Naštvat Johna McCaina nebylo nikdy těžké. Dokud byl mladý, málokdy minul týden, aby se nepopral. Později schytali své jeho věznitelé ve vietnamské válce a k stáru odnášeli jeho prudkou náturu kolegové v Senátu. John Sidney McCain III. (29. srpna 1936 - 25. srpna 2018) nešetřil nikoho.
Když však na konci prázdnin zemřel (na den přesně devět let poté, co stejnému typu rakoviny podlehl jeho kolega a přítel, demokrat Ted Kennedy), tiskly noviny nekrology o řád vřelejší, než je obvyklý výčet zásluh zesnulých vysoko postavených mužů. Snad proto, že pokud McCain nikoho nešetřil, začínal s tím u sebe.
Táborový příklad
„Tady máte chlapíka, který je úplně zmrzačený a neví, jestli se dožije dalšího dne“ citovaly newyorské Timesy Jacka Van Loana, jeho kolegy z věznice pro válečné zajatce, kam se McCain dostal jako sestřelený pilot ve stavu blízkém smrti.
Vietnamci mu neposkytli ani základní lékařskou péči až do chvíle, kdy byl McCainův otec jmenován velitelem veškerých námořních sil v Tichomoří. Tehdy za ním přišla skupinka prominentů, která mu nabídla propuštění výměnou za přiznání se k válečným zločinům. McCain je strašně seřval. „Doslova je smetl slovním výbuchem“ vzpomínal Van Loan.
„Neumíte si představit, jaký příklad tím dal všem ostatním v táboře“ McCain propuštění odmítl; následovaly dva roky na samotce. Když se po pěti a půl letech vrátil do Ameriky, měl - v šestatřiceti letech - úplně bílé vlasy. Po zbytek života nemohl zvednout ruce nad hlavu.
„Zjistil jsem tam, co zjistili všichni -že každý muž jednou dojde k hranici, na které se zlomí. Já jsem tam došel“ komentoval později přiznání, které z něj Vietnamci nakonec dostali.
Po návratu bylo jasné, že se nestane admirálem jako jeho otec a dědeček.
Namísto toho se stal spojkou mezi námořnictvem a Senátem a u politiky už zůstal. Jeho první oponent ve volbách do Kongresu mu vyčítal, že v Arizoně žije sotva pár měsíců a už za ni kandiduje. „Když o tom tak přemýšlím, tak nejdelší dobu na jednom místě jsem za celý život strávil v Hanoji“ odpověděl McCain. Oponent byl bez šance.
Ne, paní
V Kongresu (prvních pět let strávil ve Sněmovně reprezentantů, dalších třicet v Senátu) byl právě takový - nikoho se nebál. Patřil ke konzervativcům, ale netrpěl jejich obvyklou vzteklinou. Během prezidentské kampaně se osopil na příliš horlivou fanynku, která o jeho oponentovi Baracku Obamovi mluvila jako o „tom Arabovi“ „Ne, paní. Barack Obama je slušný člověk, se kterým v některých zásadních věcech náhodou nesouhlasím“řekl. To byl John McCain.
O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz
