Dřevíčská výzva
Více než samotný obsah Dřevíčské výzvy je zajímavý seznam jejích signatářů. Zahrnuje totiž prakticky celé názorové spektrum ekonomické obce a je vidět i snaha po navázání velmi úzké spolupráce s praktickým byznysem. Trochu to vše připomíná jakési ekonomické Občanské fórum.
To je nepochybně jeden z důvodů podrážděné reakce Václava Klause i pramálo zdvořilého odmítnutí Miloše Zemana. Věcná polemika se však nekoná. Také je těžko s čím polemizovat. Samotný dokument je koncipován poměrně neorganicky. Má být předev ším výzvou vládě i dalším politickým silám, aby vzaly na vědomí, že existují určité priority a politika by se jim měla přizpůsobit. Autoři však, možná i díky značně odlišným názorům, nedokázali oddělit základní hospodářsko-politické teze od konkrétních návrhů na řešení.
Pokud se pokusíme o základní charakteristiku celé výzvy, dojdeme k poznání, že jejím autorům šlo o formulaci jediné myšlenky: oživení ekonomiky je možné pouze podporou strukturálních reforem a makroekonomická politika má pouze velmi omezenou účinnost v celém procesu. To je poznání formulované vedením České národní banky již před dvěma lety a institucionalizované v polovičatě naplněných balíčcích.
Ke spuštění strukturálních reforem je podle výzvy nezbytné uvolnit mechanismy umožňující výstup z odvětví. K tomu jsou navrhovány změny bankrotového zákona, zásahy do soudního systému i do fungování státní správy.
Dalším okruhem je dokončení privatizace, kdy zejména prodej státních bank má zásadně změnit efektivnost alokace kapitálu a doprivatizace síťových odvětví zase umožnit dovoz kapitálu, ale také nových technologií a know-how.
Reforma sociálního systému má spočívat v prodloužení doby odchodu do důchodu, zavedení povinného důchodového spoření a zásazích do systému minimální mzdy. To by mělo předejít krachu fiskální soustavy, který by beze změn mohl nastat během někol ika let. Autoři tedy léčení vidí v přenesení části mandatorních výdajů přímo na bedra daňových poplatníků.
Konkrétní formulace jsou silně ovlivněny osobnostmi, které se na zpracování dokumentu podílely. U návrhů na změnu bankrotového zákona a námětů na revitalizaci průmyslu je znát rukopis našeho bývalého zástupce u Světové banky Miroslava Zámečníka, u penzijní reformy jde zase o dlouho hlásané teze hlavní- ho ekonoma Patria Finance Vladimíra Kreidla.
Zatímco o obecných tezích odblokování restrukturalizace asi nelze příliš diskutovat, právě návrhy konkrétních opatření si o diskusi říkají.
Proto je zajímavý seznam podpisů pod výzvou. Dominují mu dva viceguvernéři České národní banky Zdeněk Tůma a Oldřich Dědek. Tůma ovšem prohlašuje, že s dřevíčskou skupinou začal spolupracovat ještě dávno předtím, než dostal nabídku na post v&n bsp;ČNB. Oldřich Dědek je již velmi dlouho nejbližším spolupracovníkem guvernéra a předtím premiéra Tošovského. Obsah výzvy se navíc velmi silně shoduje s názory prezentovanými oficiálně ČNB.
Na druhém pólu jsou dva zástupci české ekonomické vědy s mimořádnou reputací a pozoruhodným postavením členů Hospodářské rady vlády ČR. Karel Kouba a Lubomír Mlčoch patří k akademickým kruhům Univerzity Karlovy. Zatímco první bývá po važován za blízkého sociální demokracii, druhý má blízko k lidovcům. Právě Mlčoch je považován za zastánce masivních zásahů státu do ekonomiky, a proto je pozoruhodné, že právě při prezentaci dřevíčské výzvy provedl sebekritiku a prohlásil , že jeho přesvědčení o možnostech vlády v hospodářské politice rozptýlil tento kabinet, když byl schopen ustavit Hospodářskou radu až po roce fungování a nyní není schopen prakticky využívat jejích výstupů. K těmto dvěma ekonomům je třeba přiřadit i Václava Valeše, který v devadesátém roce jako mís- topředseda české vlády připravoval alternativu ke Klausově reformě a nyní nevydržel ve funkci poradce ministra Grégra. Je považován za člověka blízkého Hradu.
Do této kategorie zapadá samozřejmě také mecenáš skupiny Karel Schwarzenberg a bývalý šéf hradních analytiků Miroslav Zámečník, který po letech práce ve Světové bance zakotvil u poradenské firmy Arthur D. Little a otiskl svůj palec výrazn ě i na Mertlíkův návrh revitalizace.
Na participaci konkrétních politických skupin se mezi autory dřevíčské výzvy výrazně ukazuje i podpis Jana Macháčka, redaktora Schwarzenbergem vlastněného týdeníku Respekt, který má těsné vztahy s Unií svobody a zejména s lidmi kolem Jana Rumla a Vladimíra Mlynáře.
Sestavu uzavírají reprezentanti byznysu. Jeden z nejkonzervativnějších a nejúspěšnějších bankéřů Jiří Kunert z Živ- nostenské banky dobře ladí s šéfem nejúspěšnější české a německé firmy Škoda Auto Vratislavem Kulhánkem. Doplňuje je Vladimír Kreidl z investiční firmy Patria Finance.
ČLÁNKY DO MAILU