavil, ale to nic nemění na faktu, že prezidentův syn má pozoruhodnou schopnost přimotat se k velkému průšvihu. Pro něho osobně to může, nebo nemusí znamenat konec kariéry, zlá zpráva to však může být pro Brazílii a její ekonomiku.
V čerstvé paměti je ještě případ Michela Temera, bezprostředního předchůdce Bolsonara seniora v nejvyšší státní funkci. Do ní se dostal coby viceprezident již zmiňované Dilmy Rousseffové, již odstavila ústavní žaloba kvůli korupci. Centrista Temer se pustil do politicky ožehavého úkolu důchodové reformy - když vtom ulpělo podezření z těžkotonážní korupce i na něm. Bojoval a na rozdíl od své bývalé šéfové si funkci udržel, ale na reformu musel zapomenout.
I Bolsonaro slibuje penzijní reformu. Její nejdůležitější součástí má být zvýšení důchodového věku na 65 let pro muže a 62 pro ženy. Očekává se, že bude k jejímu prosazení potřebovat veškerý politický kapitál, jaký bude schopen dát dohromady. Fakt, že podezření z nekalostí se objevují již po pár týdnech v prezidentském křesle, mu jeden ze základních kroků k ozdravení brazilské ekonomiky rozhodně neulehčují.
Dále čtěte:
Mesiáš z Ria. Čerstvě zvolený brazilský prezident Jair Bolsonaro chce zavést pořádek a prosperitu
Bohatstvím Latinské Ameriky je mladý lidský kapitál, říká šéf tamního CzechTradu Ulrych
