Ve Frankfurtu nad Mohanem právě probíhá výstava s názvem Die Jugend von heute (Mladí dneška). Představuje obrazy, kresby, fotografie, videonahrávky, sochy, celkem 160 děl. Jeden z recenzentů napsal: „Kdo se protáhl všemi halami, má dojem, že už všechno viděl před deseti, dvaceti či třiceti lety.“
Kurátor výstavy, šestatřicetiletý Mathias Ulrich, tvrdí, že na ideu přišel díky tomu, že je příslušníkem generace, která si mládí prodloužila až do středního věku. I čtyřicátníci a padesátníci dnes nosí tenisky, navštěvují noční kluby a na rtech mají stále čerstvou pivní pěnu. Raději poslouchají techno, cestují, než aby se starali o děti a chodili do řádné práce a skládali doktorát. Tuto tezi potvrzují i umělci, kteří vystavují: celkem jich je padesát, třem z nich je přes padesát a jen jednomu méně než pětadvacet let.
Psychologové dobu mládí definují jako čas prvních zážitků a s nimi spojených silných emocionálních vjemů. Tito noví „stále mladí“ však silné prvotní zážitky nahradili častou změnou všeho. V katalogu výstavy se zároveň připomíná, že této generaci nekoluje v krvi žádný protest. Se světem, který je obklopuje, jsou smíření a se skutečnými mladými mají společné hlavně to, že se starají jen o sebe. Představují pravý opak toho, co dělali kdysi staří a moudří, kteří se odmítali oženit, aby se pokusili pochopit to, co pochopit nelze, a poznat to, co se poznání vzpírá.
Výstavu dobře doplňuje nedávno vyšlá kniha Paula Nolteho Riskante Moderne, v níž tento berlínský profesor moderních dějin upozorňuje, jak se z německé společnosti ztrácí schopnost suverénně zacházet s fenoménem rizika. Podle něj jsme se stali společností nepřátel rizika, máme strach o čemkoliv rozhodovat. Hlavní heslo zní: Ne teď, ale snad později. A právě tato mentalita způsobuje i strach z dospělosti a vytváří věčné adolescenty. Bohužel tento trend se týká hlavně vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří dnes s touto mentalitou obsadili na Západě rozhodující posty. Důsledek: veškeré inovační procesy ve vědě, technologiích i rozvoji infrastruktury se odkládají.
Jak je vidět, blahobyt a silný sociální stát ve vztahu k riziku zmrzačil lidi podobně jako totalitní režimy.
