Kampaň Mitta Romneyho, republikánského favorita, který se pravděpodobně utká 6. listopadu s Barackem Obamou v souboji o Bílý dům, zpestřuje zajímavá dekorativní pomůcka. Po stranách pódií, z nichž promlouvá na různých místech Spojených států k voličům, umísťuje jeho tým dvě obří televizní obrazovky. V pravý moment se na jejich nazelenalých monitorech rozbliká číslo, které má všechny přítomné ohromit. Řeč je o aktuální výši deficitu Spojených států přesahujícím 15 bilionů dolarů. Pro představu, je to zhruba tolik, kolik dohromady vyprodukuje (ve formě zboží a služeb) za rok americká ekonomika.
Efekt tím však zdaleka nekončí. Díky propojení s počítačem tato horentní částka před zraky znepokojených voličů neustále narůstá. Pomyslné tikající „hodiny“ mají především symbolizovat neschopnost prezidenta Obamy s tímto balvanem něco udělat. „Pokud mě zvolíte na podzim novým prezidentem Spojených států, povedu si lépe a dokážu tato čísla zpomalit,“ vzkazuje Romney na mítincích nespokojeným Američanům. K tomu, aby definitivně získal nominaci své strany, potřebuje 1144 hlasů delegátů z 50 amerických států. Koncem minulého týdne jich měl jistých 101, druhý Newt Gingrich 32.
Podobná rétorika, jakou Romney používá, je v kurzu. Výše obřího deficitu země, nadprůměrná nezaměstnanost a evergreen zvaný „daně“ patří k nejožehavějším tématům letošní prezidentské volební kampaně.
Volební rétorika
Ve Washingtonu se stalo již tradicí, že prezident předkládá rozpočet pro nový fiskální rok, jenž začíná 1. října, už první únorové pondělí. Obama si tentokrát vzal více času. Podle Bílého domu s rozpočtem přijde tento týden. Návrh prezidenta ovšem není pro Kongres závazný a mnozí se obávají, že vzhledem k podzimním volbám je jeho plán již předem „mrtvý“. Sněmovnu reprezentantů totiž ovládají republikáni, a ti si prozatím nenechali ujít ani jednu šanci, aby Obamu neobvinili ze zbytečně velkých vládních výdajů a ze špatné fiskální politiky. Logika republikánské Grand Old Party (GOP) je poměrně jednoduchá. Když se Barack Obama stěhoval před čtyřmi lety do Bílého domu, dosahovala výše národního schodku 10,5 bilionu dolarů. Není tedy jasnějšího důkazu o „špatném vedení země a nefunkčnosti jeho ekonomických programů“ než 4,7 bilionu dolarů, o které se státní deficit USA za tu dobu zvýšil. Nezávislý Rozpočtový úřad Kongresu (CBO) koncem ledna oznámil, že deficit americké federální vlády dosáhne v tomto fiskálním roce 1,08 bilionu dolarů, čímž čtvrtý rok po sobě překoná hranici jednoho bilionu. CBO ještě loni v srpnu odhadoval schodek na 973 miliard dolarů. Nové prognózy nepochybně nahrávají republikánům. Před Obamovým nástupem se federální schodek k bilionové hranici nikdy ani výrazněji nepřiblížil. V rozpočtovém roce 2011, který skončil loni v září, vykázal federální rozpočet deficit 1,3 bilionu dolarů, druhý nejvyšší po rekordním schodku 1,41 bilionu dolarů z roku 2009. Obamovi kritici upozorňují, že vládní výdaje vzrostly tak prudce, že jsou v poměru k výkonu ekonomiky nejvyšší od druhé světové války. Ke změně tohoto kurzu vyzval nedávno voliče také šéf republikánské většiny ve Sněmovně. „Když něco nefunguje, jednoduše se to vymění. Je na čase zkusit něco nového,“ uvedl na adresu prezidenta Eric Cantor reprezentující stát Virginie.
Buffettova daň
Stoupenci prezidenta však upozorňují, že Obama pouze naskočil do již rozjetého vlaku. Jinými slovy, že prudký nárůst schodku je důsledkem politiky jeho předchůdce George W. Bushe, který provedl řadu daňových škrtů a také zahájil dvě nákladné války v Iráku a v Afghánistánu. Dále zdůrazňují, že obří díra ve státní kase vznikla i v důsledku výpadků daňových příjmů v průběhu těžké ekonomické recese, která začala v roce 2008. A nakonec, že prezident a jeho lidé mají snahu o snížení rozpočtového deficitu, nicméně republikáni ovládající dolní sněmovnu Kongresu se nechtějí domluvit. Vzhledem k tomu, že je kampaň v plném proudu a že v případě boje o Bílý dům jde skutečně o hodně, i Obama soustřeďuje většinu své energie směrem k americkým voličům. A tak lze očekávat, že spíše než reálný návrh rozpočetu pro nový fiskální rok uslyší Američané 13. února volební agitaci. Obama opět zřejmě zopakuje například zrušení daňových prázdnin pro movité Američany, které zavedl jeho předchůdce Bush. Prezident společně s dalšími demokraty argumentuje, že nynější zákony umožňují bohatým z jejich vysokých příjmů platit daně podle nižší sazby, než jaká se vztahuje na mnoho příslušníků střední vrstvy. Počátkem února Senát projednával návrh zákona podporovaného prezidentem Obamou, podle něhož by lidé vydělávající milion dolarů ročně a více měli platit minimálně 30procentní daň. Přezdívá se mu také „Buffettovo pravidlo“. Milionář Warren Buffett v loňském roce sám upozornil na to, že nepovažuje za spravedlivé, aby byly jeho příjmy zatíženy nižší daní než příjmy jeho sekretářky. Zisky má především z investic, na které se vztahuje 15procentní sazba. Obama se chytil příležitosti a nyní se pasuje do role reprezentanta skupiny „99 procent“. Rozpočtový úřad Kongresu přišel loni v říjnu s šokujícím odhalením týkajícím se zvětšování propasti mezi bohatými a chudými ve Spojených státech. Zatímco lidé s nejnižšími příjmy si od roku 1970 polepšili v průměru o 18 procent, v případě jednoho procenta nejbohatších Američanů se příjmy za totéž období zvedly průměrně o 275 procent. Přibližně 94 tisíc amerických daňových poplatníků, což je čtvrtina všech tamních milionářů má při zdanění příjmů nižší sazbu než nejpočetnější střední vrstva obyvatel.
Šance půl na půl
Ani republikánský kandidát Mitt Romney, jehož majetek je odhadován na 250 milionů dolarů nezůstal v této souvislosti bez povšimnutí. Nechtěně musel přiznat, že za rok 2010 zdanil své příjmy 13,9procentní sazbou a za loňský rok to bude 15,4 procenta, protože jeho příjmy pocházely z investic, a ne ze mzdy. Jak však ukazují průzkumy, mnozí movití Američané jsou připraveni odvádět více peněz ze svých zisků a Buffettovu daň podporují. Záleží jim však na tom, jak s těmito penězi poté federální vláda naloží. Mitt Romney upozorňuje, že je „nemorální“ utrácet více, než si Spojené státy mohou dovolit. Republikánský kandidát populisticky požaduje „vyrovnaný rozpočet“. Ten se však podařilo ve Washington sestavit naposled za dob Billa Clintona. Ten v roce 2001, kdy končil v Bílém domě, za sebou zanechal státní pokladnu s přebytky ve výši 128 miliard dolarů. Obama však nemá to štěstí, aby mohl těžit z ekonomického růstu, jako tomu bylo v 90. letech za dob Clintona. Také americká politická scéna se od těch dob hodně změnila. A nakonec Obama není Clinton. Nynější prezident na vlastní kůži loni pocítil, o kolik příznivců v průběhu svého úřadování přišel, a jak se rozdrolil politický střed, když se snažil s republikány dosáhnout „velké dohody“ o federálním rozpočtu. Také obě hlavní politické strany se polarizovaly. Demokraté se pohnuli více doleva a republikáni se posunuli o několik kroků doprava. Prezident se proto chytá každé příležitosti a momentálně používá nejnovější statistiku ministerstva práce podle které klesla míra nezaměstnanosti ve Spojených státech v lednu na 8,3 procenta z prosincových 8,5 procenta. Díky tomu se dostala na nové minimum za téměř tři roky. „Dejte mi více času, ještě jsem vše nedokončil,“ říká prezident Obama. V nejnovějším rozhovoru pro stanici NBC uvedl, že si druhé funkční období právě z toho důvodu „zaslouží“. Šance kandidátů jsou poměrně vyrovnané. Podle posledního průzkumu ABC News/Washington Post by Obamu volilo 51 procent Američanů a Romneyho 45 procent.
