Proč česká média neinformují včas o podstatných věcech?
V poslední květnový den napsaly slovutné The New York Times (NYT) o sporu ohledně „ztraceného“ Mendelova rukopisu. Epochálního díla Pokusy s rostlinnými hybridy z roku 1865, jež vzniklo v Brně a je zakladatelským dílem genetiky. O to, komu náleží dílo, které bylo odvezeno z brněnského opatství do Německa, se začala zajímat rakouská i německá média. A až poté i sdělovací prostředky (a politici) v Česku. Tak trochu s křížkem po funuse. O příběhu, v němž nechybí církev, rodinné tahanice, geniální vědec i diplomatické nóty, totiž týdeník EURO informoval jako první. Už v říjnu 2009.
Ani Einsteinovy deníky...
Byla to zřejmě autorská ješitnost, když jsem se loni domníval, že právě tohle je zásadní zpráva. Pecka, která by měla překročit hranice českých tiskovin a zdejších žabomyších sporů! Po článku (EURO 41/2009), který našel odezvu jen jako nezdrojovaný „kraťas“ v regionální MfD, jsem text nabídl nejen kolegům v České televizi a rozhlase, ale i pobočce zahraniční tiskové agentury s jediným přáním – upozornit na případ, dopátrat souvislosti a zvýšit českou šanci získat manuskript. Marně. „Čekal jsem haló a mezinárodní dopad. Ticho bylo šokující,“ řekl mi jeden ze zdrojů. Čím to? Jednali jsme chybně? Málo skandálně? Anebo nedokážou česká média rozpoznat důležité události?
Představte si scénář. Nějaký deník v Británii přijde s tvrzením, že ví, kde se nachází rukopisný náčrt evoluční teorie Charlese Darwina. Vypátrá jej – dejme tomu – ve Francii. V úschově někoho, komu se trochu podivně zatoulal do knihovny… Co bude následovat? Spustí se mediální humbuk, masáž, rej, právní i mravní diskuse a společenská debata, zda dílo patří tam, kde vzniklo. Podobně by se asi vedlo i Einsteinovým deníkům. Přehánění? Nikoli. Dávat Johanna Gregora Mendela (1822–1884) do společnosti velikánů není náhodné. Ve světě je totiž „otec genetiky“, jenž ve sklenících brněnského opatství křížil hrách (až objevil zákony dědičnosti), mnohem slavnější než u nás.
Ztracený manuskript
Rukopis Versuche über Pflanzen-Hybriden geniálního augustiniána se po druhé světové válce „ztratil“. Původně byl v majetku brněnského Přírodozkumného spolku. V roce 1988 se dostal do rukou pátera Clemense Richtera ze Stuttgartu, údajného Mendelova dědice. „Jako řeholník neměl Mendel přímé potomky. Informace, která hovoří o Mendelově prapravnučce, je mylná. Jedním z principů života v řádu je, že vše, co jeho člen vytvoří a vlastní, patří komunitě, v níž žije. V Mendelově případě to bylo brněnské opatství. Skutečnost, že majetek řeholníků patří řádu, je známá i augustiniánům v Německu. Proto jsou nároky P. C. Richtera nepochopitelné,“ říká ke kauze brněnský opat Lukáš Evžen Martinec.
Po zabrání kláštera komunisty v roce 1950 uchovávali manuskript řeholníci a až roku 1988 byl zapůjčen do úschovy augustiniánům v Německu podléhajícím vikariátu ve Vídni. Po listopadové revoluci začalo brněnské opatství získávat nazpět rozebrané kulturní dědictví. A dopátralo se i rukopisu, o nějž zažádalo kvůli vystavení v expozici Mendelova muzea. Dle NYT se páter Clemens letos v květnu s rodinou rozkmotřil, protože prý připustil, že rukopis augustiniánům patří. Část rodiny mu vyhověla. Vyzvedla jej ze sejfu a předala představenému ve Vídni.
Komu patří Mendel?
Tím příběh nekončí. O „vědeckou relikvii“ se přou příbuzní, sudetští Němci i řád. „Není pravda, že si rukopis nárokuje vídeňský vikariát nebo ČR. Ty mohou jen zprostředkovat vrácení vlastníkovi, jímž je starobrněnské opatství. Bádensko-wűrttemberské ministerstvo pro vědu, výzkum a umění však 10. května zakázalo vrátit rukopis na Moravu, protože jde o jeho kulturní dědictví. Takový postup úřadů odmítáme a žádáme navrácení památného rukopisu vlastníkovi – Augustiniánskému opatství na Starém Brně. Tedy do míst, kde vznikl,“ říká Martinec. Dle informací týdeníku EURO by se to mělo i stát. Je ostudné, že o památky světové důležitosti se české veřejné mínění začíná zajímat, až když nám to musejí připomenout hlasy z ciziny. Snad už nyní Mendela doceníme.
