Izraelský list Maariv zveřejnil prosbu, kterou americký prezidentský kandidát Barack Obama zastrčil minulý týden do Zdi nářků v Jeruzalémě. Správa Zdi nářků to považuje za porušení nejvyššího přikázání, že nikdo kromě autora nesmí prosbu číst. Deník se vymlouvá na to, že ji dostal od židovského studenta náboženství, který lístek vytáhl ze Zdi. Na papírku Obama prosil o zdraví pro rodinu, odpuštění hříchů a ochranu před zpychnutím a zoufalstvím. Toliko tisk.
Jisté je jen to, že Maariv něco zveřejnil a že Obama byl v Izraeli. Jestli publikovaná prosba byla skutečně Obamova, je sporné. Při tom neuvěřitelném množství „kvitlů“, nastrkaných do všech možných spár Zdi nářků, by musel nějaký chucpe koukat přímo Obamovi pod prsty, a hned papírek vytáhnout. To je téměř vyloučené. Nadto je ochrana VIP taková, že flagrantní porušení etického kodexu u Zdi nářků (nikoliv „nejvyššího přikázání“) by zcela jistě neprošlo. Nadto označit za zdroj „židovského studenta náboženství“ není dozajista dobrý nápad: jedině, že by to byl student křesťanství, buddhismu - prostě jiného náboženství než judaismu -, pro nějž je Zeď nářků posvátným místem.
A co jsme se z „kvitlu“ dozvěděli? Ať ho psal kdokoliv, jeho prosba je uměřená a sympatická, můžeme-li vůbec takto soudit, neboť nebyla určena pro lidské oči. Může ovšem vyvstat námitka, že možná byla určena pro oči amerických voličů, a takto složitě k nim byla „propasírována“ jako jakýsi „únik informací“. Nic zvláštního by to ovšem Obamovi nepřineslo, není v něm nic pompézního, ani nehledá odpuštění nějakých úchylností. Je to možná úvaha, ale prakticky jí nic nepodporuje.
Zdá se tedy pouze, že někdo chce Obamovi naznačit, „že po něm jdou a že mu nic nedarují.“ Ostatně, je to demokrat - a víme dobře, jak se kdysi Clintonovi odpůrci před prezidentskými volbami snažili na něj vyštrachat nějakou špatnost až v Praze. Zveřejněná informace je věrohodná asi stejně jako anekdota o „kvitlu“, zastrčeném do škvíry ve Zdi nářků, na němž bylo napsáno: „To já mám, kámo, ve vajthausu onačejší fax! GWB“
