Na slovíčko Nemůže být pochyb o českém původu tohoto slova. Ba dokonce ani o tom, že jeho etymologie vede až do hypotetické praslovanštiny (viz například shodné kořeny ruského slova sčot téhož významu). Ve staré češtině existovalo sloveso čísti, které znamenalo jak dnešní „číst“, tak „počítat“ - ba i „považovat“.
**Na slovíčko
Nemůže být pochyb o českém původu tohoto slova. Ba dokonce ani o tom, že jeho etymologie vede až do hypotetické praslovanštiny (viz například shodné kořeny ruského slova sčot téhož významu). Ve staré češtině existovalo sloveso čísti, které znamenalo jak dnešní „číst“, tak „počítat“ - ba i „považovat“. Z toho vzniklo podstatné jméno počet, také s více významy, z nichž jeden znamenal totéž, co pozdější účet (počet klásti nebo položiti = „účtovat“).
Účet má dnes v naší mateřštině dva základní významy: „listina, v níž dodavatel vyjadřuje peněžní nárok vůči odběrateli za dodané věci nebo prokázané služby a práce“ a „přehled o stavu a změnách hospodářských prostředků nebo jejich zdrojů (například peněžních pohledávek, výdajů a příjmů)“. Navíc se užívá často v přeneseném smyslu, třeba bavit se na cizí účet, mít s někým nevyřízení účet nebo to jde na váš účet, tedy „na vaši odpovědnost, týká se to vás“.
V souvislosti s tímto tématem nemůžeme pominout ani mezinárodní synonymum konto. Pochází z italštiny a má - stejně jako mezinárodní pojmenování počítače - kořeny v latinském computare, „počítat“. Stojí za pozornost, kolik názvů v oblasti finančnictví se dostalo do mezinárodní terminologie z Apeninského poloostrova. Svědčí to, že se právě tam dají hledat někdy na přelomu středověku a novověku počátky moderního účetnictví. Jako další důkaz může sloužit třeba kontokorent (conto corrente, od italského correre, „běžet“), což jsme si přesně přeložili jako běžný účet.
