Sociální demokraté mají o čem přemýšlet. Snaha za každou cenu vcházet po celé čtyři roky do Strakovy akademie předními dveřmi se jim vrací jako bumerang. Pochyby o nadějnosti opoziční smlouvy se potvrzují čím dál tím častěji. Vynořuje se s nimi otázka, jak dlouho ČSSD se smluvně opoziční filozofií vydrží. Nejen jako silná strana sama o sobě, ale i jako strana přitažlivá pro voliče.
Kolik sebevědomí zbývá sociálnědemokratickým architektům paktu s ODS, ukáže tanec kolem novely volebního zákona. Miloši Zemanovi, pokud chce v budově vlády dál úřadovat, nezbývá než umravnit ty přátele senátory, kteří předlohu vynucenou ODS nehodlají schválit.
Premiér se za senátory chystá a třeba se mu i povede odbojníky zpacifikovat. Ale za jakou cenu? Oslabení strany, která už díky opoziční smlouvě začala korodovat. Nad tím, že předseda ČSSD podřezává vlastní straně větev, by se dalo pokrčit rameny – je to vnitrostranická záležitost. Jenomže ne tak docela. Slabá a rozpolcená sociální demokracie politickému dění neprospěje. A v důsledku smaže i efekt, který snad mohl přinést nový volební zákon: vytváření přirozených spojenectví, vznik vlád levého či pravého středu.
Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly. Dobře myšlený záměr byl i na začátku debat o změně volebního systému. Rozhodování o tom, zda vtělit do poměrného systému většinové prvky, mělo být rozhodováním o tom, jestli za důležitější považujeme vytvoření co nejlepších podmínek k akceschopnosti vlády, nebo co nejpřesnější zastoupení stran v Parlamentu. První možnost podle průzkumů preferovala v době nejbouřlivějších diskusí jak odborná veřejnost, tak ekonomové (EURO 26/1999). Zkušenosti éry menšinových vlád zapůsobily, půda pro rozumnou změnu byla připravena.
Politici se k ní ale neodhodlali. ODS, vědoma si moci opoziční smlouvy, neodolala a do zákona prosadila nepřiměřeně striktní opatření. Malá domů občanských demokratů učinila z předlohy, která měla nahrát stranám s největším koaličním potenciálem, zákon zaručující téměř absolutní hegemonii silných stran. Sociální demokracie, vědoma si moci opoziční smlouvy, neodolala a na požadavky kývla. Ke škodě vlastní i obecné. Konce škod se dohlédnout nedá. Regulérní volby se mají konat v roce 2002, a kdo vládní moc získá, nemá smysl odhadovat. Klidně se ale může stát, že se opět bude volit podle starých pravidel. Ta podle vývoje momentálních volebních preferencí věští další politický pat.
