NA SLOVÍČKOPatří ke slovům, která se prosazují ve sdělovacích prostředcích s mimořádnou vehemencí. Neuplyne snad ani den, abychom se s ním ve zprávách, reportážích či komentářích nesetkali. Ne, že by byl terorismus v češtině docela nový, ale získává stále aktuálnější význam.
NA SLOVÍČKO
Patří ke slovům, která se prosazují ve sdělovacích prostředcích s mimořádnou vehemencí. Neuplyne snad ani den, abychom se s ním ve zprávách, reportážích či komentářích nesetkali. Ne, že by byl terorismus v češtině docela nový, ale získává stále aktuálnější význam. Jeho etymologickým východiskem je teror, „kruté násilí“, pocházející z latinského terror, „strach, hrůza, hrozba“.
Význam slova prodělal v průběhu historického vývoje v obecném povědomí posun. Za připomenutí stojí výklad z Ottova slovníku naučného (podle pravopisu a zvyklostí ze začátku minulého století): „Terrorismus, hrůzovláda, obzvláště v revoluci francouzské doba od 2. čna 1793 do 28. čce 1794 zvaná Régime de la Terreur.“ Kdeže tehdejší sněhy jsou! Během doby došlo nejen k rozšíření, ale vlastně také ke změně smyslu termínu.
Současné slovníky jej osvětlují asi takto: Terorismus je metoda zastrašování politických odpůrců hrozbou a užitím násilí proti osobám či majetku; například RAF v Německu zaměřená na radikální změnu poměrů, nebo hnutí Basků, Irů, Katalánců, Korsičanů, Kurdů či obyvatel jižního Tyrolska na podporu autonomie, případně odtržení od státu, jehož jsou součástí. Některá z těchto hnutí už patří historii, a tak v publicistice se dnes termínem terorismus myslí především ten islámský. Kolik má společného s náboženstvím, těžko určit, zdá se, že se do něho transformovalo osvobozenecké hnutí v zemích třetího světa. Nesporně představuje stále větší problém mezinárodní společnosti.
