Českoněmecký podnikatel Heinrich Drasche se narodil v Brně, působil ale většinou ve Vídni.
Byl majitelem několika velkostatků, uhelných dolů a vybudoval jednu z největších cihlářských společností v Evropě – Wienerberger Ziegelfabriks- und Baugesellschaft.
Vídeňskou firmu Wienerberger Ziegelindustrie založil roku 1819 Alois Miesbach – rodák z jihomoravských Rešic. Už jeho otec vlastnil na Moravě cihlářské pece a uhelné doly, Alois proto nebyl v oboru úplným nováčkem.
Cihlářství bylo ale na počátku 19. století ještě v plenkách a výrobní proces byl velmi zdlouhavý. S vodou smíšený jíl se musel nejdřív natlačit do dřevěných forem, uhladit deskou a sušit na vzduchu. Cihly se poté dlouhé dny pálily v pecích vytápěných dřevem a teprve po ochlazení byly připraveny k expedici.
Miesbacha to ale neodradilo. Na jižním okraji Vídně, na kopci nazvaném Wienerberg, vybudoval moderní cihlárnu s několika vypalovacími pecemi a roku 1835 vymyslel i nový stroj na uhlazování cihel. Podnik se rychle rozrůstal, evropského významu ale dosáhl teprve pod vedením jeho synovce Heinricha Drasche, který firmu převzal roku 1857.
Miesbachův nástupce
HEINRICH DRASCHE (1811-1880)
Narodil se 19. dubna 1811 v Brně. Absolvoval zde gymnázium a vyučil se kupcem. Poté studoval komerční a technické vědy ve Vídni, kde si ho všiml strýc Alois Miesbach a nabídl mu místo ředitele firmy Wienerberger Ziegelindustrie. Po Miesbachově smrti celý podnik získal a do několika let z něj vybudoval jednu z největších cihlářských společností v Evropě. Kolem roku 1870 měla již 12 cihelen, 15 dolů a zaměstnávala na 10 tisíc dělníků. Roku 1870 byl Drasche povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Wartinberg. Zemřel 24. července 1880.
Heinrich Drasche se narodil roku 1811 v rodině zámožného brněnského kupce Josefa Drasche. Absolvoval gymnázium v rodném městě a na otcovo přání se vyučil kupcem. Několik let pracoval v Brně jako úředník a zdokonaloval se v jazycích. Poté studoval ve Vídni komerční a technické vědy a za vynikající výsledky obdržel cenu nadace Daniela von Coitha.
Jeho strýc Alois Miesbach si nadaného mladíka velmi oblíbil a brzy ho jmenoval ředitelem svých podniků i spolumajitelem firmy Wienerberger Ziegelindustrie. Po Misebachově smrti roku 1857 se pak Heinrich Drasche stal jediným dědicem celého impéria. Ještě za strýcova života zahájil v letech 1829 až 1830 uhelný průzkum v okolí Vídeňského Nového Města a Lichtenwörthu (jižně od Vídně). Získal státem opuštěný důl Thallern u Göttweinu a uvedl ho do provozu.
Uhlí pro metropoli
Aby si rozšířil vědomosti, podnikl Drasche roku 1831 cestu do Belgie, Skotska a Francie a věnoval se studiu hornictví na akademii v Banské Štiavnici. Jím vedené doly velmi prosperovaly a zanedlouho nezásobovaly už jen Miesbachovy cihelny, ale dodávaly uhlí do celé rakouské metropole. To si vyžádalo jejich další rozšiřování i vznik nových provozů. Roku 1837 otevřela firma doly v Grünbachu u Vídeňského Nového Města, roku 1840 v Gloggnitz a roku 1841 v Seegraben u Lubna, kde těžba dosahovala až 112 tisíc tun uhlí ročně.
Povzbuzen tímto úspěchem založil pak Drasche ještě doly v Hausrucku a Junkreise a pokusně kutal také v plzeňské pánvi a v Uhrách. Navíc otevřel lignitové doly v Lužnici a Nové Vsi u Hodonína, v Grillenbergu ve Štýrsku, v Kraňsku a Brennbergu.
Třicet cen za péči
RICHARD DRASCHE (1850-1923)
Syn Heinricha Drasche se narodil 18. března 1850 ve Vídni. Po otcově smrti roku 1880 převzal vedení společnosti Wienerberger Ziegelfabriks- und Baugesellschaft, dokončil výstavbu Heinrichshofu a ve Vídni založil Drasches-Prak. Věnoval se ale především malířství a specializoval se na motivy předalpské krajiny. Roku 1881 zakoupil zámek v Pardubicích s hradem Kunětická hora, pod kterým založil velký kamenolom. Obě památky vlastnil až do roku 1920, kdy je za 836 tisíc korun prodal pardubickému Musejnímu spolku. Zemřel 4. července 1923.
Podobně, zejména po převzetí všech Miesbachových podniků v roce 1857, rozšiřoval i podnikání v cihelnách a do provozů zaváděl nové výrobky a technologické inovace. Na světové výstavě v Londýně 1862 získal zlatou medaili za aplikaci moderních technologií při těžbě uhlí a v Paříži byl roku 1867 oceněn za vynikající kvalitu cihlářských a kameninových výrobků i za novou konstrukci kruhové pece. Ta přinesla dvoutřetinovou úsporu paliva a podle odborníků „kouřem minimálně zatěžovala životní prostředí“.
Od pařížské výstavní poroty dostal navíc Drasche ještě stříbrnou medaili za vzornou výstavbu dělnických domků a 30 dalších cen za humanitární péči o zaměstnance. Všichni ostatní podnikatelé z habsburské monarchie získali takové ceny pouze čtyři.
Rytíř von Wartinberg
Heinrich Drasche vlastnil kolem roku 1870 již 12 cihelen, 2 továrny na kameninové zboží a 15 uhelných dolů. Vyráběl 180 milionů cihel ročně a zaměstnával zhruba deset tisíc dělníků. Roku 1869 všechny závody sloučil do jedné firmy Wienerberger Ziegelfabriks- und Baugesellschaft, která se stala největším výrobcem cihel ve střední Evropě.
Vedle podnikání se Drasche výrazně podílel také na stavebním vývoji Vídně. Zakoupil deset parcel, na kterých vybudoval komplex činžovních domů – takzvaný Heinrichshof. Na vídeňské Ringstrasse stál až do konce druhé světové války, kdy byl zasažen bombardováním a následně stržen.
Za zásluhy získal Drasche Řád Františka Josefa I., rytířský kříž Albrechtova řádu a rytířský kříž carského Řádu svatého Stanislava. Roku 1870 byl povýšen do rytířského stavu s přídomkem von Wartinberg a za heslo v erbu si zvolil „lustus et tenax“ (spravedlivý a vytrvalý).
Děrovaný Porotherm
Po Heinrichově smrti roku 1880 převzal vedení všech podniků jeho syn Richard. Dokončil výstavbu Heinrichshofu a ve Vídni založil také Drasches-Park. Více než podnikání se ale věnoval malování. Učil se u rakouského výtvarníka Eduarda Amesedera a maloval především krajiny. Roku 1881 zakoupil panství Pardubice s hradem Kunětická hora, které vlastnil téměř čtyřicet let.
Rodinný podnik se mezitím změnil na akciovou společnost s názvem Wienerberger AG, která pokračovala v předchozí produkci. Po druhé světové válce sice přišla o část závodů, předním evropským výrobcem cihel ale zůstala. V padesátých letech začala využívat moderní cirkulační pece a v sortimentu se objevily i první děrované cihly, které se díky výborným izolačním vlastnostem brzy staly celosvětovým hitem. Dnes je firma vyrábí pod ochrannými značkami Porotherm a Poroton.
